I přes lehkou korekci posledních dní se americké akciové trhy stále nacházejí poblíž svých maximálních úrovních. Vinou toho se neustále množí spekulace o možné nafukující bublině, která se bude zvětšovat do doby, než se objeví spouštěč, jenž ji propíchne a způsobí tak další propad trhů.
Přesně před tím varuje i finanční skupina Credit Suisse. Dle jejího analytického týmu „existuje 60 až 70% šance, že z hlediska střednědobého horizontu bude bublina na akciových trzích opravdu nafouknuta, a to i přes to, že cesta k ní nebude zcela jistě bez překážek.“
V podstatě toto sdělení není nic neobvyklého, jelikož jak je uvedeno v dopise klientům banky, „býčí trhy většiny aktiv končí zpravidla bublinou.“ Není však potřeba ihned panikařit, na aktuálním trhu analytici nespatřují jakékoliv náznaky toho, co do budoucna předvídají, a to i přes rostoucí obavu ohledně délky momentálního rostoucího trendu.
Z hlediska historického srovnání se tak americké akcie nenachází v nijak nevídané situaci (viz tabulka). Současná rally trvající od roku 2009 si za danou dobu připisuje roční anualizované výnosy o velikosti 14 %, přičemž doba trvání je 6,2 roků. Pokud vezmeme v potaz veškerá historická období růstu, zjišťujeme, že medián doby trvání se nachází na 18,5 letech a anualizovaný výnos pak dosahuje 10 %.
Faktem zůstává, že současný býk se na amerických trzích prohání bez korekce větší jak 10 % už poměrně dlouho. Poslední taková proběhla naposledy v roce 2011. I tak ale existují rally, které měly i mnohem delší trvání (viz graf). Nejdelší trvala od roku 1900 až do 1997, na druhém místě je pak ta z let 2003 až 2007 a poté až ta současná.
Hlavní spouštěče nafukující se bubliny jsou pak dle banky tři možné scénáře. Prvním je nadále trvající uvolněná měnová politika. „Z našeho hlediska existuje riziko toho, že centrální bankéři v nevědomosti o tom, zda jádrová inflace padá pod vahou poptávky či nabídky, ponechají sazby extrémně nízko,“ přepisuje slova dopisu klientům server Business Insider.
Druhým scénářem je dopad propadu cen ropy. Ten může jednak podpořit spotřebitelský sentiment, ale zároveň může donutit centrální bankéře ponechat sazby na nule. Credit Suisse v tomto případě poukazuje na příklad Evropské centrální banky, která ze strachu z propadu cen, který by způsoben především cenami energií, zavedla evropskou verzi programu kvantitativního uvolňování.
Posledním možným spouštěčem by mohla být expanze nákupu akcií malými retailovými investory. Právě ti jsou dle banky mnohem méně důmyslní než jejich institucionální kolegové. Charakteristickým znakem je například to, že nakupují mnohem více v době, kdy jsou akcie už poměrně drahé. To pak ve výsledku podporuje i růst valuací.
