Co se týče trhu práce, jedním z nejmodernějších a nejdiskutovanějších, ale také nejcitlivějších a nejvíce kontroverzních témat, je jistě diskriminace, ať už jde o výši mzdy, anebo například o šanci na úspěch při pracovním pohovoru. Těžko lze totiž zpochybnit – a data to jen potvrzují – že zdaleka nejlepší vyhlídky má bílý muž. Nová studie však naznačuje, že se nemusí jednat tak úplně o diskriminaci – bílí totiž do práce vkládají relativně více úsilí.
Pokud příslušníci jedné rasy dosahují systematicky nižších výdělků než pracovníci rasy jiné, jeví se to jako společensky problematické, jelikož u řady lidí vzniká dojem nespravedlnosti a znevýhodňování. Ekonomové však upozorňují, že než si nějaké mzdové rozdíly troufneme prohlásit za diskriminaci, měli bychom nejprve pečlivě prostudovat dostupná data. Rozdíly ve výdělcích totiž můžeme za diskriminaci označit jen tehdy, pokud dotčené subjekty vykonávají stejnou práci, přičemž při ní dosahují stejné produktivity, avšak přesto mají odlišné mzdové ohodnocení.
Když jsou ceny rasistické a sexistické: Menšiny a ženy platí více
A právě relativní produktivita je věc, na kterou se v souvislosti s tímto tématem často zapomíná. Pokud jeden pracovník vkládá do práce více invence a úsilí, pak se zdá být spravedlivé (a koneckonců i efektivní) naopak to, aby dosahoval vyšších výdělků než jiní. A jak implikuje nedávná studie, o které informoval server The Economist, tímto lze přinejmenším částečně vysvětlit, proč si bílý muž v práci obvykle přijde na více peněz.
Autoři paperu Daniel S. Hamermesh, Katie R. Genadek a Michael Burda použili data z americké databáze American Time Use Survey 2003-12, aby zjistili, jak vážně berou jednotlivé rasy a pohlaví svou práci. Jedním z ukazatelů, který jim naznačil, jaké úsilí do práce vkládají, bylo to, kolik času, kdy jsou v práci, ve skutečnosti stráví jinými aktivitami, jako je například používání sociálních sítí či surfování po internetu. Výsledky můžete vidět na následujícím obrázku.
Z šetření vyplynulo, že největšími „flákači“ mezi Američany jsou ti hispánského původu, kteří „proflákají“ zhruba 8 % pracovní doby, a dále pak Afroameričané. Největšími dříči jsou naopak běloši se zhruba 6,5 %, které následují Asiaté. Zajímavé je také to, že u některých ras se v práci více flákají ženy (běloši a Asiaté), u jiných však do práce méně úsilí vkládají muži (Hispánci a Afroameričané).
Představa, že lidé, kteří sedí každý den 8 hodin v práci, dokáží být každou minutu stoprocentně soustředění a výkonní, je dosti naivní. Nějaké to „ulejvání se“ tak nelze zaměstnancům zazlívat. Ovšem pokud některé rasy v práci ve skutečnosti „nepracují“ relativně více, pak není divu, že dosahují nižší produktivity, a tím pádem nižší mzdy. Na druhou stranu ovšem nelze tvrdit, že minority nejsou na trhu práce nijak znevýhodňovány. Jak však dodávají autoři studie, tato zjištění naznačují, že odhady jejich mzdového podhodnocení jsou přibližně o 10 % nadhodnocené.
Pracovní doba vs. produktivita: Víme, co říkají data
