Závěr minulého týdne přinesl velmi špatná čísla z americké ekonomiky. Studenou sprchu znamenal kvartální růst, o více jak polovinu slabší proti odhadům ekonomů a analytiků dle Bloomberg. 1,2 % místo vyhlížených 2,5 %. Negativní revizí navíc prošel růst za první čtvrtletí.
Americký HDP i slabiny jeho vypovídací síly jsme rozebrali v předchozím díle seriálu AKADEMIE. Teď se podíváme, jak jsem slíbil na konci předchozího textu, na číslo, které má na celkovém výkonu americké ekonomiky lví podíl – výdaje spotřebitelů a nezbytně druhou stranu v podobě příjmů. Obě informace uzavírají dvacítku těch, které jsou za americkou ekonomiku nejpozorněji sledovány. Vývoj za červen se dozvíme právě dnes, ve 14:30. Odhadem dle konsensu Bloomberg je v obou případech +0,3 procenta.
Jak číslu rozumět? Trocha historie a stručná „rozborka“. Měsíční statistika o osobních příjmech vychází ve Spojených státech s roční periodou počínaje rokem 1930, na kvartální bázi počínaje 2Q roku 1946 a s měsíční periodou počínaje březnem roku 1946. Nynějším poskytovatelem dat je úřad BEA. Setkáme se s různými pojmenováními ukazatele, například „Consumer Income“, „Household Income“. Podstatou je sledování celkových osobních příjmů, složených zejména z mezd a platů, příjmů z investic, příjmů z pronájmu a transferových plateb.
Zaslouží HDP pozornost? V čem je jiný ten americký?
Základní finančními trhy sledovanou podobou je sezónně očištěná meziměsíční změna osobních příjmů v procentech (US Personal Income MoM SA). Na rozdíl od sezónního očištění ale koncept ve výchozí podobě není očištěn o inflaci, po boku hlavního údaje jsou však publikována také data, přepočtena deflátorem výdajů na spotřebu (PCE). Údaj se typicky dozvídáme na sklonku měsíce následujícího po sledovaném či na počátku druhého následujícího měsíce (jako nyní 2. srpna za měsíc červen).
Osobní výdaje jsou konceptem, sledujícím nominální výdaje spotřebitelů na zboží a služby, zveřejňovaným společně s osobními příjmy. Výchozí sledovanou podobou je sezónně očištěná meziměsíční změna. Údaj je v americké ekonomice vykazován od února roku 1959 s měsíční periodou, nynějším poskytovatelem je shodně s osobními příjmy úřad BEA.
Zásadní číslo, které nejen Fed marně vyhlíží
Trochu víc pod pokličku
Statistika osobních příjmů a výdajů nám nabízí řadu dílčích ukazatelů, ze kterých můžeme usuzovat na finanční kondici a naladění spotřebitele, případně vypozorovat nebezpečný a po delší dobu neudržitelný vývoj.
Zpráva obyčejně začíná meziměsíční dynamikou celkových osobních příjmů a disponibilních osobních příjmů (DPI), následovanou meziměsíční dynamikou osobních výdajů (PCE). Doplněn je reálný disponibilní příjem. Následuje vývoj mezd a platů a dalších osobních příjmů, vývoj zdanění a dopad na disponibilní osobní příjmy.
Důležitou složkou je údaj o osobních úsporách, propočtených jako: DPI – (PCE + úrokové platby + transferové platby). Doplněn je přepočet na reálné údaje po zohlednění vývoje cen. Součástí zprávy je také Index výdajů na spotřebu (PCE Price Index) jako ukazatel spotřebitelské inflace, který jsme v seriálu AKADEMIE rozebrali spolu s Fedem a americkým HDP. Také statistika osobních příjmů a výdajů podléhá poměrně četným revizím, výjimkou nejsou ty jdoucí několik měsíců zpět.
Co si hlídat?
Ekonomům a analytikům zpráva o osobních příjmech a výdajích poskytuje podklad pro úsudek o budoucím vývoji spotřebitelských výdajů. Bedlivě je porovnávána dynamika příjmů na straně jedné a výdajů na straně druhé s vývojem úspor. Příklad dlouhodobě neudržitelné situace? Třeba propad úspor při souběžném růstu výdajů a absenci úměrného růstu příjmů.
Americký trh práce: Jak se v tom vyznat a nápověda Goldman Sachs
Typická byla v tomto směru situace nástupu finanční krize roku 2008. Americký spotřebitel při rozmachu ekonomiky prošel obdobím rychlejšího utrácení proti výdělkům. Období finanční krize a následné recese ekonomiky v průběhu let 2008 až 2009 doprovázela nejistota spotřebitele, zhmotněná zvýšením míry úspor, tedy tvorbou finančních rezerv. Chování amerického spotřebitele, přes snahu Fedu, dodnes zůstává opatrnější proti období před finanční krizí.
Stěžejní před námi
V seriálu AKADEMIE se na ekonomiku díváme ne očima statistiků, ale trhu – analytiků, ekonomů. Tím, co sledují a proč. Ve změti tisíců čísel, která každoročně popisují a předpovídají kondici ekonomiky USA, eurozóny či jejího motoru Německa, chceme navést na ta z nich, která jsou důležitá a nejdůrazněji na ta, která mají předpovědní hodnotu. Vysvětlit souvislosti, ukázat provázanost.
Když jdeme po slevách a nefrčí plastiky, tryskáče ani krokodýli
I přes amerického spotřebitele se posouváme ke stěžejním číslům v tomto směru. Už příští díl AKADEMIE nakrojí velkou skupinu průzkumů a cyklických indikátorů, které jsou výkonu ekonomiky předstihové, předpovídající. Některé z nich jsou spíše fundovaným modelem než jednoduchým číslem. Začneme právě ukazateli spotřebitelské důvěry, které jsou statistice příjmů a výdajů předbíhající i vůči kterým jsou pak údaje o očekávaném a následně zpětně zaznamenaném chování spotřebitelů porovnávány.
