Nad očekávání lepší německá data o indexu PMI podpořila euro. Společná měna je v zisku nad 1,0650 dolaru za euro. Měny regionu ve ztrátě. Koruna se obchoduje kolem 25,30 za euro.

Sázkový byznys v Rusku: tvrdá regulace, velký potenciál

Na konci března 2014 Igor Jefremov usedá v Petrohradu po práci před svůj počítač. Jako spousta jiných si chce vsadit na dnešní hokejový zápas. Místo standardního menu internetové sázkovky uvidí bílou obrazovku s hlášením o chybě spojení. „Až po nějaké době mi došlo, co se děje. Pokud chcete další názorný příklad, jak stát omezuje práva a svobody lidí, tady ho máte.“ Ruský Roskomnadzor, celým názvem Federální služba pro dozor ve sféře spojení a komunikace, začal už loni blokovat stránky poskytovatelů on-line sázek. Proč?

Kurzové sázky ano, automaty a kasina ne

Podle slov Olega Žuravského, prezidenta první samoregulační organizace bookmakerů Ruska, byly důvodem „absence potřebných licenci pro provozování sázkového byznysu.“ Skutečnou příčinu je třeba hledat jinde. Rusové využívali služeb zahraničních operátorů, u nichž neváhali sázet miliardové sumy. Ověřit lze tuto skutečnost ovšem jen těžko, poněvadž počty sázejících nikdo neeviduje a zahraniční společnosti o nich neinformují.  Sídla zahraničních sázkových společností jsou ovšem často v daňových rájích. Ostrov Quracao je názorným příkladem. Na rozloze 444 čtverečních metrů jich fungují stovky, včetně těch ruských.

Na přelomu století povolení provozovat sázkovou kancelář, ale i automaty nebo kasino v Rusku dostal kdekdo. Životnost podvodných institucí se počítala na dny a hodiny (od výběru peněz za sázky po úprk z místa činu). V letech 2006 – 2009 učinil prezident Putin svévoli přítrž. Několika zákony a výnosy odklonil kasina do vyhrazených herních zón, automaty měly zmizet úplně. Kurzové sázení začalo podléhat složitému licenčnímu řízení, jemuž se řada zahraničních společností dlouho vyhýbala. „Blokování stránek byl první krok,“ dodává Žuravský. „V budoucnosti pouze sázkové kanceláře, které se stanou členy samoregulační organizace, mohou získat ruskou licenci a přijímat sázky přes internet.“ Podmínkou pro provozování sázkového byznysu má být existence provozovny na území Ruska a využívání ruského platebního systému. Každý člen organizace je povinen držet 300 milionů rublů jako pojistný fond pro případ odškodnění klienta vinou špatných rozhodnutí. „Nebudeme bránit v podnikání nikomu, kdo bude dodržovat ruské zákony a platit daně v Rusku,“ upozorňuje Žuravský.

Federální daňová služba (FDS) vede registr samoregulačních organizací sdružujících sázkové kanceláře. Bez její licence a bez uvedení v registru nelze mít sázkový byznys. V současnosti lze najít na webových stránkách FDS samoregulační organizace: moskevskou, složenou ze 14 subjektů a kazaňskou, čítající 12 provozovatelů. Celkový roční obrat ruských legálních sázkových kanceláří se odhaduje na 2,5 miliardy dolarů.

Co ještě nový zákon přináší? Zavádí Centrum účetních převodů on-line sázení, kde jsou uloženy peníze hráče a bookmakera. Centrem má být banka nebo nebankovní úvěrová organizace. Klient se bude muset řádně zaregistrovat a prokázat dokumenty, získat legálně svůj účet. Změna je v tom, že zatímco dosud klient posílal peníze přímo na účet sázkové kanceláře, nyní to nebude možné. Peníze se mají posílat do centra na transparentní účet a z něj zase vybírat.

Sázkové kanceláře jsou nově povinny informovat daňový úřad o příjmech fyzické osoby ze sázek. V Rusku se výhry ze sázek a loterií zdaňují. Zatím daňová povinnost padala na hlavu hráče, nyní jsou za jejich odevzdání odpovědny sázkové kanceláře. Daň ve výši 13 procent strhne bookmaker přímo z čisté výhry. Jestliže tedy vsadíte 1000 rublů na zápas s kurzem 2,0 a vyhrajete 2000 rublů, pak vám bookmaker vyplatí výhru 1870 rublů. K tomu si ovšem musíte odečíst ještě manipulační poplatek z vkladu, který je v Rusku standardně 5 procent. A tady začíná být problém. Jak uvádí na jednom z diskusních fór uživatel AlexF, „ruští bookmakeři dávají méně výhodné kurzy než zahraniční, kurzové sázky s daní se tím stávají pro sázkaře velmi nevýhodnou záležitostí.“ V souhrnu to může nakonec znamenat jedno: místo rozvoje kurzových sázek jejich útlum, naopak příklon k loteriím, černým sázkám a nelegální ruletě. Tomu však oponuje Žuravský: „Když byla poprvé zavedena daň z výhry, sázkový byznys klesl až o 30 procent. Počítám ale s tím, že díky politice licencí se sázkaři ze zahraničních sázkovek přesunou hromadně domů.“

Příležitostný sázkař Igor Jefremov bezmocně kroutí hlavou: „Když nám Roskomnadzor vypne internet, co můžeš dělat? Nejdřív jsem zkoušel obejít zákaz a dostat se ke svému účtu. Měl jsem tam přece jen nějaké peníze. Teď už jsem to vzdal. Nikdy jsem neměl problém s výplatou sázek. Nevím, jestli to vše k něčemu je. Snad jednou přijde doba, kdy si budu moci vsadit, kde chci a bez dohledu státu.“

Newsletter