Doba po poslední finanční krizi se nesla ve znamení pokusu o dosažení větší bezpečnosti a spolehlivosti. Ukázalo se, že právě to bylo potřebným lékem pro nemocný finanční systém. Dodatečná likvidita společně s upravenými kapitálovými pravidly a dalšími iniciativami dohromady přispěly k celkovému posílení bankovního sektoru, který je teď mnohem odolnější, disponuje dostatečnými rezervami, likvidnějšími aktivy a lepšími upisovacími standardy.
I přes sebelepší úmysly se politikům a regulátorům podařilo vytvořit expanzivní a dosud neotestovaný regulatorní rámec, který však může mít nezamýšlené následky pro likviditu celého finančním systému. Ve výsledku tak regulační změny mohou dokonce stát i za nastartováním nejen další finanční krize, ale i celkového zpomalení ekonomiky.
Příkladem může být Volckerovo pravidlo. To od sebe oddělilo retailový a investiční byznys bank a zakázalo finančním domům spekulativní investice prováděné na vlastní účet. Tento zákaz v kombinaci s rozšířenými kapitálovými a likviditními požadavky tak odebral bankám rozsah maximálně možné expozice na klíčových akciových a dluhových trzích.
Dopad nových regulací je jasně vidět především na těch dluhových trzích, kde došlo k razantnímu snížení likvidity a intenzity obchodování. První varování přišlo v listopadu minulého roku, kdy jsme na trhu amerických státních dluhopisů byly svědky obrovských intradenních výkyvů, které nesouvisely s žádnými vnějšími událostmi. Do toho tehdy přišla zpráva od Deutsche Bank, která ukázala, že se expozice dealerů v oblasti korporátních dluhopisů snížila od roku 2001 o 90 %, a to i přes téměř dvojnásobně větší množství emitovaných a doposud nesplacených firemních dluhopisů.
Nedostatek likvidity tak může stát za vznikem další krize. Prodejci budou nabízet své cenné papíry, ale nikdo je nebude chtít kupovat. Ceny skokově spadnou a způsobí tak ztráty všem investorů, penzijním fondům a dalším finančním institucím.
Proč bychom se o to měli zajímat? Dle Stephena Schwarzmana, výkonného ředitele společnosti Blackstone Group, jsou nová pravidla obchodování, dodatečný kapitál a likvidita vzájemně propojeny. To pak v kombinaci s propadem cen donutí banky omezit svou expozici v aktivech, které jednoduše nahradí hotovostí, aby tak byly schopny bez problémů plnit veškerá regulatorní pravidla. Jednotliví investoři pak utrpí ztráty, společnosti budou nuceny navyšovat kapitál a ekonomika zpomalí.
Dle Schwarzmana budou obzvláště zranitelné malé podniky. Poukazuje přitom na fakt, že jejich počet klesl za období 2007 až 2013 o zhruba 41 %. Na škodlivost některých regulací pak poukazují i studie z dílny richmondské pobočky Federálního rezervního systému a Harvardovy univerzity. Obě se shodly na tom, že Dodd Frankův zákon z roku 2010 silně přispěl ke zmiňovanému krachu malých podnikatelů, jelikož pohřbil malé komunitní banky, které ale v poslední finanční krizi nehrály žádnou roli.
Ve výsledku tak banky nejsou schopny uspokojovat potřeby zákazníků, tak jak tomu bylo dřív. V roce 2008, těsně před vypuknutím krize, bankovní domy aktivně půjčovaly kdekomu. S příchodem nových kapitálových požadavků, které je donutily navýšit svůj bezpečnostní polštář, se začaly soustředit více na uspokojení regulátorů než na samotné klienty.
„Jakmile banky omezí poskytování úvěrů, zákazníci tak budou mít velmi málo možností, jak nalézt jiný způsob financování v prostředí klesajících trhů,“ přepisuje Schwarzmanova slova server Wall Street Journal. Existuje sice i možnost úvěrování prostřednictvím nebankovních institucí, ale kapacita těchto subjektů nebude nikdy natolik dostatečná, aby dokázala zvrátit všeobecný propad trhů. Právě ze strachu z takové události se některé americké společnosti vrhly na bezprecedentní hromadění hotovosti. Velké firmy tak v podstatě mohou být svou vlastní bankou, střední a malé podniky však takovým luxusem neoplývají.
Lhostejnost vůči potřebě likvidity dosáhla dokonce takové úrovně, kdy někteří zákonodárci chtějí ještě více omezit nouzové úvěrové pravomoci Federálního rezervního systému. Během finanční krize je centrální banka, jakožto věřitel poslední instance, jedinou věcí, která stojí mezi ekonomikou a finanční katastrofou. Z toho důvodu by dle Schwarzmana měla být Fedu ponechána možnost napumpovat do systému co nejvíce likvidity, pokud si to situace vyžaduje.
Expanze regulací společně s rostoucí obavou ohledně likvidity by tak společně měly donutit regulátory k tomu, aby zvážili, zda by daná pravidla nebylo lepší revidovat. „Je potřeba vzít v potaz náklady regulace a vztáhnout je k jednotlivým podnikům a jejich zákazníkům, kteří jsou během krize závislí na přístupu do bankovního systému,“ míní Schwarzman. Každá taková revize by pak měla být transparentní a koordinovaná jak z domácího, tak i mezinárodního hlediska. To znamená, že by měla zahrnovat jednak širokou základnu regulátorů, tak i lídry finančního průmyslu, ekonomy a i samotné zákazníky.
