Návrat recese? „Pravděpodobně ano“

Před třemi lety ekonomové Citigroup varovali před 90procentním rizikem odchodu Řecka z eurozóny. To se (zatím) nestalo a řecké téma bylo, alespoň na nějakou dobu, staženo z hlavních titulků v médiích. Citi nyní přišla s hodnocením aktuálnějšího tématu, jímž jsou rizika pro vývoj světové ekonomiky. A výsledek? Větší než poloviční šance návratu recese.

„Ekonomové málokdy poznají recesi, pokles, oživení nebo hospodářský boom, dokud jim nestojí tváří v tvář,“ říká hlavní ekonom Citigroup Willem Buiter a ve své prognóze se vydává tak trochu proti proudu. Citi v nové analýze žádné výrazné zotavení globální ekonomiky (natož boom) nečeká, a naopak varuje před opětovným upadnutím do recese. Tomuto scénáři načrtnutému pro několik příštích let připisuje 55procentní šanci.

7 procent je jen (nereálné) číslo

Tentokrát bude ale všechno trochu jinak. Zatímco kondici světové ekonomiky, včetně jejích poklesů, v pár posledních dekádách určovaly Spojené státy, pod příští recesí se podepíšou rozvojové země v čele s Čínou, která, jak známo, to dotáhla na pozici druhé nejsilnější ekonomiky světa. Čínská ekonomika ale, přes zpomalení, stále roste 7procentním tempem, tak nač ta panika? Problém je podle Buitera v tom (a v tomto ohledu není první), že oficiální statistiky Pekingu o růstu hrubého domácího produktu jsou realitě vcelku dost vzdáleny. Hlavní ekonom Citi se domnívá, že tempo růstu čínské ekonomiky se ve skutečnosti blíží spíše 4 procentům. A k tomu, aby světová ekonomika překročila znovu práh recese, stačí zpomalení růstu Číny na 2,5 procenta, odhaduje.

Buiter je ve svých temných předpovědích zatím černou ovcí mezi experty velkých finančních domů. Jeho kolegové z Goldman Sachs a JPMorgan rizika mířící od Číny k vyspělejším ekonomikám spíše bagatelizují a například Société Générale připisuje šanci nové globální recesi pouhých deset procent – argumentem je jim levná ropa, která kompenzuje slabší výkon regionu tzv. rozvojových trhů.

Shrneme-li stručně aktuální obrázek světové ekonomiky, dostaneme součet stále slabého růstu vyspělých ekonomik, problémových EM v čele s Ruskem, trvající pokles cen komodit, slábnoucí mezinárodní obchod, inflační tlaky i korporátní zisky. V případě Číny podle Buitera hrozí riziko „cyklického tvrdého přistání“ – s ohledem na přemíru kapacit, zadluženost klíčových sektorů ekonomiky a propady akciového trhu i trhu realit. Jakkoli se centrální banka snaží nepříznivý vývoj zvrátit cestou snižování sazeb a míry povinných rezerv, měnová politika bude na klesající poptávku pravděpodobně krátká, míní ekonom.

Tip: To nejlepší z Roklenu – Zaregistrujte si zasílání RoklenLetteru zde

Vzhledem k vysokému podílu Číny na globálním obchodě (v roce 2013 to bylo přes 14 procent), v ohrožení jsou i ostatní světové velmoci. Bez povšimnutí by neměl proběhnout ani fakt, že se Čína zbavuje části svého portfolia zahraničních aktiv, mezi nimi dluhopisů americké vlády. Kdo bude z celé situace pravděpodobně těžit, je dolar.

Je cesta zpět?

Podle Buitera, rok 2016 by se mohl bez pádu do recese obejít, dojde-li k dalšímu uvolnění opasků měnové i fiskální politiky. Ani ty ale nejsou všemocné a munice, v prostředí minimálních úrokových sazeb a masivních odkupů aktiv, pomalu ale jistě dochází. Pokud navíc americká a britská centrální banka zahájí brzy proces zvyšování sazeb, mohly by se ukvapit a ke konci příštího roku je znovu snižovat. „Nástroj úrokových sazeb již ve většině vyspělých zemí nefunguje a prostor fiskální politiky je významně omezen proti roku 2008 téměř všude.“ Děsit se opakováním finanční krize v rozsahu té z roku 2008 a následnému dlouhodobému poklesu HDP prý zatím netřeba – alespoň dokud investoři nezačnou panikařit z důvodu nadměrných veřejných dluhů, nebo dokud tuto situaci politici nezačnou řešit spirálou protekcionismu a měnových devalvací.

Newsletter