Přemýšlíte o investování, ale bojíte se? Pravděpodobně nejste sami. Jako řešení se nabízí odborná pomoc. Ta má však často poměrně velké mouchy. V komentáři pro Monty Rich na to upozorňuje investor a konzultant Richard Veselý.
Předně bych chtěl říci, že smyslem tohoto článku není nikoho urážet. Pokud se vás článek dotkne, tak se omlouvám, nebylo to záměrem.
Důvod, proč se bojíme investovat, je jednoduchý – devět z deseti zkušeností je špatných. Soused investoval přes známého a prodělal. Kamarád investoval přes svoji tetu a doteď není na svém. Další dal milion do fondů a hned mu sežraly 35 tisíc. Podobné důvody jsou slyšet všude a smutné je, že jsou pravdivé. Kde je chyba?
Je to tím, že u nás může prodávat investice téměř každý. Pardon, ne že může prodávat, ale prodává. Jak je možné, že finanční poradci (nezaměňovat s investičními poradci) radí s investicemi? Jak to, že někdo, komu je 18, má naspořeno sotva na nové kolo, je najednou expert na finance? Chyba bude asi v legislativě. Nebo za to opravdu můžou stále popotahovaní finanční poradci? Není značný díl viny i na našich bedrech?
Finanční poradce sepisuje investiční dotazník. Z 90 % mu vyjde, že klient je konzervativní. Skvělé! Nabídne mu tedy konzervativní fond. Super. Vše je dle legislativy v pořádku. Legislativa totiž říká, že finanční poradci nesmějí radit, kam investovat a jak investovat. Mohou pouze „předávat informace o parametrech investic“. Při nabídce fondu musejí vycházet z investičního dotazníku. Počkat… nejoblíbenější konzervativní fondy jsou dluhopisové. A co je přece bezpečnější než dluhopisy?
Tyto fondy se převážně skládají ze státních dluhopisů a korporátních dluhopisů. Nízko rizikové korporátní dluhopisy mají výnos kolem 3–5 %. Výnos na státních dluhopisech asi všichni známe… aktuálně záporný, nebo v lepším případě nulový. Tedy pakliže mi dnes někdo prodá takový fond, tak mi prodává na několik let dopředu ztrátu a musí (!) to vědět. Ideálně by mi měl říct, že to tak na 99 % bude. Pokud je skladba fondu 80 % státních dluhopisů s výnosem –0,69 % p. a. (roční a dvouleté státní dluhopisy ČR ke konci roku 2016) až 0 % a 20 % korporátních dluhopisů s výnosem 3 % p. a., výsledkem je záporné zhodnocení. Ale to jsme ještě nezapočítali 3% vstupní poplatek. Ti odborníci, co fond prodávají, přece musí být z něčeho zaplaceni. A ať se nám to dobře počítá, přičtěme 1% roční poplatek za správu.
Suma sumárum – když investuji milion korun, stojí mě to 40 000 tisíc korun první rok a fond mi vydělá v lepším případě 1 %. Jen pro příklad, Sporoinvest od České spořitelny, jeden z nejoblíbenějších fondů, má výnosy za rok 2015 –0,21 % a za loňský rok –0,03 %. A ano, fondy jsou dlouhodobou investicí, ale když je téměř jisté, že následující roky bude fond ve ztrátě, proč bych do něj investoval teď?
Nedávno mi povídal známý, že u něj byl pán a nabízel mu investiční životní pojištění (IŽP). Neměl sílu s ním diskutovat, tak to prostě podepsal. Zeptal jsem se, proč se předem neporadil a proč si to nejdřív nenastudoval. Investovat přes IŽP je totiž hloupost. Řekl mi, že nemá chuť ani čas se tím zabývat. Jednou stranou mince je, že IŽP jako takové by podle mě už dávno nemělo existovat. Všichni ví, že je to nejdražší produkt na spoření na trhu. Produkt, který má primárně sloužit jako zajištění zdraví, nikoliv na spoření. Všichni ví, že první dva až tři roky jdou všechny peníze na vstupní poplatky. Naspořeno tedy nula. „Ale je to přece produkt do konce života, hravě na sebe vydělá a ještě vám zněkolikanásobí vklady!“ Bohužel průměrná životnost IŽP v ČR je 4 roky. Proč? Po třech letech už poradci nevrací provizi a je prostor udělat novou smlouvu, za novou provizi.
Co chci těmito příklady říci? Legislativa nás nespasí. A vždycky budou jak poctiví, tak nepoctiví poradci. Zbývá nám začít trochu studovat, jak investice fungují a na co si dát pozor. Největším paradoxem je, že většinu svého aktivního života vyvíjíme snahu, abychom vydělávali více a více peněz. A když je máme, tak nevíme, jak fungují. Takže je buď utratíme, nebo je nesmyslně investujeme třeba přes IŽP… a pak nadáváme.
Závěrem – investovat, nebo ne? Jednoznačně ANO! Jen obětovat chvilku svého času a pohodlí a důkladně si rozmyslet, kam a hlavně od koho si nechat radit. Když budeme hledat, jsou tu investice, které nemají vstupní poplatky. Investice, které si berou poplatky pouze z dosaženého výkonu. „My vám vyděláme x procent a vy nám zaplatíte odměnu ze zisku. Když nevyděláme, neplatíte a my nemáme na chleba.“ To si myslím, že je velice zdravý přístup. Ale dokud to my klienti nebudeme vyžadovat, nebudou mít investiční společnosti a banky důvod, proč něco měnit a budou stále brát vstupní poplatky (provize prodejcům). Budou stále brát roční poplatky za správu a říkat „Nezlobte se, jsme sice nejspecializovanější tým největších odborníků, ale letos náš fond skončil –3,5 %, ale i tak nám zaplaťte roční poplatek za naší práci 2 %.“ Nabídka, která se nedá musí odmítnout!
