Jak říkají ekonomové; za pár let bude nutné obměnit řadu rčení a jeden kandidát, konkrétně „Dopadli jako sedláci u Chlumce“, by mohl mít spojitost se současnou situací – tedy „Dopadli jako Řekové s dluhem.“
V roce 2010 se Řecko potýkalo jak s finančními, tak politickými problémy. V období jednoho čtvrtletí museli občané navštívit volební urny dvakrát za sebou, přičemž měli v zásadě rozhodnout, zdali Řecko setrvá v eurozóně. Nakonec vítězná proevropská strana po hrozícím vládním bankrotu byla nucena žádat EU o pomoc v podobě dvou záchranných balíčků v hodnotě 240 mld. EUR. Výměnou za pomoc musela vláda zavést velké škrty v oblasti důchodů a zvyšovat daně. (Pomoc ECB se dá vysvětlit možnostmi jako například: všeobecná důvěra v EU a zabránění dominovému efektu, kdy by eurozónu postupně začalo opouštět více států. Řecko je také tolik důležité proto, že by jeho krach mohl odstartovat pokles cen evropských dluhopisů, což by vyústilo v prasknutí akciové bubliny. Skutečnost je vysvětlitelná na faktu, že po prohlášení Řecka ohledně své platební neschopnosti po 6. červnu klesly ceny akcií.) Dostavilo se prohloubení hospodářské recese. Nezaměstnanost rostla, v oblasti daní se ekonomika dostala do zakázaného pásma, kde výnosy z daní akorát klesaly. Lidé například začali směňovat zboží barterovým způsobem. Záchranná opatření nefungovala. Řekové přestali věřit euru, čímž vznikl další problém v podobě vybírání vkladů (v současné době přibližně 30 mld. EUR).
Po nových volbách a jasné výhře Syrizy v roce 2015 se nastupující premiér Alexis Tsipras zavázal, že vyjedná pro Řecko lepší podmínky a seškrtání velké části dluhu. Ten by pak už nepředstavoval takový problém, jelikož měl být postupně odepsán, aby se došlo ke stavu, že v rukou západoevropských finančních institucí nebude držen řecký dluh žádný. Evropa se na případný řecký bankrot připravila. Její akcie plošně ztrácely a ztrácejí na hodnotě.
V současnosti se nedaří najít mezi Řeky a mezinárodními věřiteli konsenzus. Řecká vláda se potýkala s problémem, kdy byla MMF vyžádána splátka úvěru v hodnotě 750 mil. EUR. Řekové splatnosti dostáli, nicméně jednalo se o pouhé krytí závazku z nouzového účtu vedeného MMF, které se má beztak do pár týdnů vrátit. Navíc tato částka pokrývala pouze 650 mil. EUR z původních 750 mil. EUR. Pro zbytek, tedy 100 mil. EUR, muselo Řecko sáhnout do svých státních hotovostních rezerv. Z toho je zřejmé, že Řecku začíná docházet dech, když sahá k takovýmto krátkodobým opatřením, které nic neřeší. Podle slov mluvčího řecké vlády se sice podařilo získat částku přibližně 600 mil. EUR, jenže vzhledem k velikosti a termínu splátek tato suma není dostatečná.
Dalším problémem je jejich jižanská nátura a neopodstatněné hýření optimismu v řeckých ulicích. Ministr financí Řecka Varufakis, ekonom a odborník na teorii her, se nepřímo vyslovil o prominutí dluhu, neboli „odsunutí dluhu do daleké budoucnosti”. Navíc je již od roku 2010 pro řecký bankrot. K odchodu z eurozóny je již kritický, jelikož návrat k drachmě podle něho ožebračí zemi úplně. Jeho přístup se zdá ekonomům nepochopitelný, poněvadž hlubší reformy do budoucna představují lepší řešení, než finanční kolaps.
Řekové se snažili svým výhružným tónem dávat silně najevo, že vzhledem k volebnímu programu, v němž upřednostňovali výplaty důchodů, nehodlají přistoupit na dohody, které jim věřitelé nabízeli. (Stojí za zmínění, že z průzkumu již 60 % občanů Řecka preferuje upuštění od programu.) Naneštěstí řečtí občané nedisponují takovým klidem jako jejich vláda a jejich obavy zapříčinily snížení bankovních vkladů na 139,4 mld. EUR, což je vlastně nejnižší částka za posledních deset let. Pro řecké banky se tak prakticky jediným zdrojem likvidity stal evropský program nouzového financování.
Otázka zní, proč Řekové vyhrožují, když se bez pomoci věřitelů ženou rychleji k bankrotu. Takhle pouze dali čas ostatním ekonomikám v Evropě se na jejich pád připravit. Německé trhy už na nedávný růst výnosu nereagují, což by mohlo svádět k názoru, že zbytek Evropy je s krachem Řecka vyrovnaný a očekává ho. Zjevně ani nefunguje politika ECB kvantitativního uvolňování při vykupování dluhopisů, protože i přesto výnosy státních dluhopisů rostou a ceny klesají, tedy věřitelé se jich ze strachu z pádu Řecka zbavují. Navíc se tak neděje pouze u slabších ekonomik typu Španělsko, Itálie, ale i u ekonomiky německé.
