The Economist: Data jako ropa digitálního věku


16:13 • 15. května 2017

Tagy: Technologie, Facebook, Google, Alphabet, Amazon, Apple, Microsoft, Ekonomika, americká ekonomika

Nejcennější komoditou dneška jsou data. Stejně jako před sto lety ropa se data v současné době stala novou komoditou globálního významu, která dala zrod lukrativnímu, rychle se rozvíjejícímu odvětví, a proti těm, kteří ve svých rukou hromadí kontrolu nad jejími toky, bude třeba zasáhnout. Píše to v článku „The world’s most valuable resource“ server The Economist.

Titáni vzbuzují strach

Technologičtí giganti, kteří obchodují s daty, se zdají být nezastavitelní a vzbuzují obavy. Právem. Patří mezi ně totiž pět firem s největší tržní hodnotou na světě: Alphabet (mateřská společnost Googlu), Amazon, Apple, Facebook a Microsoft. Jejich zisky bobtnají do neuvěřitelných rozměrů – v prvním čtvrtletí tohoto roku dohromady vydělaly více než 25 miliard dolarů čistého zisku.

Facebook zažil skvělé čtvrtletí, výsledky dál drtí Wall Street

Apple prodal méně iPhonů, než se čekalo. Zisk nad očekáváním

Amazon spolkne v Americe polovinu tržeb z online obchodů. Na Google a Facebook zase v loňském roce připadl téměř všechen růst výnosů z digitální reklamy v USA. To je míra dominance, proti které se již podle magazínu začínají ozývat hlasy, které volají po rozdělení technologických gigantů na menší části, jako tomu bylo v případě Standard Oil na začátku 20.století.

Velikost není zločin

The Economist však před takovým drastickým postupem varuje. „Velikost není sama o sobě zločinem,“ píše s tím, že úspěch velkých firem je pro spotřebitele přínosný. Kdo by chtěl žít bez vyhledávače Google, jednodenními dodávkami Amazonu či zprávami, které nám servíruje Facebook?

Standardní antimonopolní testy tyto společnosti navíc prý nijak nevyvádí z míry. O nějakém okrádání spotřebitelů nemůže být ani řeč – řada jejich služeb je zdarma, někteří uživatelé naopak platí, aby jim mohli dávat dat ještě víc. Navíc vezmeme-li v úvahu offline konkurenty, nevypadá jejich tržní podíl zas až tak znepokojivě. A vzestup startupů typu Snapchat jen dokazuje, že je odvětví stále otevřené konkurenci, která má šanci uspět.

Data nejsou ropa

Jeden důvod k obavám tady však podle magazínu The Economist je. Kontrola, jakou mají internetové společnosti nad daty, jim dává obrovskou moc. Staré způsoby chápání konkurence, které vznikly v éře ropy, jsou v současné „datové ekonomice“ zastaralé, a je třeba nový přístup, naznačují autoři článku.

 

Data totiž nejsou ropa. Data jsou díky chytrým telefonům a internetu všudypřítomná, je jich obrovské množství a mají mnohem větší hodnotu. Ať už jdete běhat, díváte se na televizi, nebo jen sedíte v dopravní zácpě, doslova každá vaše činnost zanechává digitální stopu. Vytváří se tak další surový materiál pro zpracovatele dat, který se s tím, jak se k internetu připojuje stále více zařízení (od hodinek po auta), zvyšuje. Podle některých odhadů prý bude autonomní automobil generovat 100 gigabytů za sekundu.

Technologie umělé inteligence, jako je strojové učení, přitom z dat dokážou vytěžit další hodnotu. Algoritmy mohou předpovídat, kdy je zákazník ochoten nakupovat, kdy potřebuje motor opravit či kdy je člověk ohrožen nějakou nemocí. Průmysloví giganti, jako je GE a Siemens, nyní sami sebe prezentují jako datové společnosti.

Data jako obrana před konkurencí

Taková záplava dat mění podstatu konkurence. Velké technologické firmy vždy těžily ze síťových efektů – čím více uživatelů Facebook získá, tím se stane atraktivnější pro další, což generuje další data, a tak to jde pořád dál. Čím více dat získá Tesla od svých autonomních vozů, tím lepší bude moci udělat samostatné řízení u dalších aut – to je podle magazínu i jedním z důvodů, proč má tato společnost, která prodala v prvním čtvrtletí pouhých 25 tisíc vozů, větší tržní hodnotu než General Motors, která jich prodala 2,3 milionu. „Ohromná moře dat tak mohou fungovat jako obranné příkopy,“ píše Economist.

