Strategie negativních úrokových sazeb, kterou se vydaly centrální banky v Japonsku i Evropě, napáchá mnohem více škod, než aby pomohla. Tvrdí to John Taylor, autor známého pravidla pro nastavení měnové politiky – Taylorova pravidla.
„Je bezpochyby kontraproduktivní. Strategie obrání bank o část rezerv vytlačuje dostupnost úvěrů,“ uvedl profesor stanfordské univerzity pro Bloomberg.
Útokům na to, že negativní úrokové sazby, které například japonská centrální banka zavedla v lednu, likvidují úlohu bank ve zprostředkování peněz, se zuby nehty brání její guvernér Harukiho Kuroda. Přiznává ale dopad na zásadní pokles dlouhodobých výnosů – a tím poškození úspor v bankách i u penzijních fondů.
.@LukasKovanda: Jak se vraždí kapitalismus – https://t.co/qTheLkC5AU @roklen24 #BOJ #monetarypolicy #capitalism pic.twitter.com/XdeD2eWXjs
— Roklen24.cz (@roklen24) 9. září 2016
Taylorovo pravidlo zjednodušeně řečeno postihuje vztah krátkodobé úrokové míry, inflace a hospodářského růstu. Je využívaným nástrojem pro posuzování odezvy centrálních bank. Výše pojmenované dopady podle Taylora neumějí postihnout dnes používané makroekonomické modely. Neumíme tak číselně říci, zda a které firmy v důsledku záporných sazeb investice zvýší, které naopak utlumí, dopad na celkovou míru úspor je ale podle Taylora zřejmý.
Zápornými sazbami podle ekonoma trpí méně vyspělé, výrazněji ekonomicky slabší – pohledem poptávky v ekonomikách a produktivity. Podle Taylora nemůže do nekonečna pokračovat politika snižování sazeb, které sice ovlivnily dlouhodobé úroky, ale chtěného efektu nedosahují u inflace a výkonu ekonomiky.
Daleko za zdravou křivkou je podle Taylora také nastavení úrokových sazeb ve Spojených státech – tedy Fedu. Část představitelů Fedu ale tvrdí, že „přirozené“ úrokové sazby jsou dnes mnohem níže, než stanovil Taylor, což byl rok 1993. Pro americkou ekonomiku byla Taylorem před lety spočtena 4 procenta. I když dnes Taylor připouští například 3 procenta, Fed je se svým aktuálním pásmem klíčové sazby 0,25-0,5 procenta daleko za tímto doporučením.
Ekonom, který při stanovování adekvátních úrokových sazeb centrálních bank klade důraz na souhru inflace a růstu ekonomiky, kritizuje centrální banky především za hysterické tažení za 2% inflačním cílem bez ohledu na další okolnosti. „Inflace pod 2 procenty prostě automaticky neznamená plyn na podlaze. A to je to, co mne zneklidňuje nejvíc,“ uzavírá Taylor svá slova pro Bloomberg.
Centrální banky nadržují jen bohatým. Výsledek za to nestojí https://t.co/BsxhYV96Cd @roklen24 #CentralBank #rich pic.twitter.com/1ko7oV9uEj
— Roklen24.cz (@roklen24) 7. září 2016