Summit NATO: Praha aktivní, „neohrožená“ a lehce zmatená

Na svém summitu, který dnes začal v polské metropoli, Severoatlantická aliance zdůrazňuje odhodlání čelit nepředvídatelnému Rusku v době, kdy nedávné britské rozhodnutí odejít z Evropské unie zpochybnilo projekt evropské integrace. AMO v této souvislosti vydala briefing paper „Česká alianční politika mezi summitem NATO ve Walesu a ve Varšavě“, který se zabývá předpokládanými tématy jednání Aliance a českou pozicí před summitem. Text připravil analytik Výzkumného centra AMO se specializací na NATO a bezpečnostní politiku Jakub Kufčák, který vyjadřuje své osobní názory.

„Od summitu ve Walesu v roce 2014, na kterém NATO nalinkovalo kompromisní cestu mezi ujišťováním znejistělých spojenců (prostřednictvím např. rotačních cvičení) a zachováním dostatečné flexibility v obou strategických směrech (např. reforma Sil rychlé reakce NATO), byla hlavním jablkem sváru podoba přítomnosti aliančních jednotek na území východních členů NATO,“ uvedl Kufčák.

Podle něj tak probíhala nevyhlášená přetahovaná mezi „ujišťovateli“, pro které je Akční plán připravenosti (RAP) z Walesu uspokojivou odpovědí na ruský avanturismus, a „odstrašovateli“ (země východního křídla Aliance), kteří žádají rozsáhlejší změnu aliančního postoje a politiky odstrašování. „Polská pozice se však s blížícím se summitem začala posouvat směrem k pomyslnému aliančnímu středu. Odpor Francie, která se staví proti vázání sil na východě na úkor jižního směru, a Německa, které žádá respektování zakládajícího aktu vzájemných vztahů NATO-Rusko z roku 1997, se ukázal v současné situaci pro Poláky nepřekonatelným,“ dodal.

 

 

„Vyprofiloval se tak další kompromis, který varšavský summit potvrdí. Jedná se o rotační (ale průběžnou) přítomnost alianční multinárodní jednotky o velikosti posíleného praporu (cca tisíc vojáků) ve čtyřech zemích – Polsku, Lotyšsku, Litvě a Estonsku,“ poznamenal Kufčák.

Připomněl, že Česká republika se do cvičení na východním křídle zapojila extenzivně mimo jiné při cvičení leteckých návodčích či pravidelným vysíláním letadel L-159. Na druhou stranu česká pozice vůči přítomnosti NATO na východním křídle byla lehce chaotická. Že má Praha zájem vystupovat z pozice „nefrontového“ státu NATO potvrdil i bukurešťský summit zemí východního křídla Aliance z října 2015 pořádaný rumunským a polským prezidentem. Česká republika na něm podpořila snahy Polska a dalších zemí tzv. východního křídla NATO, zároveň však Praha deklarovala, že se nachází v odlišné pozici, neboť se necítí ohrožena stejně jako hraniční země NATO. Také vyslání předsedy dolní komory českého parlamentu na setkání osmi prezidentů bylo pro regionální partnery dokladem nízké důležitosti této otázky v očích českých politiků.

„Pozitivní ohlasy naopak zaznamenalo české předsednictví V4, které úspěšně iniciovalo závazek států V4 společně přispět k průběžné rotační přítomnosti NATO v Pobaltí. Symbolicky tak vykřesalo plusové body z neúspěchu transformace společné visegrádské Bojové skupiny EU na trvalou modulární jednotku V4. A to přesto, že se v praxi jedná pouze o „onálepkování“ jednotlivých národních příspěvků států V4 do aliančních aktivit,“ konstatoval Kufčák s tím, že ale není také zcela jasné, zda tyto příspěvky budou součástí výše zmíněných bojových zhruba tisícihlavých multinárodních jednotek NATO.

Zahraniční cestou ministra obrany Martina Stropnického po třech pobaltských zemích z počátku června vyslala Praha zhruba měsíc před summitem vůči tomuto regionu další pozitivní gesto, kterým ukázala, že vnímá pocit ohrožení svých spojenců, poznamenal Kufčák.

(Autorem je Jakub Kufčák, text vyjadřuje jeho osobní názor)

Newsletter