Tesla: Ojetá dražší než nová?

Konkurence na odstřel

V současném světě je zde podle autorů sice stále možnost, že zavedené firmy ohrozí nějaký „startup z garáže“ nebo nějaká neočekávaná technologická změna. Ale obojí je v datovém věku méně pravděpodobné, domnívá se Economist. Technologičtí obři totiž mají své systémy kontroly dat napříč celou ekonomikou – Google vidí, co lidé hledají, Facebook zase to, co sdílí, Amazon naopak, co kupují. Firmy vlastní app stores a operační systémy. Jejich vlastní „Boží oko“ sleduje dění na jejich vlastních trzích i mimo ně. A přitom mohou vidět, jaký vliv má nový produkt nebo služba, se kterou přijde někdo nový, aby to mohly okopírovat, anebo jednoduše startup koupit dříve, než vyroste tak, aby je mohl ohrozit.

Mnozí se prý domnívají, že jednou z takových „odstřelovacích akvizic,“ které mají eliminovat potenciální konkurenty, byl i nákup chatovací aplikace WhatsApp společností Facebook v roce 2014 – za firmu s méně než šedesáti zaměstnanci tehdy sociální síť zaplatila 22 miliard dolarů.

Googlíky nezkrotíme

Povaha dat proto podle autorů článku snižuje efektivitu dosavadních antimonopolních opatření. Rozbití firmy, jako je Google, na pět „Googlíků“ by podle nich nezastavilo působení síťových efektů, a jeden z nich by se časem zase stal dominantní.

Jak na ně?

Proto je podle magazínu třeba radikální změna myšlení. A zde nabízí autoři dva náměty, jak na to:

Antimonopolní úřady by měly pochopit principy datové ekonomiky. Zatímco dnes, když posuzují fúze, je jejich rozhodujícím kritériem pro případné zakročení velikost výsledné firmy. Nyní by však při posuzování dopadu akvizice měly vzít v potaz především rozsah dat, kterými firma disponuje. Signálem, že se společnost snaží koupit rodící se konkurenci, je rovněž kupní cena. Pokud by úřady braly ohledy na tato kritéria, Facebooku by podle Economistu nákup aplikace WhatsApp nikdy neschválily. Regulátoři by ve svých analýzách dynamiky trhu měli podle autorů článku navíc získat lepší přehled o datech – například použitím simulací pro vyhledávání algoritmů pro tajné dohody o cenách nebo pro podporu konkurence.
Další možností je omezit nadvládu poskytovatelů online služeb nad daty a umožnit více kontroly jejím dodavatelům. Pomohla by přitom větší transparentnost – společnosti by musely odhalit spotřebitelům, jaké informace uchovávají a kolik na nich vydělávají. Vlády by mohly také podporovat rozvoj nových služeb tím, že otevřou vlastní datové trezory nebo tím, že budou řídit klíčové části datové ekonomiky jako veřejnou infrastrukturu, jako to dělá Indie se svým systémem digitální identity Aadhaar. Mohly by také nařídit sdílení určitých dat se schválením uživatelů – jako je tomu v Evropě u finančních služeb, kde mají banky povinnost zpřístupnit data svých klientů třetím stranám.

 

Přizpůsobení regulačních mechanismů specifikům současného věku informací nebude snadné a bude zahrnovat další rizika, jako je například možnost ohrožení soukromí při větším sdílení dat. Ale pokud vlády nechtějí, aby datovou ekonomiku ovládalo jen několik málo gigantů, budou muset brzy zasáhnout, uzavírá Economist.

RSS

Vystudovala obor Mezinárodní politika a diplomacie na Vysoké škole ekonomické v Praze. Absolvovala mezinárodní interdisciplinární studijní program Comparative East-West-Studies se zaměřením na politologii na Universitě Regensburg. V průběhu studia absolvovala mj. stáž v Německém Spolkovém sněmu. Pracovala jako zpravodaj ekonomické redakce ČTK, působila jako content manager ve společnosti Patria Online, kde vedla zpravodajský tým, a pracovala také jako mluvčí předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.