V březnu bylo eurozónou schváleno prodloužení záchranného programu. Výplata zbývajících 7,2 mld. eur byla nicméně pozastavena kvůli nedosažení shody v oblasti reforem. Zejména penzí, rozpočtu, daní z přidané hodnoty a změn na trhu práce. Premiér občany Řecka ujišťoval, že nepřistoupí na (z jejich pohledu) nesmyslné požadavky, které by zamezily hospodářskému růstu. Řecko dále explicitně prohlásilo, že splatí svůj dluh do 5. června za podmínky, bude-li Řecku poskytnuta nová půjčka. EU tuto možnost připouštěla pouze v případě, provede-li vláda alespoň reformy v oblasti DPH a důchodů. Řekové evidentně naivně doufají v ochranu předsedy Evropské komise Jean-Claude Junckera, který se nechal slyšet, že za svého mandátu nechce dopustit rozpad eurozóny. Sám ale připustil, že interpretace Řeků, kteří si myslí, že Juncker tomu je schopen sám zabránit, je chybná. V této době euro zaznamenalo růst z naděje dosažení dohody, což doprovázelo i nižší úrok z držby řeckých dluhopisů.
Další na řadu přišla spekulace, zda Řecko splatí svůj dluh, přesněji řečeno jeho část. Věřitelé se zatím dočkali akorát požadavku na sloučení všech půjček (celkem tedy 1,6 mld. eur) do jedné a tedy další oddálení nevyhnutelného. Tento krok vláda obhajovala tím, že se vyhne případným administrativním problémům vzhledem k posloupnosti splátek v tak krátkém období. Podle Bruselu toto několikáté oddálení nic neřeší, jelikož premiér Tsipras stále odmítá požadované reformy. Naproti tomu, dle společnosti Alco si skoro polovina občanů Řecka přeje přistoupit na kompromisy ze strany věřitelů a tři čtvrtiny občanů chtějí setrvat v eurozóně.
Nový mezinárodní plán, tedy další v pořadí, byl premiérem označen za absurdní (jednalo se například o zvýšení daně z přidané hodnoty a snížení důchodů). Na druhou stranu plán, který by byl dle jeho představ, poskytla vláda se zpožděním a navíc více méně obsahoval to samé – odpis dluhu, což zase považují za absurdní věřitelé. Řecko se z celé té situace „dočkalo“ od ratingové agentury S&P snížení svého ratingu až na CCC, značící velké riziko.
Jednání ze čtvrtka bylo zřejmě nejostřejší ze strany věřitelů. Ti oznámili, že konečná shoda je v nedohlednu a toto jednání označili za poslední možnost uzavření dohody. Podle Bruselu má nyní vše ve svých rukách přátelství mezi premiérem Tsiprasem a předsedou Evropské komise Junckerem. Přístup věřitelů vyvolal nevoli u demonstrantů v Řecku, kteří se shromáždili v sobotu před ministerstvem financí a požadovali zrušení škrtů s hesly „krváceli jsme dost“. Následné jednání premiéra s Junckerem nepřinesla hmatatelné výsledky. Věřitelé, jisti si své dominantní pozice, zaujali kritické stanovisko, kde požadují ustoupení Řecka, jinak mu hrozí bankrot. Řecká vláda tvrdohlavě doufá v dosažení shody s převážně svými kritérii na čtvrtečním zasedání ministrů financí eurozóny. 18. červen se tak stává dnem, kdybychom se konečně mohli dozvědět, která strana povolí.
Do poslední chvíle to vypadá, že Řekové to nebudou, poněvadž odmítají jakákoliv technická vyjednávání a zaměřují se pouze na politická, čímž řecká vláda vyvolala negativní postoj předsedy evropské komise, tedy toho „posledního přítele“. Dokonce se již začínají propočítávat scénáře, kdy by se obě strany nedohodly. Tsipras se nakonec nechal slyšet, že se podvolí reformám (kromě snižování důchodů a zvýšení daně z přidané hodnoty) ze strany věřitelů, ale pouze za předpokladu, že dluh sníží. Jediným řešením dluhu ze strany Řecka je jeho restrukturalizace. Jeho návrhy se ale věřitelům zdály neúplné. Záleží tedy už jen na výroku euroskupiny, kde dle nejnovějších údajů ministr Varufakis ani nehodlá předkládat seznam reforem. Pokud by se konečně oficiálně přiznal stav, že Řecko své dluhy nesplatí (a vlastně ani nechce), Německo jako věřitel by přišlo o 87 mld. eur.
Tento slet událostí ovlivnil evropské akcie, které kvůli strachu z bankrotu jihoevropské země klesly. Navíc hrozí hysterie na finančních trzích, kdyby se začaly masivně prodávat evropské dluhopisy.
Odliv vkladů z řeckých bank se zrychlil na zhruba 400 milionů eur. Panuje zde strach z platební neschopnosti, omezení výběru a zákazu převodu do zahraničí (který už tak dosáhl 30 mld. eur) a nakonec i z výstupu z eurozóny, na což už se EU začala připravovat.
Je načase nehledět na utopené náklady minulosti a vyčkávat do 18. a hlavně 30. června, kdy by se mělo definitivně rozhodnout, jestli už konečně Řecko zbankrotuje, nebo bude zbytečně „udržováno na přístrojích“ ještě pár měsíců.
