Co bude s OKD?

Budoucnost těžařské společnosti OKD je nejasná. Obrovské dluhy donutily vedení firmy, aby na sebe samo uvalilo insolvenci. Další vývoj je nečitelný. Jak se firma do této šlamastyky dostala? Obdrží horníci peníze? A jak by se v této situaci měl zachovat stát? Na to vše odpověděl v rozhovoru pro Roklen 24 hlavní ekonom finanční skupiny Roklen Lukáš Kovanda.

 

Roklen24: Za jakých podmínek (ceny uhlí, smluvní odběratelé) by se vyplatilo v dolech v Moravskoslezském kraji dále těžit? Jak dlouho by mohlo OKD v ideálním případě fungovat? Které doly by bylo nutné uzavřít?

Pochopitelně při růstu cen uhlí. Množí se signály, že světové ceny koksovatelného uhlí se letos ocitly na svém dně a lze očekávat jejich trvalejší růst. Čím dříve a více by ceny uhlí vzrostly, tím více horníků OKD by si udrželo práci. V zásadě tato úměra platí. Všichni si ale určitě práci neudrží, byť samotná insolvence neznamená zahájení propouštění.

Vedení OKD má podle návrhu insolvence zájem firmu reorganizovat. To znamená, že by se mohla vyhnout konkursu. S reorganizací musí souhlasit dostatečný počet z bezmála 700 věřitelů, resp. věřitelský výbor. Verdikt, zda OKD půjde do konkursu (který by znamenal rozprodej veškerého majetku), nebo se reorganizuje, vydá soud. Pokud by došlo na reorganizaci, firmu by dál ovládali současní majitelé a prošla by částečným či úplným oddlužením. Ukončila by činnost ve ztrátovém Dole Paskov na přelomu let 2016 a 2017 a v lokalitě Lazy do konce roku 2018. Stejně tak se postupně ukončí těžba v Dole ČSM a Darkov. Souběžně by docházelo k rozprodeji majetku tak, aby mohl být naplněn vlastní smysl insolvence, a sice splacení dlužné částky věřitelům v maximální možné míře.

R24: Jaké kroky byste doporučil českému státu, aby další vývoj dopadl pro stát a firmu co nejlépe?

Stát zatím postupuje dobře. Nepřistoupil na vabank hru skupiny Ad Hoc Group, která v podstatě usiluje zpeněžit sociální aspekt a politickou třaskavost celé kauzy OKD. Neuchýlil se ani k nesystémovému přijetí „Lex OKD“, tedy legislativního opatření vytvořeného „na míru“ současné situaci. Taková specificky přijatá legislativa je v rozporu s funkčně tržním prostředím a mezinárodní investorská komunita by ji mohla považovat za nežádoucí projev přílišného státního intervencionismu, což by poškodilo kredit ČR v jejích očích. Je třeba uvážit, že bankroty k tržní ekonomice prostě patří a že to, co způsobilo zaostávání socialistických zemí v porovnání s tržními ekonomikami před rokem 1990, byla právě neexistence bankrotů, čili „bankrot bankrotů“, v socialistickém bloku.

R24: Jaké jsou podle Vás hlavní důvody současné situace OKD? Jakou roli hrají nízké ceny uhlí a situace ve světě v porovnání s vysokým zadlužením firmy?

Nízké ceny uhlí dopadají negativně na celý sektor. Bankrotují i jiné firmy. Těžce současná situace zasahuje těžaře ve Spojených státech. Loni se tam v insolvenci ocitli tři klíčoví producenti uhlí (Patriot Coal, Walter Energy, Alpha Natural Resources), letos v lednu pak Arch Coal – což je druhý největší těžař uhlí v USA – a nyní v dubnu také Peabody Energy, vůbec největší soukromý těžař uhlí na světě. V Polsku zase stát před bankrotem zachraňuje Kompanii Weglowu, největšího těžaře uhlí v Evropské unii. I náročnou situaci však lze přečkat. V případě OKD však vysoké zadlužení umocnilo tíživý dopad již tak náročné situace. Management OKD mohl a měl být na podobnou situaci připraven a v lepších časech měl myslet na časy horší. To se bohužel nestalo.

R24: Jak moc byla ve skutečnosti nevýhodná nabídka majitele vlastníka OKD, skupiny Ad Hoc Group (AHG)? Ta sice požadovala po státu 120 milionů eur (asi 3,2 miliardy Kč) za samotné akcie, přitom ale slibovala, že odepíše dluh NWR, potažmo OKD, za více než 400 milionů eur (10,8 miliardy Kč). Vzhledem k tomu, že prezentované zadlužení firmy je 17 miliard, byla skutečně nabídka tak nevýhodná, jak politici prezentovali? Jak velkou roli hrálo v postoji vlády politické hledisko?

Skupina AHG hraje hru vabank, byť legitimní. Obecně však platí, že stát by se v daných podmínkách potenciální sociální tíživosti a politické třaskavosti neměl pouštět do obchodů s účelově jednajícími subjekty, jako je AHG, pokud nabídka není jednoznačně výhodná. Ta jednoznačnost patrná není. Flexibilní finanční skupiny typu AHG, resp. fondy, které za touto skupinou stojí, disponují specifickým know-how a mají s podobnými situacemi zkušenosti. To by je v jednání se státem, často těžkopádným a nepružným, bez specifického know-how a zkušeností, zvýhodňovalo a stát by se snadno ocitl v situaci, kdy by tahal za kratší konec. Proto platí, že stát učinil dobře, že na nabídku AHG nepřistoupil.

R24: Co říkáte na nejrůznější programy pro horníky, se kterými vláda nyní přichází? Je podle Vás dobře, že se de facto zvýhodňuje pouze jedna skupina obyvatel = horníci (předčasný odchod do důchodu, příspěvky) nebo je situace prostě tak vážná, že podobné kroky vyžaduje?

Zvýhodnění jedné skupiny lidí je mnohdy problematické. V řadě případů nadělá více škody než užitku. Pokud stát bude přistupovat k OKD jinak než k jiným firmám, které se ocitnou v insolvenci, jak k tomu přijdou zaměstnanci těchto jiných firem? Bude se jim oprávněně zdát nespravedlivé, že o ně se stát nepostaral. A stát rozhodně nemá na to, aby se staral o všechny zaměstnance všech bankrotujících firem. To bychom se de facto ocitli opět v socialismu. Se všemi důsledky. Lze ale souhlasit s tím, že stát by měl hrát aktivní roli v zajištění rozsahově i svým zaměřením odpovídajících rekvalifikačních programů. V jejich případě platí, že z regionálního, a dokonce celospolečenského hlediska jejich přínos převyšuje náklady.

R24: Jaký je podle Vás nejlepší a naopak nepravděpodobnější vývoj OKD do budoucna? Jak velká bude role státu?

Nejlepší řešení by mělo být nejprůchodnější, tudíž i nejpravděpodobnější. Doly by mohl převzít od AHG jiný soukromý subjekt, která ovšem bude disponovat znalostí regionálních specifik i know-how týkající se těžby v ostravsko-karvinské oblasti. Takový subjekt by měl přijít s plánem dlouhodobého řešení situace. Může jít třeba o jen částečný útlum těžby, neboť po koksovatelném uhlí bude v regionu nadále existovat určitá poptávka, ze strany hutí, oceláren atp. Pokud by takový subjekt jednal zjevně kredibilně a v souladu s cílem dlouhodobě udržitelného rozvoje těžby, byť pochopitelně v mezích možností, pro stát může být jednoznačně výhodné třeba i převzít část závazků OKD.

 

Newsletter