Jak se nezamilovat do svého portfolia (a neprodělat)


20:25 • 12. října 2017

Tagy: Behaviorální ekonomie, investice, obchodování, trh

Říká se, že za plotem je tráva vždy zelenější. Ovšem zdá se, že investoři takovou závistí, na kterou naráží ono známé pořekadlo, nijak zvlášť netrpí. Ba právě naopak, z behaviorálních financí je známý tzv. endowment effect neboli efekt vlastnictví. Jak název napovídá, tento behaviorální předsudek označuje fakt, že lidé mají obvykle tendenci přikládat neadekvátně vysokou hodnotu aktivům, které již vlastní, oproti těm, které jejich naopak nejsou.

Efekt vlastnictví se přirozeně projevuje nejen v rozhodování o financích, ale i v celé řadě dalších oblastí. Poprvé jej v roce 1979 popsal jeden z guru behaviorální ekonomie Richard Thaler ve svém článku Toward a Positive Theory of Consumer Choice, který vyšel v Journal of Economic Behavior and Organization. Tento efekt dokáže například vysvětlit, proč se vám často nepodaří prodat nějakou věc v internetových bazarech. Vysvětlení je jednoduché: chcete za ní zkrátka příliš peněz.

Behaviorální finance: Jak se investoři (ne)učí ze svých chyb

Spolu s Thalerem pak další známí behaviorální ekonomové a psychologové Daniel Kahneman a Jack Knetsch v roce 1990 provedli experiment, aby empiricky otestovali existenci efektu vlastnictví. Účastníky studie rozdělili na tři skupiny: skupina kupujících, skupina prodávajících a kontrolní skupina. Prodávající dostali relativně obyčejný hrnek a následně byli dotazováni, za kolik by ho prodali (určená cena mohla být v rozmezí 0 až 9,25 dolarů). Kupující byli naopak dotazováni, za kolik by si hrnek v daném cenovém rozmezí koupili. Kontrolní skupina pak dostala u každé ceny možnost vybrat si buď hrnek, anebo danou částku v hotovosti. 

A jak to dopadlo? Skupina prodávajících – která byla vlastníky hrnků – požadovala za hrnek mediánovou částku 7,12 dolarů. Obě ostatní skupiny si však hrnku cenily mnohem méně, kupující za něj byli ochotni dát mediánovou částku pouze 2,87 dolarů. Kontrolní skupina si pak hrnku cenila na 3,12 dolarů (opět mediánová částka). Výsledky experimentu mluví jasně: ačkoliv se jednalo o stejný produkt, lidé, kteří jej vlastnili, mu přiřkli mnohem vyšší hodnotu než ti, kteří jej nevlastnili. Doba vlastnictví byla v tomto případě velmi krátká; lze totiž předpokládat, že efekt vlastnictví s prodlužující se dobou, kdy majetek držíme, sílí.

 

Existence efektu vlastnictví je obvykle vysvětlována dalším behaviorálním předsudkem, který je lidem vlastní – averzí ke ztrátám. Investoři odmítají prodat ztrátové investice, aby se vyhnuli realizaci oněch ztrát. Ve výsledku tak ztrátové pozice drží nepřiměřeně dlouho, což ovšem přirozeně vede k dalším ztrátám.

Efekt vlastnictví má tedy závažné implikace pro rozhodování na trzích, a to jak na těch klasických, tak na těch finančních. Jak se jím nenechat zmást? Server Schwab.com nabízí vodítko v podobě tří zásadních otázek, které vás navedou správným směrem:

Home bias: Investoři jako hrdí nacionalisté

Koupil bych si to i dnes?

Až příště budete nabízet nějakou starou věc na internetovém bazaru, zkuste se sami sebe zeptat, za kolik byste si takovou věc koupili, kdyby byla „cizí“. To vám pomůže vyhnout se stanovení neadekvátně vysoké ceny. A podobný způsob můžete použít i na zhodnocení svého portfolia. Koupili byste si za současnou cenu daný titul i dnes? Pokud ne, pak může být ideální okamžik aplikovat druhou část oné známé investorské poučky „kupuj levně, prodávej draze“. Samozřejmě je však třeba brát v potaz i otázku očekávaného budoucího zhodnocení.

Proč jsem to vlastně koupil?

U jednotlivých aktiv může být také užitečné si čas od času připomenout, proč jste je vlastně koupili. Pokud dané okolnosti již netrvají, měli byste pak zvážit, zda je opravdu dobrým rozhodnutím je dále držet.

Jou nějaké lepší možnosti?

U ekonomického rozhodování platí, že vždy existují nějaké náklady obětované příležitosti. Pokud peníze investujete někde, nemůžete je investovat jinde, čímž se výnos z této alternativy stává v podstatě vaším nákladem. O investicích – a výnosech z nich – je tedy třeba přemýšlet v kontextu a nebát se optimalizovat portfolio podle aktuálních tržních podmínek.

Sedm investorských hříchů podle behaviorálních financí

RSS

Je studentkou Národohospodářské fakulty VŠE v Praze a spolupracovnicí Roklen24. Má ráda knihy, němčinu a filozofii Friedricha Nietzscheho. Zajímá se o behaviorální ekonomii.



Přejít na diskusi

Top zprávy




Diskuze k článku
comments powered by Disqus

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.