17. listopadu 2015: Planá hesla pod rouškou „svobody“


23:00 • 18. listopadu 2015

Tagy: ČR, Zeman

17. listopad – to je den, kdy si každoročně připomínáme výročí svobody, kdy si připomínáme všechny, co se o naši svobodu zasloužili. Od roku 1989 uplynula již řada let a letošní rok a oslavy jsou toho důkazem. Lidé zapomínají. V jakém duchu probíhaly slavnosti? Co to může znamenat pro společnost a ekonomiku?

Oslav výročí 17. listopadu se zúčastnily tisíce lidí, ale ptejme se sami sebe – byly to oslavy toho, že žijeme ve svobodné společnosti? A žijeme v ní? Ani náhodou. Celé výročí bylo pouze zneužito a neslo se v duchu imigrační krize. Připomínání událostí 17. listopadu vyplnilo pouze mezery v demagogických projevech, kde by na tomto místě přišlo standardní „eee“, následované chvílí ticha. Na Národní třídě a Václavském náměstí se sbíraly politické body jedna báseň a na Albertově ještě navrch k tomu byl zvelebován kult osobnosti Miloše Zemana.

17. listopad 2015 OBRAZEM

Nic takového by se nemuselo stát, kdyby evropští politici neselhali. Byla to jen otázka času. Evropský establishment zvolil politiku, kdy došlo k vytěsnění tradičních evropských hodnot, zapomínání na evropskou kulturu a tradice. EU v rámci své benevolence bezhlavě lákala migranty, aniž by to promyslela, aniž by určila nějaké pravidla. Rozdělila tak společnost na dvě strany. Dvě naprosto opačné strany, obě dvě z oblasti „extrémova“, jak by řekl Taleb. Na jedné straně skupina absolutních odpůrců s nulovou tolerancí, na druhé straně opačný extrém lidí, kteří dostali škatulku „sluníčkářů“, kterým současná politika stejně nepřipadá dostatečně vstřícná. Po pařížských událostech došlo k podtržení těchto argumentů. Stačilo, aby byla politika jen o trochu vícekonzervativnější a nemuselo dojít k tomu nejhoršímu – bujení dvou rovin extrému, které je možná nebezpečnější více než válka s terorismem, protože nás může rozložit vnitřně. Důkazem toho byla demonstrace na Václavském náměstí a Albertově.

Na Albertově proběhly oslavy ve stylu oslavy kultu osobnosti Miloše Zemana. Pro opačný názor nebylo místo. Před samotným projevem Zemana vystoupil předseda strany Úsvit přímé demokracie Miroslav Lidinský a Martin Konvička z hnutí „Islám v ČR nechceme“. Lidé, které by nikdo neznal, kdyby evropské elity neselhaly a neumožnily zrod těchto a dalších podobných postav, využívajících situace, která umožňuje prosazovat a pouštět do světa velmi jednoduchá hesla. Nicméně věnujme se pouze projevu prezidenta České republiky Miloše Zemana.

Pan prezident vystoupil na pódiu spolu s velkým bannerem „Ať žije Zeman“ před lidmi držící transparenty nesoucí to samé heslo, případně třímající vlajku „Islám v ČR nechceme“.  Celému auditoru pak prezident republiky sdělil, že náš národ není plastelína. Podle Zemana se nedáme jen tak tvarovat a všichni, co se sešli na Albertově „se snaží myslet samostatně“.  Dále zdůraznil, že je „zapotřebí tolerance vůči odlišným názorům“. Dle Zemana dochází k dehonestaci lidí, kteří vyslovují negativní názory na imigranty a tito lidé jsou označováni za „extremisty, xenofoby, islamofoby a rasisty nebo fašisty“. S tímto argumentem by se dalo do jisté míry souhlasit, říkají ho lidé, kteří se pohybují na opačném konci spektra – stejně nebezpečném. Nicméně Zeman ještě dodal, že: tato „nálepka či nadávka není argument a prokazuje pouze myšlenkovou nedostatečnost těch, kdo ji vyslovují. Stejně tak argumentem není řev, a právě řev je projevem fašistů, právě řev je projevem stáda“, na češ se prezident Zeman na chvíli odmlčel. Odmlčení pana prezidenta vyvolalo relativně komickou situaci, až bychom mohli Zemana podezřívat z jeho oblíbeného „bonmotu“ nakonec však dodal „stáda, které se zde sešlo minulý rok“. Dav si oddechl a tato situace byla celkově groteskní, protože celá skupina posluchačů splňovala na jedničku podmínky „stáda“.

Oslava kultu osobnosti byla zakončená policejním zátarasem, který bránil střetnutí podporovatelů Miloše Zeman s jeho opozicí, kterou nazývá „pražskou kavárnou“. Příznivci této skupiny volali hesla, a nesli cedule, které byly hodné extremistů na druhé straně spektra. Na obranu prezidenta České republiky je nutné říci, že byl legitimně zvolen občany a jednání daného charakteru je nedůstojné.

V Praze se konalo samozřejmě více akcí. Demonstrace na Václavském náměstí s proslovem Tomia Okamury nestojí za komentář. Oslava svobody přeci jen proběhla v rámci možností, když lidé přišli zapálit svíčku na Národní třídu a vytvořili lidský řetěz v rámci události „Díky, že můžem“.

Dění okolo včerejšího dne by mělo být zdviženým prstem pro politiky a to nejen z naší země. Svobody bychom si měli vážit. Bujení dvou extrémních proudů – benevolentního a radikálního je nebezpečné. Benevolentní přístup rozloží Evropu zevnitř, radikální ji hermeticky uzavře a vrátíme se o stovky let zpět, přijdeme o veškeré výhody plynoucí z mezinárodní směny a zbrzdíme tak ekonomický vývoj země. Buďme tedy benevolentní z hlediska mezinárodního obchodu – pohybu práce, zboží a kapitálu, ale nenechme si sebrat naši identitu.

Napsat autorovi RSS

Absolvent bakalářského studia Národohospodářské fakulty, současně dokončuje magisterské studium v oboru Finance s vedlejší specializací Oceňování podniku a jeho majetku na Fakultě financí a účetnictví na Vysoké škole ekonomické v Praze. Dříve spolupracoval externě, nyní je ekonomickým autorem redakce Roklen24 a Project Manager společnosti Roklen. Aktivně se věnuje ekonomii, s důrazem na makroekonomické dění a také se zabývá politickým děním ve společnosti. V minulosti zastával pozici finančního analytika ve společnosti Economia a Neovize.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.