Zdá se, že v současném rychle se měnícím světě už neplatí, že by usilovná práce sama o sobě byla zárukou úspěchu. Ten, kdo chce uspět, se neobejde bez toho, aby alespoň občas nepodstoupil nějaké riziko.
Go big or go home
Zejména dnešní startupová kultura podporuje pod heslem „go big or go home“ mentalitu, pro kterou platí, že jen ti, kteří jsou ochotni podstupovat velké riziko, mohou sklidit velké úspěchy. A ti, kdo naopak riskovat nechtějí, jsou podle zakladatele sociální sítě Facebook Marka Zuckerberga na cestě „k zaručenému nezdaru“.
I Elon Musk je jen člověk. Pět případů, kdy selhal
Pokud to ale není zrovna váš styl, a přesto toužíte po úspěchu, možná vás potěší zpráva, že existují způsoby, jak se naučit přelstít mozek, který vám brání skočit do neznáma, když to na své cestě vzhůru potřebujete.
Proč máme strach skočit?
Naše ochota riskovat a nemít přitom velký problém s tím, že výsledek není dopředu znám, je dána jak naší vlastní psychologickou povahou, tak i fyziologickými funkcemi v našem těle, kulturou, ve které jsme vyrostli, a společenskou přijatelností riskantního chování.
Pokud jde o fyziologické faktory, průzkumy například zjistily, že náš postoj k riziku souvisí s hladinou testosteronu v těle. Muži mají zpravidla vyšší hladiny testosteronu než ženy, a mohou tak být často ochotnější jednat impulzivněji a při nedostatku informací i přesto, že obě pohlaví mají podobnou chuť riskovat. „Když se připravujete k boji nebo riskujete a vyplatí se to, vaše hladina testosteronu se zvýší a vy se stáváte sebevědomější,“ říká podle serveru BBC londýnská neuroložka a koučka Tara Swartová. Na druhou stranu, pokud váš riskantní projekt skončí nezdarem, hladina testosteronu klesne. „Váš mozek vám skutečně bude bránit v dalším riskování tím, že vám bude podsouvat více vzpomínek na doby, kdy vám to nevyšlo,“ doplňuje Swartová.
Náš postoj k riziku ovlivňují také vlastní zkušenosti a individuální emoční historie. Vaši rodiče mohli mít k riziku zvláště velkou averzi, když vás vychovávali, nebo jste v minulosti podstoupili riziko, které se nevyplatilo, což vás činí v dalším rozhodování opatrnější.
Důležité jsou i kulturní faktory. Můžete pocházet ze společnosti nebo sociální skupiny, která v profesním, finančním i osobním životě jednotlivců oceňuje spíše především trvalé a bezpečné úspěchy než šance, které přináší metoda pokus/omyl. V některých prostředích, jako je například kalifornské Silicon Valley, je riziko naopak považováno za základ úspěchu.
Pravda o Silicon Valley: „Většina zakladatelů startupů jsou psychopati“
Co s tím?
Pokud tedy podstupování rizika není vaší přirozeností, nezoufejte. Je zde několik způsobů, které vám mohou pomoci, abyste se cítili lépe, když se máte pustit do něčeho nejistého. Existují i psychologické pomůcky k tomu, abyste dokázali do určité míry změnit i fyziologické reakce, které vás mohou od riskování odrazovat.
Nenechte svůj mozek žvanit
Doktorka Swartová doporučuje praktiku, kterou označuje jako „ztišení mysli“. Jde o techniku, která má redukovat „užvaněnost mozku“ tím, že ho trénuje, aby setrvával v přítomnosti. Při jakékoli činnosti – při chůzi, při jídle nebo prostě jen když dýcháte – se snažte soustředit na zrakové, sluchové i fyzické vjemy toho konkrétního okamžiku. To vám podle ní může pomoci zbavit se zvyku neustálého přehrávání si chyb a obav.
Člověk je jako akcie. Investujte do sebe
Podle serveru je přitom prokázáno, že takové praktiky vědomého myšlení společně se zdravým životním stylem snižují hladiny adrenalinu a kortizolu, tedy stresových hormonů, které se uvolňují, když jste pod tlakem spjatým s podstupováním rizika. To vám může pomoci zachovat si chladnou hlavu tak, abyste mohli činit zralá rozhodnutí, i když přitom podstupujete určitá rizika nutná pro to, abyste v současném nepředvídatelném podnikatelském prostředí uspěli.
Čerpejte z podvědomí
Vystavovat se riziku často vyžaduje překonat některé své přirozené reakce na nejistotu a obavy. Dr. Srini Pillay, psychiatr, kouč a odborný asistent na Harvard Medical School, podle BBC uvádí, že jedním z nejefektivnějších způsobů, jak v sobě podporovat odolnost vůči strachu z riskování, je napojit se na sílu našeho podvědomí.
