Kdo si připlatí? V Jižním Súdánu porce fazolového guláše za 300 dolarů

Lidé v rozvojových zemích sužovaných občanskou válkou nebo se zhroucenou ekonomikou vydají za porci základního jídla částku až do výše svého celodenního výdělku i více. V přepočtu podle kupní síly může talíř jídla dosahovat i stovek amerických dolarů. Nejdražším talířem světa je patrně porce fazolového guláše v Jižním Súdánu, kde po přepočtení na příjem obyvatele státu New York vyjde na ekvivalent 321,7 USD, zhruba 7000 korun. Ukazuje to studie* „Counting the Beans: the True Cost of Food around the World“ Světového potravinového programu (World Food Programme) a společnosti Mastercard. Závěry studie posílily odhodlání společnosti Mastercard dosáhnout svého závazku poskytnout potřebným 100 milionů jídel.

„Bez jídla nelze žít, vzdělávat se ani růst,“ říká Ann Cairns, prezidentka společnosti Mastercard pro mezinárodní trhy. „Proto využíváme technologie a zdroje společnosti Mastercard, abychom přispěli ke zlepšení životních podmínek a k rozetnutí začarovaného kruhu chudoby. Náš cíl poskytnout 100 milionů jídel i naše partnerství se Světovým potravinovým programem pomohou přiblížit se stavu, kdy ve světě neexistuje hladovění.“

V americkém státě New York se porce jednoduchého jídla, jako je fazolový guláš, dá připravit za 1,2 dolaru, což představuje 0,6 procenta průměrného denního příjmu. Naproti tomu v Jižním Súdánu vyjde porce na 268násobek tohoto poměru k dennímu příjmu, což by ve státě New York odpovídalo ceně 321,7 dolaru. Studie rovněž propočítává, jakého procentního podílu denního příjmu je v jednotlivých zemích zapotřebí k pořízení jedné porce jednoduchého jídla.

Podle zjištění studie dopadla vedle Jižního Súdánu nejhůře Nigérie, kde porce jídla po přepočtení na příjem obyvatele státu New York vyjde na ekvivalent 200,32 USD a k pořízení porce jednoduchého jídla je zapotřebí 121 procent průměrného příjmu v zemi. V Sýrii pak porce jídla po přepočtení na příjem obyvatele státu New York vyjde na 190,11 USD a pro porci jednoduchého jídla je zapotřebí 115 procent průměrného příjmu v zemi.

Každý den nemá 815 milionů lidí na různých místech světa co do úst. Jiný výzkum uskutečněný ve spolupráci mezi WFP a Mastercard nalezl přímou souvislost mezi výživnými školními jídly na jedné straně a dosaženým vzděláním a produktivitou v pozdějším životě na straně druhé. Děti, jimž byl na Srí Lance k dispozici desetiletý projekt školního stravování, následně v dospělém věku dosahovaly o pět procent vyšších příjmů. Rozbor nákladů a přínosů kromě toho ukázal, že každý dolar investovaný do školních jídel vytváří hospodářský přínos ve výši tří až deseti dolarů.

„Rodiče často stojí před nelehkou volbou. Mají děti poslat do práce, aby pomáhaly živit rodinu, nebo do školy a nechat rodinu hladovět? Sponzorováním školních jídel dětem umožňujeme, aby pokračovaly ve vzdělávání a mohly se tak v dospělosti stát produktivnějšími. Těží z toho rodiny, komunity a nakonec i celá ekonomika,“ dodává Ann Cairns.

*Metodika studie

Pro účel studie bylo vytvořeno standardní jídlo, například dušené fazole či jiná luštěnina, v kombinaci se zdrojem sacharidů dle místních zvyklostí. Bylo stanoveno množství každé jednotlivé složky jídla, přibližná hmotnost nakupovaných potravin a konečná hmotnost hotové porce. Cena surovin potřebných k přípravě jedné porce byla stanovena v místní měně pro každou zemi zahrnutou do studie. V místní měně byl rovněž stanoven průměrný denní rozpočet jedné osoby, odvozený od hodnot HDP per capita. Pokud tyto údaje nebyly k dispozici, použily se jiné zdroje dat. Byl stanoven poměr nákladů na jídlo a průměrného příjmu, který určoval, jak velkého poměru denního příjmu je zapotřebí k pořízení jedné porce standardního jídla. Nakonec byla vypočtena teoretická cena součinem podílu denního příjmu a ceny jídla pro osobu v rozvojové zemi a průměrného denního příjmu spotřebitele v New Yorku.

Newsletter