Debaty o finanční regulaci už dávno nejsou o tom, zda by se mělo regulovat víc, anebo míň. Jádrem problému je především to, jak správně nastavit detaily. A není moc pravděpodobné, že tím, kdo je správně nastaví, bude Donald Trump, píše ve svém komentáři Jeffrey Frankel, jeden z někdejších ekonomických poradců prezidenta Billa Clintona a profesor na Harvardově univerzitě.
Minulý měsíc vydal Trump příkaz vyzývající ke kompletní revizi systému regulace finančního sektoru, který byl zaveden v roce 2010 na návrh kongresmanů Dodda a Franka. Jedná se o riskantní posun, myslí si Frankel.
Dodd-Frankův zákon byl přímou reakcí na finanční krizi v roce 2008. Vyšší kapitálové požadavky, Úřad pro finanční ochranu spotřebitelů, zvýšení transparentnosti obchodování s deriváty, zátěžové zkoušky bank – to vše mělo zajistit, aby se už nic podobného neopakovalo.
Podrývání tohoto systému nás naopak může dostat zpět do scénáře hrůzného roku 2008. To neznamená, že současnou legislativu už nelze zlepšit, píše Frankel. Nejlepším způsobem, jak to udělat by bylo obnovit důležité prvky původního zákona, které byly v posledních letech potlačeny.
Trump: Dodd-Frankův zákon o finančním dohledu znovu!
Nezdá se však, že by Trump šel zrovna touto cestou. Naopak by toho mohl ještě dost pokazit, než přijde na řadu revize Dodd-Frankova zákona, míní Frankel. Tak například snaha o odsouvání platnosti tzv. svěřeneckého pravidla, které vypracovala vláda Baracka Obamy.
Svěřenecké pravidlo (Fiduciary rule) mělo zajistit, aby finanční poradci, kteří doporučují důchodové plány, tak činili v nejlepším zájmu svých klientů, a nikoli v nejlepším zájmu svém. Ti se totiž často ocitají v pokušení doporučovat investice do fondů, dluhopisů či akcií, které sice nepatří k těm nejlepším, avšak na druhou stranu jim z jejich doporučení plyne tučná provize.
Třetí světová válka už začala. #Trump celé čtyři roky nevydrží – Roklen24.cz https://t.co/xfh12tbazg prostřednictvím @roklen24 pic.twitter.com/WR5fCaIqtw
— Roklen24.cz (@roklen24) 29. března 2017
Jediný, kdo přijde zkrátka, je tak penzijní účet klienta. Sabotáž takového opatření může mít tedy jediný účel – maximalizovat zisky finančních institucí na úkor průměrné americké rodiny. Je pokrytecké tvrdit, že vláda tímto pravidlem bere střadatelům možnost se rozhodnout.
Investoři si přece finančního poradce najímat nemusí. A když tak ano, činí tak proto, že se sami rozhodnout nedokážou, což není žádným překvapením vzhledem k rozmanitosti finančních aktiv, produktů a fondů, která je pro Spojené státy typická. Doufají tedy, že finanční poradce jim pomůže zjistit, jaká investice je pro ně nejvhodnější.
Trump podepsal dekret, kterým končí Obamovy ekologické regulace
Samozřejmě ne všichni finanční poradci jednají neeticky. Ti, kteří nejednají v rozporu se zájmy svých klientů, ale naopak se jim snaží co nejlépe poradit, aby získali jejich důvěru, tak činí i bez toho, aby jim to nařizoval nějaký zákon. Avšak právě proto by je takový zákon mohl jedině podpořit, protože by potlačil jejich nekalou konkurenci.
Odvětví finančních služeb se v tomto ohledu nápadně podobá trhu s ojetými auty, píše Frankel. Proti zákonu, který bojuje proti stáčení tachometrů, by nepochybně protestovaly ty autobazary, které se snaží své zákazníky oklamat. Zákazníky by jistě nemrzelo, že nemají „svobodu volby“ koupit si auto za podvodných podmínek. A stejně tak je to i se zákonem, který požaduje po finančních poradcích, aby pro své klienty skutečně dělali to, za co je platí a co jim slibují.