Náš vědomý mozek nás trénuje k tomu, abychom se zaměřovali na to, co jsme se naučili v minulosti, a využívali to k tomu, abychom se dokázali lépe rozhodovat. Podle Pillaye je však většina odborníků toho názoru, že 90 až 98 % mentální aktivity je nevědomá. Chceme-li tedy být lepším riskérem, je klíčové, abychom občas nechali zvítězit podvědomí, čímž pomůžeme mozku, aby vylovil dávno ztracené vzpomínky a propojil myšlenky.
Warren Buffett radí: Nebuďte hazardéři, investujte do indexu
K zapojení naší nevědomé mysli Pillay doporučuje některé praktické kroky. Vedle například odpočinku či občasného zdřímnutí, radí také třeba osvojit si chování určitého typu osobnosti. Studie z roku 2016 například zjistila, že úspěšnější při řešení problémů a provádění zralých riskantních rozhodnutí jsou ti, kteří se chovají spíše „jako výstřední poeta než jako zkostnatělý knihovník,“ píše BBC.
„Mozek je optimálně vybaven jak pro riziko, tak pro jistotu, soustředěnost i rozptýlenost. Pro každou lidskou bytost je zásadní naučit se, jak tuto rovnici uvést do rovnováhy,“ říká Pillay.
Selžu. No a co?
Problémem může často být překonání naší vlastní minulosti a špatných zkušeností. Někdy také nelze ovlivnit názory našich přátel, rodiny a kolegů. Ale můžeme změnit způsob, jakým na tyto názory a zkušenosti nahlížíme a jak na ně reagujeme.
Klasickým příkladem nejistoty, která v mnohých z nás vyvolává obavy, je mluvení na veřejnosti, říká podle BBC Deena Goodmanová, psychoterapeutka a koučka, která pomáhá profesionálům na seniorních úrovních změnit vzorce svého „katastrofického myšlení“ a cítit se při podstupování rizik lépe. Pokud jste například požádáni, abyste pronesli hlavní řeč na důležité odborné akci, víte, že to může mít pozitivní vliv na vaši kariéru, ale zároveň můžete mít strach, že to všechno může skončit katastrofou. Tím, že znovu přehodnotíte vaše myšlení, se podle ní můžete naučit, jak s takovou nejistotou nemít problém a nepřisuzovat takovou důležitost tomu, co si o vás myslí druzí.
„Většina katastrofického myšlení je způsobena tím, že je něco mimo naši kontrolu,“ říká Goodmanová. „Když nad něčím nemáme kontrolu, snažíme se kontroly chopit tím, že očekáváme nejhorší možné výsledky.“
Tento strach z toho, co se bude dít dál, obvykle spustí iracionální představy, které o sobě máme, jak budeme působit a co se nám stane. V případech, že jde o nějaké riziko, radí Goodmanová svým klientům si své iracionální myšlenky napsat a pak se u každého svého nejhoršího možného scénáře zamyslet: no a co? Například v případě důležitého projevu můžete třeba v půlce zapomenout, o čem mluvíte. Ale co se vlastně stane? Projít si každým takovým obávaným „špatným“ výsledkem může člověku pomoci „dostat pod kontrolu to, co je téměř nemožné kontrolovat.“
Goodmanová zároveň doporučuje přemýšlet o možných pozitivních výsledcích, které by se mohly uskutečnit, pokud riziko podstoupíme. Lidé prý přitom postupně zjistí, že většinu rozhodnutí, které zahrnují určité riziko, přežijí a že v případě, že se něco nevydaří, vymyslí alternativní plán.
Riskněte to
Možná to nakonec budete muset risknout a přijmout fakt, že dokážete dělat správná rozhodnutí a vypořádat se s těmi špatnými, když něco nevyjde. Ale stojí za to si stále připomínat, že riskovat je pro inovaci a vývoj kupředu téměř vždy nutné, říká podle BBC Bill Aulet, který vyučuje na Institute of Technology Sloan School of Management v Massachusetts. Není to o tom, pustit se bezhlavě do každého rizika, které se namane, ale vytrénovat svůj mozek tak, aby byl schopen se rozhodnout na základě zralé úvahy a maxima dostupných informací pro určité riziko, a přitom si dovolit myslet i na to, co by se stalo, kdyby vše nevyšlo tak, jak jste si naplánovali. Dělat věci stále tak, jak se dělaly vždycky, je v dnešní době zřejmě tou „nejriskantnější věcí, kterou můžete udělat,“ podotýká Aulet.
