Láska k rodné zemi? Za home bias stojí asymetrie informací


18:06 • 27. srpna 2017

Tagy: Behaviorální ekonomie, výnos, riziko, investice, obchodování

Oproti neoklasické ekonomii, která má za svého hrdinu dokonale racionálního člověka ekonomického, mají behaviorální ekonomové o konzistenci lidského rozhodování značné pochybnosti. Lidé se občas nechovají racionálně nejen při nákupech v obchodě, ale i ve světě financí. Hovoří se například o tzv. home bias, který popisuje tendenci investorů zaměřovat se ve značné míře pouze na domácí aktiva. Je to ale opravdu tak jednoduché?

Stejně jako behaviorální ekonomie, tak i její podobor behaviorální finance se snaží poukázat na to, že lidé – včetně investorů – ne vždy maximalizují (ať už skutečný, či očekávaný) užitek a v mnoha situacích se tak nechovají jako racionální homo economicus. Jejich experimenty a studie se tak zaměřují na hledání odchylek od „maximalizačního“ chování, které nejsou v souladu s předpověďmi teorie racionální volby.

Jedním z konceptů behaviorálních financí je právě tzv. home bias, který jsme představili v nedávném článku. Tento behaviorální předsudek popisuje fakt, že lidé raději investují doma než v zahraničí, a to často i navzdory tomu, že jinde by mohli dosáhnout vyššího výnosu (při podobné míře rizika). Logickým vyústěním home bias je pak to, že finanční trhy, které by podle standardní teorie měly – prostřednictvím klasického ziskového motivu táhnoucí kapitál za nejvyšším výnosem – vyrovnávat výnosy v jednotlivých regionech (při respektování rizikové přirážky), fungují přinejmenším nedokonale.

Sedm investorských hříchů podle behaviorálních financí

Jedním z vysvětlení home bias je subjektivní hodnocení rizika, kdy investoři považují domácí aktiva apriori za méně riziková než ta zahraniční, i když objektivně zhodnocené riziko může být stejné. V tom případě by skutečně šlo o bias, tedy o systematicky zkreslené rozhodování. Na druhý pohled je však situace o trochu složitější, jelikož je zde porušen další z neoklasických předpokladů – předpoklad dokonalých informací.

Řada autorů poukazuje na to, že za preferencí domácích aktiv nestojí ani tak iracionalita, jako spíše informační asymetrie. Je přirozené, že ve světě neúplných informací mají investoři lepší info o geograficky blízkých firmách a institucích, a tedy mohou lépe odhadnout výnosy a rizika plynoucí z vlastnictví souvisejících aktiv, jako jsou akcie či dluhopisy. Jak ve svém paperu ukazují Coval a Moskowitz, američtí investiční manažeři mají tendenci soustředit se na relativně malé firmy s lokálním sídlem s vysokou finanční pákou, které produkují neobchodovatelné zboží.

 

Ahearne, Griever a Warnock pak ve svém paperu poukazují na to, že tato informační asymetrie je důsledkem špatné kvality a nízké důvěryhodnosti finančních informací v mnoha zemích. Značnou roli hrají různé administrativní předpisy a opatření, které jsou například v USA poměrně přísné. Když zde chce firma vstoupit na burzu či veřejně nabídnout svůj dluh, musí svou finanční závěrku sladit s účetními předpisy US GAAP (které jsou přísnější než mezinárodní standardy IFRS) a řídit se dalšími regulačními opatřeními. Ahearne, Griever a Warnock však ukazují, že takové zahraniční firmy nejsou v amerických portfoliích nijak podhodnoceny. Podle autorů jsou však ohledně zastoupení zahraničních aktiv v portfoliích investorů překvapivě nevýznamné obchodní vazby mezi danými státy.

Existence home bias se tak zdá být v souladu se ekonomickou teorií informací, která informace pojímá jako vzácný statek. George Stiegler, autor této myšlenky, rozšířil obecný neoklasický princip minimalizace nákladů i na získávání informací. Informace nejsou zadarmo, nýbrž jejich získávání znamená – byť třeba pouze časové – náklady. Optimální je tedy být nikoli dokonale informován, ale nedokonale informován, a to právě tak, aby se mezní náklady na získání informací rovnaly mezním výnosům z těchto informací.

Van Nieuwerburgh a Veldkamp pak na základě svého modelu zjistili, že investoři nemají příliš velkou motivaci získávat informace o zahraničních aktivech i z toho důvodu, protože při investování jednotlivci obvykle těží z informačních výhod, tedy z informací, které ostatní nemají. A proto zůstává i v době bezprecedentního přístupu k globálním informacím home bias stále skutečností.

Behaviorální finance: Jak se investoři (ne)učí ze svých chyb

RSS

Je absolventkou Národohospodářské fakulty a Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze. Zajímá se o behaviorální ekonomii a finance.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.