Brazílie, která je sedmou největší světovou ekonomikou, letos hostila letní olympijské hry a před dvěma lety fotbalový šampionát. Pořádání velkých sportovních akcí se mělo stát oslavou této dynamicky rostoucí největší latinskoamerické ekonomiky. Ta však v posledních letech prochází hlubokou recesí a země zažívá politické otřesy, vyplývá z analýzy České národní banky.
Brazílie však tradičně patří mezi velké světové trhy a v průběhu historie již dokázala úspěšně projít mnoha těžkými zkouškami. Lze tedy doufat, že brazilská centrální banka společně s vládním ekonomickým týmem opět naleznou vhodná řešení, která ekonomice pomohou odrazit se ode dna.
Brazílie – stručná ekonomická charakteristika
Brazílie je pátým největším i nejlidnatějším státem světa, a zároveň největším a nejlidnatějším státem Jižní Ameriky. Její ekonomika je sedmou největší na světě podle celkového HDP. Země je bohatá na nerostné suroviny a k důležitým odvětvím patří ropný průmysl, kde dominuje státní firma Petrobras, nyní spojená s korupčním skandálem. Významné je také strojírenství a chemický průmysl.
Brazílie je největším světovým vývozcem cukru a kávy, druhým největším vývozcem sójových bobů a masa a patří také k nejvýznamnějším exportérům železné rudy. Vzhledem k vysokému zastoupení surovin na brazilském exportu (přibližně 60 procent) je země silně ovlivňována změnami jejich světových cen. Hlavními brazilskými exportními partnery jsou Evropská unie (přibližně pětina exportu), Čína (18 %), Spojené státy (12 %) a Argentina (6 %). I přesto, že brazilský export dosahuje v poměru k HDP pouze 13 procent, je pro ekonomiku důležitým zdrojem vnějších příjmů.
Na počátku tohoto tisíciletí patřila Brazílie mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky světa a v roce 2001 byla zařazena mezi čtyři nejvýznamnější a nejslibněji se rozvíjející světové ekonomiky, pro něž bylo zavedeno společné pojmenování „BRIC“ (Brazílie, Rusko, Indie a Čína). V roce 2013 ale začala brazilská ekonomika zpomalovat. Důvodem byl zejména pokles světových cen komodit a zpomalení růstu Číny, která je jejich klíčovým brazilským odběratelem. Vnější faktory pak umocňovala nevyvážená domácí makroekonomická politika s vysokými vládními výdaji a zásahy do ekonomiky. Od 2. čtvrtletí 2014 se brazilská ekonomika nachází v recesi. Její pokles je navíc provázán s korupčními skandály a politickou krizí, která vyústila až v letošní odvolání brazilské prezidentky.
Kola brazilské ekonomiky stále zadrhávají. Roztočí je #hazard? – Roklen24.cz https://t.co/wCGQp9MlmX @roklen24 #brasil #economy
— Roklen24.cz (@roklen24) 10. září 2016
Historické zkoušky Banco Central do Brasil a volba režimu inflačního cílování
Brazílie již v minulosti úspěšně překonala mnohé ekonomické krize. V 80. a 90. letech se potýkala s hyperinflací, na konci 90. let pak překonala finanční krizi, která vedla k přijetí režimu cílování inflace. Důležitou roli ve stabilizaci ekonomiky vždy hrála společně s vládním ekonomickým týmem také brazilská centrální banka.
Brazilská centrální banka (Banco Central do Brasil) byla založena v roce 1964. Do té doby vykonávaly obvyklé pravomoci centrální banky tři rozdílné federální instituce: Úřad pro měnu a úvěry SUMOC, ústřední brazilská banka (Banco do Brasil) a několik oddělení ministerstva financí. Vyjasnění kompetencí jednotlivých institucí v oblastech fiskální a měnové politiky však definitivně přinesla až ústava z roku 1988. Hlavním cílem brazilské centrální banky je udržovat stabilní kupní sílu brazilské měny a stabilitu brazilského finančního systému. Neurčuje však brazilskou měnovou a finanční politiku, kterou formuluje vládou řízená tzv. Národní měnová rada (CMN), jejíž je centrální banka jakýmsi výkonným orgánem. Nelze tedy hovořit o plné nezávislosti BCB. K nedostatečné statutární nezávislosti BCB přispívá také fakt, že guvernér a viceguvernéři BCB nemají mandáty na pevně stanovenou dobu a mohou být kdykoli odvoláni prezidentem republiky. BCB má pouze takzvanou operační nezávislost, tedy možnost zvolit si nutné nástroje k dosahování cílů stanovených Národní měnovou radou, a to zatím pouze neformálně.
Cílování inflace je v Brazílii měnověpolitickým režimem od opuštění měnového kurzu navázaného na americký dolar, tedy od roku 1999. Představiteli centrální banka byl navrhován jako nejvhodnější režim k dosažení ekonomické stabilizace v situaci volně plovoucího kurzu. Dekretem prezidenta republiky byl režim cílování inflace formálně přijat koncem června 1999. CMN zároveň vydala rezoluci, v níž stanovila postupně se snižující inflační cíle pro konec roku 1999 a pro dva roky následující (8 procent pro rok 1999, 6 procent pro rok 2000 a 4 procenta pro 2001), vymezila toleranční pásmo v šíři ±2 % a za referenční cenový index zvolila index spotřebitelských cen IPCA.
