Když vám „hvizd“ přinese více jak 8 milionů a vy je odmítnete

Akcie společnosti Deutsche Bank dnes odepisují více jak tři procenta. Svůj podíl na těchto číslech by mohla mít informace o tom, jak dal jeden „whislteblower“ přednost cti před penězi. Ano, je to tak. Poté, co Eric Ben-Artzi ohlásil nesrovnalosti v účetnictví Deutsche Bank, měl nárok na odměnu. Tu však odmítl, a to na protest proti nepotrestání odpovědných lidí.

Pojem „whistleblower“ označuje člověka (současného, či bývalého zaměstnance), který odpovědné orgány upozornil na nelegitimní činnost prováděnou v rámci konkrétní firmy. V případě Deutsche Bank je tímto člověkem Eric Ben-Artzi, bývalý člen oddělení risk managamenetu, kterému za jeho „zásluhy“ příslušela odměna 8,25 milionů dolarů – třetí největší odměna v historii. On ji však odmítl.

Už v roce 2012 informoval server Financial Times o tom, že tři bývalí zaměstnanci největší německé banky upozornili americkou Komisy pro cenné papíry na účetní nesrovnalosti, které se týkaly ohodnocení derivátové expozice z období poslední finanční krize.

Konkrétně šlo o zmanipulovaný odhad možných ztrát pramenících z držených derivátů, na který upozornil právě Artzi, dále pak o Matt Simpson, bývalý trader, a další osoba, která si však přála zůstat v anonymitě. Podle jejich výpočtů dosahovala nejvyšší možná derivátová ztráta v tom nejhorším scénáři až 12 miliard dolarů, což rozhodně neodpovídalo číslům, která byla reportována investorům a byla o zhruba 1,5 až 3,3 miliardy dolarů nižší.

Zmanipulovanou oblastí bylo portfolio seniorních tranší zapákovaných derivátů. V podstatě šlo především o klasické CDO instrumenty, jejichž podkladem byly hypotéky či swapy úvěrového selhání. Celkové portfolio banky složené z těchto instrumentů tehdy dosahovalo 130 miliard dolarů.

Pro dokreslení celé situace, pokud by Deutsche Bank v tomto případě vykázala nezmanipulovaná čísla, její kapitál by se dostal na úroveň, která by v případě problémů vyžadovala zásah ze strany americké vlády v podobě bailoutu.

Poté, co bylo obvinění uznáno za pravdivé (rok 2015), uvalila Komise pro cenné papíry na banku pokutu o velikosti 55 milionů dolarů. Ta s ní naprosto bez řečí souhlasila. Co však vyvolává otázky, je fakt, že regulátor vyjma pokuty nepřistoupil k žádnému postihu odpovědných osob. A právě to je hlavní důvod, proč Ben-Artzi odmítl přijmout odměnu. Podle něj nebyl nikdo potrestán proto, že vysoce postavení právníci působící v době vyšetřování v Komisi pro cenné papíry byli bývalí právníci samotné Duetsche Bank a naopak.

Jedním z nich byl Robert Khuzami, který v letech 2009 až 2013 působil jako šéf oddělení prosazování rozhodnutí Komise pro cenné papíry. Ještě předtím ale působil jako generální rada Deutsche Bank pro oblast Ameriky. Souběžně s ním je nutné zmínit i Roberta Riceho. Ten od roku 2004 do 2013 působil v Deutsche Bank jako seniorní právník vedoucí interní vyšetřování celé kauzy zmanipulovaného účetnictví. Pravděpodobně není zas tak velkou náhodou, že se Rice po roce 2013 stal zaměstnancem samotné Komise. Výčet nezvyklých vztahů pak uzavírá jméno Dick Walter, který byl v letech 1198 až 2001 zaměstnancem Deutsche Bank, ovšem poté rovněž přešel do týmu amerického regulátora.

Ben-Artzi na základě toho tvrdí, že individuální tresty nebyly uvaleny, jelikož obě strany kauzy byly navzájem propojeny i jinak než jako obžalovaný a vyšetřující. A proč odmítl samotnou odměnu? Je prý přesvědčen o tom, že by ji měli zaplatit ti, kteří byli za zfalšování odpovědní, nikoliv sami investoři banky. Velikost odměny byla totiž vyměřena jako procentní část pokuty, kterou Deutsche Bank zaplatila.

Celá situace má ovšem zajímavou dohru. I přesto, že Ben-Artzi peníze nepřijal, podle serveru Financial Times už nebyl schopen odmítnout její většinovou část, o kterou zažádala jeho bývalá manželka…

Newsletter