Nad očekávání nižší výsledek kvartálního vývoje amerického indexu výdajů na osobní spotřebu podpořil korekci dolarových zisků nad 1,0800 za euro. Z měn regionu je v zisku koruna a zlotý. Domácí měna testuje 25,30 za euro.

Obávaný čínský dluh v grafech: Kde se skrývá problém?

Celkový čínský dluh v relaci k HDP se stále zvyšuje. Zatímco s koncem 2015 dosahoval 254 %, koncem minulého roku už to bylo 277 %. Analytici přitom odhadují, že během příštích dvou let překročí hranici 300 %. Kde se skrývá problém a co to znamená pro Čínu?

Analytikové z Morgan Stanley vytvořili řadu grafů, které podrobně mapují vývoj čínského dluhu. Na tomto lze například pozorovat stabilní růst celkového dluhu ekonomiky rudého draka, který bude dle odhadů banky nadále pokračovat:

V letech 2017 a 2018 by se jeho růst měl pohybovat mezi 6 a 6,5 %. Co ale podle analytiků Morgan Stanley bude naopak klesat, je růst HDP. Jak roste dluh, musí být více vynaloženo na úrocích, takže další půjčování je stále méně a méně efektivní.

Čínský prezident: I přes nuzný růst globál, eko., ta čínská rostla za 2016 dle odhadů +6,7 %

Zatímco v roce 2014 odpovídaly dodatečné jednotce růstu HDP čtyři jednotky dodatečného dluhu, v roce 2016 už to bylo osm jednotek:

Jak ukazuje první graf, poměrně malou složkou čínského dluhu je dluh domácností. V případě jejich zadlužení lze však v posledních letech sledovat akcelerující růst, který je způsoben zejména růstem nových hypoték:

Otroci dluhů: Deset zemí s nejvyšším zadlužením domácností

Naopak zásadní složkou čínského dluhu je korporátní dluh, který je tvořen jednak dluhy soukromých podniků a jednak dluhy těch státních. Jak ukazuje následující graf, státní podniky mají výrazně vyšší zadlužení v poměru k aktivům než ty soukromé:

Analytici v současné době stále častěji poukazují na riziko selhání Číny spojené s jejím vysokým zadlužením. Konsenzem na Wall Street je, že vysoký dluh je momentálně největší hrozbou pro čínskou ekonomiku.

Podle globálního makroekonomického výhledu Macquarie, jehož autorem je tým Petera Eadon-Clarka, však problémem není ani tak samotný dluh, jako spíše jeho neproduktivní využívání. Jak může napovědět poslední graf, čínská dluhová záležitost má oproti situaci v jiných zemích svá specifika.

Tímto specifikem jsou státní podniky, které se na celkovém korporátním dluhu podílí více než polovinou, avšak na tvorbě HDP se podílejí zhruba jednou pětinou. Tyto firmy jsou provozované vládou, ve velké míře se tedy spoléhají na dotace, a dosahují značně nižších zisků než soukromé podniky.

Čínský model kapitalismu? Sebedestruktivní „kreditismus“

„Je populární tvrdit, že Čína spadne do dluhové krize v souvislosti s vládním či korporátním dluhem,“ uvádí zpráva Macquaire, „Z našeho pohledu je však reálným rizikem spojeným s čínským dluhem špatná alokace kapitálu, jelikož většina úvěrů se nalije do málo produktivních státních podniků a státních samospráv, spíše než aby putovaly do soukromého sektoru.“

Podle analytiků Macquaire se tak škodlivý vliv dluhu promítne v dlouhodobém horizontu, a to do snížení ekonomického růstu a do poklesu produktivity. Pokud se navíc předlužené státní firmy dostanou do mnohem větších problémů, stáhnou s sebou i tamní bankovní sektor, který je úzce spjatý s vládou.

Newsletter