Společně s Řeckem je téma uprchlíků pravděpodobně tím nejpropíranějším v médiích, a především na sociálních sítích, v posledních týdnech. Komentáře jsou samozřejmě značně rozmanité od „počátku konce evropské civilizace“, přes tradiční „imigranti nám kradou práci“ až po „do každé domácnosti jedna uprchlická rodina“.
Před čtyřmi týdny se však objevilo (již pár let staré) video Roye Becka, jehož otitulkovaná verze zatím získala solidních více než 400 tisíc zhlédnutí. Video, které se stalo domnělou zbraní všech odpůrců imigrace, vyvrací argument, který prakticky nikdo nepoužívá.
Autor velmi chytlavým způsobem prostřednictvím kuliček znázorňuje, kolik lidí na světě musí vyžít s méně než 2 dolary denně. Demonstruje tak, jak zanedbatelná je role americké (či jakékoliv jiné) imigrační politiky při řešení problému světové chudoby. Ovšem slyšeli jste někdy ekonoma, politika či kohokoliv jiného říct „přijměme více imigrantů, to je ta nejúčinnější zbraň proti chudobě“? Hlavní teze, že migrace zlomku obyvatel chudých zemí do zemí relativně bohatších nevyřeší problém chudoby, je řečníkem úspěšně potvrzena. Málokdo by ji však rozporoval.
Autor přichází ještě s jedním poměrně odvážným tvrzením. Tvrdí, že emigranti svým odchodem ze země poškozují své krajany, zhoršují situaci v zemi, a měli by tedy raději zůstat tam, kde jsou. Autor předpokládá, že z těchto zemí emigrují ti schopnější a produktivnější občané, což je předpoklad poměrně realistický. Emigrují pravděpodobně právě lidé, kteří mají předpoklad k tomu, že se v nové (vyspělejší, třeba evropské) zemi prosadí. Je i při tomto předpokladu tvrzení, že emigranti svým odchodem zhoršují situaci svých krajanů, pravdivé?
Kdy je emigrant produktivní?
Toto tvrzení má celou řadu problémů. První z nich je, že schopný emigrant neodchází ze země jako produktivní pracovník, který by svou ekonomickou aktivitou výrazně obohacoval své okolí. Jeho odchod je spíše demonstrací toho, že alespoň očekává, že se v jiné zemi stane produktivnějším. Až emigrace mu dovolí zvýšit svou produktivitu.
Například Mexičan emigrující do USA si v nové zemi vydělá v průměru 3,8násobek své předchozí mzdy. Pro obyvatele Haiti je to 23,5násobek a emigrující Pákistánec si přijde na 12,5násobek (data zde).
Není také jasné, proč by emigrant svou vyšší produktivitou nemohl pomoct své zemi. Uvést můžeme trochu idealizovaný příklad emigranta, který vystuduje medicínu a jako doktor se vrací do své původní země. Ano, to je jistě téměř nevyskytující se příklad, ale v obecné rovině dopomůže vyšší produktivita tvorbě kapitálu, což pomůže skrze zahraniční investice a mezinárodní obchod i ostatním zemím.
Překážky
Pozorný čtenář si jistě všiml, že v mé argumentaci je mezera. Co když emigrant nebude v nové zemi pracovat, ale bude pouze využívat sociální systém, který mu tato země nabídne? Toto všechno skutečně může být sociálním státem překaženo, ovšem stejný problém existuje u jakéhokoliv občana jakéhokoliv státu, nikoliv pouze u imigranta (tj. problém je v samotné existenci sociálního státu).
Porovnání zaměstnanosti mezi lidmi v zemi narozenými a imigranty navíc vyznívá lépe pro druhou skupinu. V USA se mezi lety 2002–2013 pohybovala celková zaměstnanost domácích pracovníků okolo 62,5–66,5 %, zatímco u imigrantů kolem 66,5–67,5 % (rozdíly mezi skupinami vždy cca 0,5–4 % ve prospěch imigrantů, v roce 2014 to bylo 66 % oproti 62,3 %, více zde). Rovněž vliv imigrantů na státní rozpočty je veskrze pozitivní. Dokonce sociální Švédsko, které po vstupu Bulharska a Rumunska do EU jako jedna ze dvou zemí EU15 neuvalila restrikce na vstup Bulharů a Rumunů na pracovní trh a zároveň nezamezila možnosti využívat jejich sociální systém, zaznamenala „značně pozitivní“ fiskální efekt z příchodu těchto imigrantů, a to ve výši zhruba 30 tisíc švédských korun (asi 90 tisíc Kč) na obyvatele (více zde).
Kromě videa je zde ještě několik dalších obav týkajících se ekonomických aspektů migrace, které si zaslouží krátký komentář.
Zvýšení nezaměstnanosti a pokles mezd?
Tradiční výhrada zvýšení nezaměstnanosti vychází z představy poptávky po práci jako hry s nulovým součtem. Poptávka po práci (nabídka pracovních míst) není konstantou, o kterou by se ucházelo vždy jiné množství pracovníků.
Není třeba dat k tomu, abychom si uvědomili, jak odlišné je dnešní uplatnění na pracovních trzích oproti dřívějším generacím. Denně vznikají a zanikají desítky tisíc pracovních míst, vznikají a expandují nové obory, jiné zanikají. Před zhruba 50 lety žilo na Zemi o 50 % méně lidí. Většina z nich, stejně jako dnes, měla práci. Ekonomicky je boj proti imigraci analogický s bojem proti porodnosti.
Velká část nabídky na trhu práce, která je tvořena imigranty, má přitom komplementární charakter. Díky cizincům mohou vznikat taková pracovní místa, která by při jejich absenci nevznikla (au pair, zahradní práce). Tato skutečnost lidem umožňuje věnovat se ve větší míře činnostem, ve kterých mohou uplatnit svoji kvalifikaci. Méně kvalifikovaní domácí zaměstnanci mohou zase využít jazykovou znalost jako svou komparativní výhodu. Domácí pracovníci jsou spotřebitelé služeb imigrantů, spíše než jejich soupeři na pracovním trhu.
Nutností je brát v úvahu také druhou stranu pracovního trhu. V USA v současné době začne podnikat imigrant s pravděpodobností o 30 % vyšší než občan v USA narozený (více zde). Dle Honga a McLarena vytvořil každý imigrant mezi lety 1980–2000 v průměru 1,2 pracovního místa, přičemž většina z nich připadla domácím pracovníkům (více zde). V roce 2010 přes 40 % společností ze seznamu Fortune 500, který obsahuje 500 největších amerických společností podle hrubého obratu, bylo založeno imigrantem či jeho potomkem (více zde).
Imigrace má tedy pozitivní efekt na produktivitu a reálné mzdy. Na závěr je třeba zmínit, že motivace potenciálního migranta jsou tím větší, čím horší jsou vyhlídky na jeho zajištění v domovské zemi a zároveň na možné přilepšení si v zemi nové. Pokud spolu mohou země volně obchodovat a přesouvat mezi sebou kapitál, podnikatelé se budou vždy snažit využít levnější zahraniční pracovní síly, což vyvolá tendenci k vyrovnávání mezd. To motivaci k migraci omezí. Alespoň toto mějme na paměti.