Po přijetí režimu cílování inflace se podařilo brazilskou inflaci stabilizovat v tolerančním pásmu. Výjimkou bylo období kolem roku 2002, charakterizované dočasným odlivem kapitálu a prudkou depreciací realu, a současná perioda vysoké inflace. Růst inflace loni souvisel mimo jiné s úspornými opatřeními brazilské vlády zahrnujícími také zvyšování regulovaných cen, k inflačním tlakům přispěl rovněž slábnoucí real související s ekonomickými těžkostmi, špatnou fiskální pozicí země a nedůvěrou investorů. Od počátku letošního roku inflace mírně klesá, stále se však pohybuje mimo oblast tolerančního pásma, když aktuálně dosahuje hodnoty 8,7 procenta (červenec 2016). Kurz realu posiluje díky lepším makroekonomickým datům i zlepšení sentimentu trhů ohledně nového ekonomického týmu. BCB na posledním zasedání v červenci mírně snížila odhady inflace pro letošní a příští rok a očekává návrat inflace do tolerančního pásma v roce 2017 (pro rok 2016 činí odhad inflace 6,8 %, pro rok 2017 pak 5,3 %).
Výši inflačního cíle a šíři tolerančního pásma stanovuje CMN každoročně v červnu na dva roky dopředu. V současnosti, již od roku 2005, je inflační cíl stanoven ve výši 4,5 procenta s tolerančním pásmem ±2 %; pro roky 2017 a 2018 je toleranční pásmo zúženo na ±1,5 %. Definice dosažení inflačního cíle se v případě Brazílie mírně liší od jiných zemí. Inflační cíl je dosažen, pokud se hodnota akumulované meziměsíční inflace za kalendářní rok (leden až prosinec) nachází v tolerančním pásmu. V případě nedosažení inflačního cíle je guvernér BCB povinen ministru financí v otevřeném dopise vysvětlit důvody tohoto nedosažení, popsat navrhovaná opatření k nápravě a její časový horizont.
V rámci centrální banky je rozhodovacím orgánem v oblasti měnové politiky devítičlenná měnověpolitická rada COPOM, která byla založena v roce 1996. COPOM se schází pravidelně osmkrát ročně a stanovuje výši hlavní měnověpolitické sazby SELIC, což je jednodenní (O/N) sazba na mezibankovním trhu. V současnosti je SELIC sazba stanovena na úrovni 14,25 procenta.
Současná situace v zemi & impeachment
Po jen těsném znovuzvolení prezidentky Dilmy Rousseffové v říjnu 2014 se ekonomická a politická krize v zemi neuklidnily, spíše naopak. Loni se znovu rozhořely celonárodní protesty, zejména kvůli korupci a kvůli stále se zhoršující ekonomické situaci, a objevila se volání po odstoupení prezidentky. Ekonomické situaci v zemi neprospěly opakované obměny vládního ekonomického týmu, při kterých se částečně měnil přístup k provádění strukturálních reforem nutných k znovunastartování ekonomického růstu.
Počátkem letošního roku mezinárodní agentury snížily rating Brazílie až do spekulativního pásma. Propad ekonomiky se v prvním čtvrtletí sice zmírnil na -5,4 % proti -5,9 % ve 4. čtvrtletí loňského roku, nicméně hospodářská aktivita stále klesá: pro letošní rok poklesne HDP podle prognóz mezinárodních institucí o 3,0 až 3,3 %, BCB tento pokles odhaduje o 3,3 %.
Politickou krizi v zemi prohlubuje korupční skandál kolem státního ropného gigantu Petrobras prorůstající do vysokých politických pater, který vyostřuje politické neshody. V dubnu 2016 se Kongres rozhodl zahájit proces odvolání9 prezidentky Roussefové za manipulaci s rozpočtovými účty, kterou si měla v roce 2014 zajistit znovuzvolení. Nejnovější snahu o nastartování ekonomiky uskutečnil v červnu viceprezident Michel Temer, který prezidentku začal zastupovat během odvolacího procesu, a který obměnil vládní ekonomický tým s cílem rychle zahájit potřebné reformy. Ministrem financí se stal Henrique Meirelles a novým guvernérem BCB byl jmenován Ilan Goldfajn. Podle prvních náznaků na trzích důvěra v brazilskou ekonomiku díky této obměně a slibovanému návratu k reformám roste.
Brazilská prezidentka definitivně končí, senátoři ji odvolali – Roklen24.cz https://t.co/LrkMGRbOap @roklen24 pic.twitter.com/JdesmmhnEU
— Roklen24.cz (@roklen24) 31. srpna 2016
Ostudná prohra s Německem
Fotbalový šampionát, který Brazílie pořádala v roce 2014, skončil pro brazilský národní tým při cestě ke zlatu ostudnou porážkou s Německem, která dodala celé – jinak z hlediska organizačního vcelku vydařené – akci poněkud hořkou pachuť. Vysoké výdaje spojené s pořádáním mistrovství se brazilské ekonomice navíc nevrátily tak, jak bylo očekáváno.
Stejně nejistý je ekonomický přínos nedávno zakončených letních olympijských her. Dočasně se zvýšily tržby v dopravě, ubytování nebo službách, nicméně velká část sportovišť zřejmě nenalezne – stejně jako po MS ve fotbale – adekvátní využití. Fotbal milujícím Brazilcům však může být útěchou, že jejich tým získal vytouženou zlatou olympijskou medaili právě vítězstvím nad Německem. Snad to může vnímáno jako příslib, že se situace pro Brazílii konečně obrátí k lepšímu i ekonomicky. A že se potvrdí platnost rčení, že Brazílie je zemí budoucnosti – přestože sami Brazilci zpola žertem dodávají, že zemí budoucnosti také navždy zůstane.
