S pozvolným návratem k normalizaci měnových podmínek rostou i výnosy českých státních dluhopisů. Pryč je ta doba, kdy investoři kupovali státní dluhopisy se záporným výnosem a s vidinou zisku z posilující české koruny. Co to znamená pro stát?
V současné chvíli se výnos 10letých vládních dluhopisů pohybuje kolem 1,7 procenta, zatímco 2leté vládní dluhopisy vynáší pouze 0,25 procenta. Kolik stát přeplatí za půjčení peněz, je teď jeden z klíčových argumentů v rozhodování o tom, jaké dluhopisy vydávat.
S tím, jak stát opět začínají „bolet“ půjčky za kladný úrok, je vhodný moment k otevření diskuze, jak financovat státní dluh. Vydávání dlouhodobých dluhopisů poskytuje jistotu, že v následujících letech nebude státní pokladna muset vydávat dražší dluhopisy, než je tomu dnes. Naopak, vydávání těch kratších a levnějších přináší riziko možného budoucího prodražení správy státního či veřejného dluhu.
Vinou nejistoty spojené s budoucí sazbou státních dluhopisů není v možnostech teoretické literatury najít jednoznačnou odpověď, zda preferovat krátkodobé, nebo dlouhodobé státní dluhopisy. Zajímavé empirické srovnání přinesla studie ekonomů z Oxfordské Univerzity a z London Business School. Ti na základě dat o správě státního dluhu Spojeného království od roku 1694 ukazují, že by státní dluh byl výrazně menší, než v současné chvíli je, pokud by vláda ve 20. století vydávala především krátkodobé dluhopisy. Dle autorů je jakýkoliv efekt druhého řádu v podobě pojištění nedostatečný v porovnání s tím, kolik by vláda dokázala ušetřit vydáváním 3letých (tj. krátkodobých) státních dluhopisů.
Podobný závěr má několik vykřičníků. Reálná úroková sazba na státních dluhopisech byla po většinu 20. století spojena spíše s nižší volatilitou, tedy výhody pojištění z dlouhodobých dluhopisů jsou upozaděny. Do jisté míry nízká volatilita pravděpodobně souvisí s rozvojem mezinárodního finančního trhu, ale není jasné, že to tak bude i nadále. Druhý problém při argumentaci pro vydávání kratších státních dluhopisů je efekt všeobecné rovnováhy. Pokud by všechny státy začaly preferovat krátkodobé státní dluhopisy, došlo by ke změně struktury trhu. Například nárůst poptávky by zvedl cenu a zmírnil tak výhodnost kratších dluhopisů.
I přes zřejmé problémy s jednoduchou argumentací pro vydávání krátkodobých dluhopisů, jde o důležitou otázku s možností výrazných úspor pro dnes již vysoce zadlužené státní pokladny. Je tedy na místě, aby vlády a především ministerstva financí zpochybnily zavedené praktiky a věnovaly větší pozornost všem možnostem, které finanční trh nabízí.
