Komentář Wallera z Fedu podpořil růst amerických výnosů a dolar. Kurz zpevnil pod 1,0800 za euro. Rostoucí evropské i americké výnosy negativem pro měny regionu. Koruna ve ztrátě nad 25,30 za euro.

Proč tloustneme, když jíme méně?

Řada zemí koketuje se zdaňováním nezdravých potravin a nápojů. V Dánsku takový pokus skončil fiaskem. Na sklonku roku 2012 tam po roce trvání rozhodli o zrušení takzvané „fat tax“, neboli daně z másla, mléka, masa a dalších potravin s vysokým obsahem tuku. Jinde ale stále věří, že daň může od nezdravé konzumace opravdu odrazovat. Například v Británii plánují zavést daň ze slazených nápojů.

Očekávání vkládaná do efektu takových daní jsou však příliš optimistická. Svědčí o tom nejen dánská zkušenost, ale jde o obecný závěr. V roce 2013 k němu dospěl tým vědců kolem Iana Shemilta z Cambridgeské univerzity. Tým zkoumal na 880 studií zabývajících se dopadem ekonomických opatření, jako je právě daň, na životosprávu lidí (dietní návyky, fyzická aktivita). Závěr? Opatření mnohdy v praxi nefungují tak, jak podle teoretických předpokladů měla. Třeba Dánové po zavedení daně začali jezdit na nákupy do Německa a Švédska.

Slabší než předpokládaný efekt ekonomických opatření však není jen důsledkem lidské důvtipnosti, se kterou teoretici nepočítali. Dost možná jde i o to, že vědci berou problém ze špatného konce. Převládá mezi nimi názor, že za tím, co se označuje jako epidemie obezity, stojí předně nárůst spotřeby potravin. K nárůstu spotřeby potravin nepochybně dochází, jde však stále o příliš hrubý pohled.

Nahá restaurace: Vrchol gastro zážitku, či šílenství?

Ve své nové studii jej „zjemňuje“ Rachel Griffithová, profesorka ekonomie z Manchesterské univerzity. S kolegyní se zaměřuje na spotřebu nikoli potravin jako takových, ale přímo kalorií, a to v anglických domácnostech mezi lety 1980 a 2013. Ke svému překvapení autorky zjišťují, že v dané době objem nakoupených kalorií významně poklesl. V roce 1980 si průměrný Angličan kupoval 2892 kalorií na den. V roce 2013 už to bylo jen 2261 kalorií. To značí pokles o téměř devatenáct procent.

Za poklesem objemu nakupovaných kalorií stojí v první řadě fakt, že lidé dnes mnohem častěji než v roce 1980 konzumují potraviny mimo domov, tj. v restauracích, ve fast-foodech, na stáncích. To vyjde dráž než si připravovat jídlo doma, takže svoji celkovou kalorickou spotřebu krotí. Nejedná se však o jediný důvod. Roli hraje také to, že lidé tak jako tak i pro domácí přípravu dnes pořizují méně „kalorických bomb“ než v roce 1980. Dávají sbohem červenému masu a spokojují se s kuřecím, místo plnotučného koupí nízkotučné nebo alespoň polotučné mléko apod. Světě div se, jde to i bez daní typu „fat tax“!

Když se tedy lidé chovají dlouhodobě celkem rozumně, aniž by se je k tomu snažila nutit nějaká daň, proč podíl obézních osob ve vyspělém světě stále roste? Je třeba pohlédnout na opačný konec: obezita není jen o příjmu kalorií, ale také o jejich výdaji. Příjem kalorií zjevně klesá, ale bohužel ještě rychleji klesá jejich výdej. Proto se nedostavuje kýžená kalorická rovnováha a svět tloustne.

Průzkum: Obchodů s potravinami ubývá, hlavně těch nejmenších

Zmíněné autorky prokazují, že povaha práce se v Anglii – a dalších vyspělých zemích – po roce 1980 významně změnila: je méně fyzicky náročná, mnohem rozšířenější jsou dnes sedavá zaměstnání. Tento trend souvisí zejména s rozmachem sektoru služeb. Ale také s tím, že ženy už nezůstávají v takové míře v domácnosti, ale vydávají se na trh práce. Povolání, která získávají, jsou přitom v průměru méně fyzicky náročná než právě práce v domácnosti circa 1980 (bez mikrovlnné trouby, automatické pračky apod.).

Sečteno, podtrženo, i bez daní z cukrů a tuků jíme méně. Pracujeme ale ještě méně (alespoň tedy měřeno kalorickým výdejem). Proto tloustneme.

Newsletter