Pokud se ohlédneme za událostmi roku 2008, konkrétně za pádem investiční banky Lehman Brothers, je až ohromující, jak rychlý měla tato událost spád. Při detailnějším zkoumání je možné zjistit, že ještě před samotným krachem bylo možné pozorovat několik varovných signálů. Skutečný rozsah této katastrofy však byl před veřejností skryt až do doby, než bylo nad slunce jasné, že Lehman Brothers už je ztracená.
Server NotQuant použil tuto událost ke srovnání se současnou situací německé Deutsche Bank, která se v poslední době potýká s problémy, jenž silně připomínají dění před 15. zářím 2008, kdy Lehman Brothers požádala o ochranu před svými věřiteli. Tomu však předcházelo následující.
V roce 2007 uzavřela americká investiční banka Goldman Sachs masivní proprietární sázku proti Lehmanům, která se do historie zapsala pod názvem „Big Short“. Tento fakt nasvědčoval tomu, že v bankovním světě se o problémech jedné z nejznámějších bank špitalo ještě dříve, než se o tom dozvěděla široká veřejnost.
Dalším varovným signálem z léta 2007 byl vývoj na trhu rizikových půjček, kde najednou došlo k výraznému ochlazení. V srpnu téhož roku bylo jasné, že se likvidita z dříve jednoho z nejvýkonnějších trhů postupně vytrácí a investoři ztrácejí zájem o investice do jakýchkoliv aktivy krytých cenných papírů. Veřejnost však stále nic netušila.
První událostí, která mohla, resp. měla, nadzdvihnout obočí investičního publika nastala v červnu 2008. Tehdy totiž ratingová agentura Fitch Ratings srazila ohodnocení Lehman Brothers z „A+“ na „AA-ʺ. Celkový výhled banky byl jasně negativní a nasvědčoval tomu, že další zhoršení ratingu je více než pravděpodobné. Předběhla ho však zářijová událost, kdy Lehman reportovala výrazné ztráty a byla nucena požádat o ochranu před věřiteli.
Může se tohle stát i Deutsche Bank?
V tomto směru lze pouze spekulovat. Faktem je, že pokud je Deutsche Bank další Lehman Brothers, nedozvíme se to do doby, než se spád negativních událostí dostane do zrychlující se nekontrolované smyčky. V tu dobu už si všichni budou vědomi nadcházejících problémů, jelikož, jak je známo, odhalení pravdy stojí za naprostou většinou bankovních krizí.
Do té doby však nezbývá nic jiného než hledat indicie. V případě Duetsche Bank server NotQuant vypichuje následující události posledních patnácti měsíců.
V dubnu 2014 byla Deutsche nucena navýšit svůj Tier 1 kapitál o dodatečných 1,5 miliardy dolarů, aby tak celkově posílala svou kapitálovou strukturu. Proč se tak stalo? Jaký byl hlavní důvod? Nelze jasně říci. Měsíc poté tahanice o likviditu pokračovala dále. Banka tehdy oznámila prodej akcií o hodnotě 8 miliard euro, a to až se 30 % diskontem. Opět vzniká otázka, proč to udělala. Tento krok opravdu nadzdvihl obočí všech finančních médií, jelikož do té doby se Deutsche tvářila naprosto klidně, aniž by dala najevo jakýkoliv náznak potřeby urgentně navýšit svou likviditu.
Další z problémů vyplul na povrch v březnu letošního roku, kdy proběhlo druhé kolo zátěžových testů amerického bankovního sektoru. To ukázalo, že na tom z hlediska kapitálového polštáře Deutsche Bank není zdaleka moc dobře. Federální rezervní systém ji na základě toho udělil přísné varování ohledně kapitálové struktury a doporučil přehodnotit plány ohledně dividendové politiky.
Vítězové a poražení druhého kola amerických stress testů
V dubnu 2015 pak Deutsche musela zaplatit přes 2 miliardy dolarů americkému ministerstvu spravedlnosti za to, že se společně s dalšími americkými a britskými bankami podílela na manipulaci mezibankovní sazby LIBOR.
Měsíc poté představenstvo banky svěřilo do rukou Anshumana Jaina, jednoho z výkonných ředitelů, nové pravomoci, což z něj udělalo jednoho z nejmocnějších lidí v rámci struktury celé finanční skupiny. Tento krok bývá obvykle vnímán jako krizový, jelikož v období problémů bývá moc soustředěna právě do rukou jednoho člověka.
Banku negativně ovlivňuje i současná řecká situace. Pátého června řecká vláda nedodala Mezinárodnímu měnovému fondu splátku svého dluhu, čímž se ještě zvýšila pravděpodobnost defaultu Helénské republiky. Jen dva dny poté přišlo nečekané ohlášení odchodu od výkonných ředitelů Jaina a Jürgena Fitschena. První z nich, i přes své nové pravomoci, odejde na konci června a druhý pak na příští roční schůzce banky, která je plánována na květen 2016.
Poslední varovná událost je datována na 9. červen, kdy ratingová agentura Standard and Poor‘s srazila hodnocení Deutsche Bank z „A“ na „BBB+“, což je pouze tři stupně nad spekulativním pásmem. Tento rating je dokonce horší, než měla sama Lehman Brothers tři měsíce před svým krachem.
S&P známkovala banky. Hůř dopadla i Erste
Expozice Deutsche Bank
Hlavním problémem banky je fakt, že její retailová sekce není z hlediska zisků zcela dostatečná. Duetsche tak nezbývá nic jiného než navyšovat svou expozici v oblasti vysoce rizikových aktiv.
Dle informací serveru NotQuant banka drží více jak 75 bilionů dolarů, resp. 54,7 bilionů eur, v derivátech. Jen pro představu, toto číslo je mnohem vyšší než hrubý domácí produkt Německa či samotné eurozóny (viz graf). Předčila i takového derivátového giganta, kterým je americká banka JP Morgan. Ta na Deutsche Bank ztrácí 5 bilionů dolarů.
S takovou expozicí je jasné, že i relativně malý negativní výkyv trhu může bance způsobit ohromné ztráty, což navazuje především na probíhající řeckou krizi.
Výčet negativ pak dle serveru NotQuant uzavírá Tom Humphrey. Ten je šéfem oddělení investičních operací na Wall Street, kam se dostal poté, co po krachu Lehman Brothers ztratil svou pozici vedoucího sekce fixních příjmů.
A to je celá situace banky. Jak moc je špatná? To ani běžný smrtelník vědět nemůže, jelikož mu to jednoduše není dovoleno. Faktem ale je, že výše zmiňované události rozhodně nespadají do charakteristiky zdravé společnosti.
