Ve většině vědních oborů je standardní začít výuku na jednoduchým modelech, které slouží studentům k pochopení základních principů. Při vysvětlování působení sil na těleso během hodin středoškolské fyziky se nikdo neobtěžuje řešit vliv okolního prostředí a „předpoklad“, že se vše děje ve vakuu, je všudypřítomný. Překvapivě, nikdo si po dokončení střední školy však nemyslí, že i my žijeme ve vakuu.
Podobně je na tom i ekonomie. V základních kurzech se studenti často dozvědí, jak funguje „dokonalá“ ekonomika. Modelová „dokonalá“ ekonomika očištěná o prvky, které jsou pro pochopení základních myšlenek nadbytečné. Povětšinou tak ignoruje důležitost externalit, neuvažuje roli informací ani problémy s informacemi spojené, třeba asymetrii informací či nejistotu z nedostatku informací. Studenti si tak z hodin odnáší „modelové“ myšlenky, které pak ovlivňují jejich rozhodování v životě, jako třeba to, že zapojení do obchodu přináší pro všechny jen pozitiva (vždyť jinak by přece lidé neobchodovali) nebo že státní zásahy vždy snižují efektivitu trhu.
Vzhledem k vysokému zapojení studentů do úvodních ekonomických kurzů představuje zjednodušení ekonomických vztahů nebezpečí. Ve výsledku to dopadá i tak, že se do (českých) médií dostávají ekonomické názory, jejichž fyzikální paralely by představovaly myšlenky, že žijeme ve vakuu. Jinými slovy, ano, existuje model, a na školách se dokonce učí, který o „tomhle“ (dokonalá konkurence/působení sil na těleso) takhle mluví, ale nikoliv, vážně to tak obecně nefunguje (předpoklady dokonalé konkurence trh splňuje jen výjimečně/nežijeme ve vakuu). O to horší je fakt, že ze strany (odborné) veřejnosti často chybí kritická zpětná vazba, a tak není problém na základě poznatků z médií dojít k závěru odpovídajícímu fyzikální paralele života v dokonalém vakuu.
Na rozdíl od učitelů fyziky mají kvalitní učitelé ekonomie jeden zvláštní a netradiční úkol. V rámci základních kurzů musí studenty často „od-učit“ vše, s čím se doposud potkali. Ekonomické náklady neznamenají jen zaplacené finanční náklady, ale i náklady obětované příležitosti. Ano, externality existují a státní zásahy jsou nástrojem potlačení důsledků těch negativních a podpoření těch pozitivních – navzdory často opačným názorů některých expertů a politiků.
Je na bedrech ekonomických učitelů, aby dostatečně explicitně a srozumitelně vysvětlili, že nežijeme v dokonalých modelech, že předpoklad dokonalé konkurence je jen předpoklad a že neexistuje imperativ, který by říkal, že firma musí maximalizovat zisk a spotřebitel musí konzumovat, co nejvíc může. Je rovněž úkolem médií, abychom přestali číst a poslouchat, že žijeme v onom vakuu.
