17. listopad – to je den, kdy si každoročně připomínáme výročí svobody, kdy si připomínáme všechny, co se o naši svobodu zasloužili. Od roku 1989 uplynula již řada let a letošní rok a oslavy jsou toho důkazem. Lidé zapomínají. V jakém duchu probíhaly slavnosti? Co to může znamenat pro společnost a ekonomiku?
Oslav výročí 17. listopadu se zúčastnily tisíce lidí, ale ptejme se sami sebe – byly to oslavy toho, že žijeme ve svobodné společnosti? A žijeme v ní? Ani náhodou. Celé výročí bylo pouze zneužito a neslo se v duchu imigrační krize. Připomínání událostí 17. listopadu vyplnilo pouze mezery v demagogických projevech, kde by na tomto místě přišlo standardní „eee“, následované chvílí ticha. Na Národní třídě a Václavském náměstí se sbíraly politické body jedna báseň a na Albertově ještě navrch k tomu byl zvelebován kult osobnosti Miloše Zemana.
Nic takového by se nemuselo stát, kdyby evropští politici neselhali. Byla to jen otázka času. Evropský establishment zvolil politiku, kdy došlo k vytěsnění tradičních evropských hodnot, zapomínání na evropskou kulturu a tradice. EU v rámci své benevolence bezhlavě lákala migranty, aniž by to promyslela, aniž by určila nějaké pravidla. Rozdělila tak společnost na dvě strany. Dvě naprosto opačné strany, obě dvě z oblasti „extrémova“, jak by řekl Taleb. Na jedné straně skupina absolutních odpůrců s nulovou tolerancí, na druhé straně opačný extrém lidí, kteří dostali škatulku „sluníčkářů“, kterým současná politika stejně nepřipadá dostatečně vstřícná. Po pařížských událostech došlo k podtržení těchto argumentů. Stačilo, aby byla politika jen o trochu vícekonzervativnější a nemuselo dojít k tomu nejhoršímu – bujení dvou rovin extrému, které je možná nebezpečnější více než válka s terorismem, protože nás může rozložit vnitřně. Důkazem toho byla demonstrace na Václavském náměstí a Albertově.
17. listopad – oslavy i demostrace. ŽIVĚ – Roklen24.cz https://t.co/qjqhdonP5b prostřednictvím @roklen24 pic.twitter.com/3eGiMs5Vel
— Roklen24 (@roklen24) 17. Listopad 2015
Na Albertově proběhly oslavy ve stylu oslavy kultu osobnosti Miloše Zemana. Pro opačný názor nebylo místo. Před samotným projevem Zemana vystoupil předseda strany Úsvit přímé demokracie Miroslav Lidinský a Martin Konvička z hnutí „Islám v ČR nechceme“. Lidé, které by nikdo neznal, kdyby evropské elity neselhaly a neumožnily zrod těchto a dalších podobných postav, využívajících situace, která umožňuje prosazovat a pouštět do světa velmi jednoduchá hesla. Nicméně věnujme se pouze projevu prezidenta České republiky Miloše Zemana.
Pan prezident vystoupil na pódiu spolu s velkým bannerem „Ať žije Zeman“ před lidmi držící transparenty nesoucí to samé heslo, případně třímající vlajku „Islám v ČR nechceme“. Celému auditoru pak prezident republiky sdělil, že náš národ není plastelína. Podle Zemana se nedáme jen tak tvarovat a všichni, co se sešli na Albertově „se snaží myslet samostatně“. Dále zdůraznil, že je „zapotřebí tolerance vůči odlišným názorům“. Dle Zemana dochází k dehonestaci lidí, kteří vyslovují negativní názory na imigranty a tito lidé jsou označováni za „extremisty, xenofoby, islamofoby a rasisty nebo fašisty“. S tímto argumentem by se dalo do jisté míry souhlasit, říkají ho lidé, kteří se pohybují na opačném konci spektra – stejně nebezpečném. Nicméně Zeman ještě dodal, že: tato „nálepka či nadávka není argument a prokazuje pouze myšlenkovou nedostatečnost těch, kdo ji vyslovují. Stejně tak argumentem není řev, a právě řev je projevem fašistů, právě řev je projevem stáda“, na češ se prezident Zeman na chvíli odmlčel. Odmlčení pana prezidenta vyvolalo relativně komickou situaci, až bychom mohli Zemana podezřívat z jeho oblíbeného „bonmotu“ nakonec však dodal „stáda, které se zde sešlo minulý rok“. Dav si oddechl a tato situace byla celkově groteskní, protože celá skupina posluchačů splňovala na jedničku podmínky „stáda“.
Oslava kultu osobnosti byla zakončená policejním zátarasem, který bránil střetnutí podporovatelů Miloše Zeman s jeho opozicí, kterou nazývá „pražskou kavárnou“. Příznivci této skupiny volali hesla, a nesli cedule, které byly hodné extremistů na druhé straně spektra. Na obranu prezidenta České republiky je nutné říci, že byl legitimně zvolen občany a jednání daného charakteru je nedůstojné.
V Praze se konalo samozřejmě více akcí. Demonstrace na Václavském náměstí s proslovem Tomia Okamury nestojí za komentář. Oslava svobody přeci jen proběhla v rámci možností, když lidé přišli zapálit svíčku na Národní třídu a vytvořili lidský řetěz v rámci události „Díky, že můžem“.
Dění okolo včerejšího dne by mělo být zdviženým prstem pro politiky a to nejen z naší země. Svobody bychom si měli vážit. Bujení dvou extrémních proudů – benevolentního a radikálního je nebezpečné. Benevolentní přístup rozloží Evropu zevnitř, radikální ji hermeticky uzavře a vrátíme se o stovky let zpět, přijdeme o veškeré výhody plynoucí z mezinárodní směny a zbrzdíme tak ekonomický vývoj země. Buďme tedy benevolentní z hlediska mezinárodního obchodu – pohybu práce, zboží a kapitálu, ale nenechme si sebrat naši identitu.
