Osm let záporných sazeb: Kam jsme se dostali?

Fenomén, který se dříve zdál naprostým ekonomickým nesmyslem, je v současné době již poměrně všední realitou. Připadá vám zvláštní platit za to, že někomu půjčujete peníze? Patrně proto se v ekonomii uchytil výraz lower zero bound (nulová dolní mez) signalizující hranici nulových úrokových měr, kterou centrální banky při stanovení sazeb nemohou překročit. Jenže již před osmi lety se ukázalo, že centrální banky mohou všechno.

Dnešním centrálním bankám ve vyspělých zemích, které si v drtivé většině případů zvolily jako svůj měnový režim cílování inflace, došla již před pár lety munice. Navzdory kladnému inflačnímu cíli, který je ve většině zemí stanoven mezi 1 až 3 %, bylo možné považovat za úspěch, pokud centrální banka dokázala vyhnat inflaci alespoň mírně nad nulu. Na řadu tedy musely přijít „nekonvenční“ nástroje monetární politiky, u kterých však tento přívlastek dává stále menší a menší smysl.

V režimu cílování inflace je hlavním nástrojem měnové politiky centrálních bank stanovení nominální úrokové míry. Pokud se inflace dostane pod cíl, Taylorovo pravidlo praví, aby centrální banka snížila úrokové sazby na mezibankovním trhu. Tato změna by se pak měla přelít do úrokových sazeb v celé ekonomice, následně pak vést prostřednictvím zvýšení spotřebitelských a investičních výdajů k růstu hrubého domácího produktu a nakonec k vytouženému růstu cenové hladiny.

Jak mohou fungovat záporné sazby? Díky zrušení hotovosti

Jenže co se stalo? Centrální banky narazily na něco, co Mishkin a další ve svých učebnicích nazývali „nulová dolní mez“ (zero lower bound). Jinými slovy, ve většině vyspělých zemí již centrální banky nastavily své úrokové sazby prakticky na nulu, avšak inflace byla stále pod cílem. Řešení, které vyplývá z Taylorova pravidla, je však jednoduché – nastavit záporné úrokové sazby.

Prvním, kdo se nebál obrátit základní ekonomický smysl úroku na hlavu, byla v roce 2009 švédská Riksbank. Tu později následovaly další jako například centrální banka ve Švýcarsku, v Dánsku, Japonsku či Evropská centrální banka. Následující graf od Světového ekonomické fóra (World Economic Forum) ukazuje vývoj negativních sazeb těchto centrálních bank.

V současné době již země, jejichž centrální banky využívají záporné sazby, představují zhruba čtvrtinu světového HDP. Enormní je také rozsah světového dluhu vydaného se zápornými úrokovými sazbami. Jak informoval server Zero Hedge, souhrnná hodnota vládních dluhopisů vydaných se zápornými úroky dosáhla k prvnímu září letošního roku výše 7,4 bilionu dolarů. To od začátku roku znamená nárůst o 60 %.

QE v plném proudu: Kolik vládního dluhu vlastní centrální banky?

I když jen myšlenka negativních úrokových sazeb je sama o sobě dosti hrozivá, drobní střadatelé u obchodních bank se nejspíš bát nemusí. Banky v současné době nejsou schopné účtovat svým klientům za vklady záporné sazby. Není tak pravděpodobné, že by se je na své klienty pokusily přenést. Je to logické; pokud si lidé mohou nechat své peníze doma místo toho, aby je uložili v bance za záporný úrok, pak si je také doma nechají.

Záporné úrokové sazby tedy zůstaly pouze na mezibankovním trhu a patrně to tak zůstane. Pokud ovšem – jak navrhuje například harvdardský profesor Kenneth Rogoff – nedojde ke zrušení hotovosti. Podle Rogoffa bude ovšem toto řešení v budoucnu nezbytné, jelikož centrální banky budou v příštích krizích potřebovat mnohem více manévrovacího prostoru. Jinými slovy, budou potřebovat záporné sazby v řádech jednotek procent, nikoli desetin jednotek, jak je tomu v současné době.

Nicméně v řadě zemí se nyní zdá, že trend úrokových sazeb se obrací. Jak americký Fed, tak například i Česká národní banka – byť velmi opatrně, ale přece – přistupují naopak ke zvyšování úrokových sazeb. To je však logickým vyústěním toho, že obě ekonomiky se zdají být ve velmi dobré kondici. Je ovšem třeba mít na paměti, že podle varování řady expertů může takřka kdykoliv udeřit další finanční krize, která učiní návrhy profesora Rogoffa opět aktuálními.

Yellenová: Další finanční krize je v „naší době“ nepravděpodobná

 

Newsletter