Co ví prognostik o české budoucnosti?

Politická i ekonomická budoucnost, zejména ta vzdálená, leží zahalená v mlze. Své o tom vědí všichni prognostici, kteří se dnes a denně snaží kousek oné mlhy rozptýlit, a nahlédnout tak do budoucích událostí.

Ani experti – natož politici či majitelé firem – ale nedokážou předpovědět, co bude ekonomiku a státy trápit za pět, neřku-li za deset let. Jak se s tím mohou dnešní lídři vyrovnat? Poradil bych jim dvě věci: poučte se z minulosti a pak na to jděte tak trochu oklikou.

Sázka na nejistotu – film nejen pro investory

Stejně totiž radil na začátku tohoto tisíciletí Georgi Bushovi mladšímu Lin Wells. Na příkladu Velké Británie 20. století a jejích ekonomicko-politických vztahů dokázal, že politici nemohli ani náhodou předpovídat situace, které nastaly za deset let. Pro jistotu ale tuto teorii ověřme i v českém kontextu.

České dvacáté století

1905 – Spokojeně si žijeme v monarchii, jsme její nejprůmyslovější částí. Mimoto, že nemáme samostatnost, se máme skoro jako v pohádce.

1915 – Pohádka je u konce. Jako součást monarchie jsme zataženi do doposud největší války, kterou kdy svět spatřil. Její velikost si nikdo nedokázal představit ani při prvních výstřelech, natož deset let předem.

1925 – Pohádkový stav byl znovu nastolen. Po několika staletích jsme suverénním státem, nepředstavitelná situace deset let předtím.

1935 – Velká hospodářská krize nenechala ekonomický kámen na kameni, táhla se takřka celými 30. lety a pozměnila ekonomické, ale i politické vztahy nejen mezi evropskými státy. Československou samostatnost začíná ohrožovat Německo, které bylo ještě v roce 1925 v rozkladu.

1945 – Další nepředstavitelná válka skončila. Československo je ale na nejlepší cestě  k demokratickému socialismu.

Strach z krize? Jsme opět v roce 1946?

1955 – Socialismus máme, bohužel nedemokratický. Zvěrstva, která na přelomu 40. a 50. let napáchala KSČ na lidech i na ekonomice, se snad dala předvídat, těžko ale v roce 1945.

1965 – Československo má směle nakročeno ke třetí cestě, směsi socialismu a kapitalismu, na začátku 50. let vcelku nepředstavitelná změna poměrů.

1975 – Intervence spřátelených vojsk. V roce 1968 ji mohl předpovídat málokdo, natož v roce 1965.  

1985 – Socialismus už začíná vyčerpávat jak krajinu, tak sám sebe. Nejde ale o změnu tak zásadní, aby Wellsovu teorii beze zbytku stvrdila.

1995 – Nástup demokracie a kapitalismu předpovídal v roce 1985 asi málokdo. Ani experti nedokázali předpovědět pád Sovětského svazu. A co teprve rozdělení Československa…

Donald Trump za 17 centů aneb Kdo vyhraje americké volby

Co dál

Přehled událostí ukazuje, že jen těžko můžeme odhadnout, co bude naši zemi sužovat za deset let. Ano, existují výjimky, přesto ale téměř v každém desetiletí najdeme událost, kterou skoro nikdo nepředpovídal a která formuje svět do razantně jiné podoby. Sám Wells píše: „Nevím, jak bude vypadat svět v roce 2010. Jsem si ale jistý, že se bude značně lišit od našich očekávání.“ Z výše zmíněného tedy plyne jednoduché sdělení: vlády by měly v dlouhodobém horizontu počítat s překvapeními, na která by se měly připravit.

Jenže takových událostí se mohou stát stovky a není v moci států se připravit na všechny možné eventuality. Proto je třeba v rámci snížení jejich nepříjemných dopadů investovat do rezortů, které se vyplatí mít na slušné úrovni i pro případ, že se nic nestane. Například do vzdělání, které je ve srovnání s dalšími státy EU dlouhodobě podfinancované, a snížit tak šance na to, že lidé, jako je slovenský Marian Kotleba, budou zvoleni. Nebo do obrany, abychom aspoň dostáli svému dvouprocentnímu závazku v NATO, který teď plníme sotva na 50 procent.

Predikovat události deset let dopředu je tedy sotva kdy možné, jejich negativní dopady lze ale omezit pomocí vhodných investic.

Lišky z ČNB

Newsletter