Hra s indexačním ohněm


11:43 • 18. února 2016

Tagy: Brexit, Velká Británie, Cameron, Evropská unie

Mám novou práci ve Velké Británii. Pojedu sám a nebo se přestěhuji i s celou rodinou?  Do tohoto rozhodování mohou nově zasáhnout požadavky Davida Camerona na tzv. indexování příspěvků na dítě v závislosti na životní úrovni země, ve které se vyživované děti skutečně nacházejí. Ponechat své děti doma v Polsku tak povede k nižším dávkám, než když do Anglie pojedou s vámi. Nemusí ale jít pouze o Velkou Británii. Další státy na západ od nás se už začínají ozývat, že indexaci rovněž zvažují a padají i návrhy na indexování dalších dávek, nejen těch na vyživované děti.  Bude to znamenat revoluci v pravidlech volného pohybu osob a co všechno může jablko indexačního sváru přinést?

O co se hraje?

Jedním z ústupků Velké Británii, na kterých se minulý týden v Londýně předběžně dohodl David Cameron s Donaldem Tuskem, je možnost států Evropské unie zavést takzvané indexování příspěvků na dítě. Co to znamená v praxi? Zaměstnanci ze všech států EU budou moci ve Velké Británii (a dalších státech, které případně indexaci zavedou) i nadále nárokovat vyplácení těchto dávek. Pokud ale jejich děti s nimi nežijí ve státě, kde jsou zaměstnáni, bude výše dávek upravena přiměřeně vůči životní úrovni země, ve které se skutečně nacházejí.

Řemeslník z Polska, který svou rodinu s dětmi nechal v Krakově a sám pracuje ve Velké Británii, tuto změnu na své výplatní pásce pozná více než jeho francouzský kolega s rodinou v Lyonu. Vzhledem k rozdílným životním nákladům v obou zemích to má své opodstatnění. Nadto, kdokoliv se může indexování zcela vyhnout jednoduše tím, že za prací vyrazí do Británie i s celou svou rodinou. Pak by pobíral příspěvky na dítě ve stejné výši jako Britové.

Cameronův výbušný trumf proti Brexitu?

Co když však bude dítko maďarského účetního pracujícího v Británii studovat ve škole v Lucembursku? Pokud si tam zřídí za tím účelem i trvalý pobyt, měl by mít pan účetní nárok na indexaci příspěvků na dítě při zohlednění životní úrovně Lucemburska. Výsledkem by pak podle logiky srovnání úrovně životních nákladů mělo být i navýšení pobíraných dávek nad úroveň, která je jinak v Británii obvyklá.

Je zřejmé, že praxe může přinést i zneužití tohoto systému a Spojené království, nebo jiný stát, může časem volat po další změně nastavení pravidel. Pokud by však systém byl nastaven skutečně takto, stěží by šlo namítat, že jde o nějakou formu diskriminace podle toho, zda je pracovník z „chudšího“ či „bohatšího“ státu.

Všelék soužití?

Indexování tak lze za určitých podmínek považovat i za spravedlivé řešení vzájemného soužití volného pohybu pracovníků a rozdílných národních systémů sociálního zabezpečení. Nelze se proto divit, že se již ozvala řada států (původní EU15) s poměrně kreativními představami, na co lze indexování případně dále uplatnit…

Indexace však není všelék a je potřeba ji aplikovat s rozvahou. Má své opodstatnění tam, kde se skutečně projeví rozdílnost životních nákladů. U potomka vychovávaného v jiném státě, než kde pracuje jeho rodič, to platí. U dávek, které jsou založené na pojistných platbách, jako třeba nemocenské pojištění, by to však bylo velmi problematické a to i kdyby nemocným byl pracovník dojíždějící za prací z příhraničí.

Tři údery pro britskou ekonomiku, pokud přijde Brexit

Například u Čecha z Chebu dojíždějícího do Německa za prací by argument o nižších životních nákladech po dobu léčby mohl snad z části platit. Zásadní rozdíl však je v tom, že výše nemocenské by měla zohledňovat předchozí pojistné platby do systému a ne to, kolik peněz po dobu nemoci někdo utratí.

Relevance příspěvků zaplacených do systému by měla vždy převážit nad argumentem životních nákladů. Logika rozdílných životních nákladů totiž velmi dobře přiléhá například i na britské důchodce trvale žijící u moře ve Španělsku, nebo v Tatrách na Slovensku. I oni přece využívají nižších životních nákladů v zemi svého pobytu a vyšších příjmů ze země kde předtím pracovali. Pokud je však výše jejich důchodu odvislá od jejich předchozích příspěvků na důchodové pojištění, stěží lze považovat za spravedlivé, aby jim byl důchod indexován na španělskou či slovenskou úroveň.

 

Británii čeká referendum o vystoupení z EU. Pokud by Velká Británie z EU vystoupila, reakcí bude určitá vlna nacionalismu a separatismu, který se přežene objektivně celou Evropou, říká premiér Bohuslav Sobotka.

Zveřejnil(a) Roklen24 dne  18. únor 2016

 

Lze si však představit i méně zřetelné případy, kde je zásluhovost v důsledku solidárního přerozdělení potlačena. Měli by například Britové s vysokými a středními příjmy přispívat na solidární navýšení na minimální úroveň důchodu pro svého spoluobčana, který měl celý život nižší příjmy než oni, a to i když svůj důchod dlouhodobě utrácí na odpočinku třeba v Bulharsku?

Stop dávkové turistice

U penzí, které v důsledku nastavení sociálních systémů ztrácejí na zásluhovosti a jsou ovlivňovány přerozdělením, se zdá být logika indexace obdobná jako v případě přídavků na děti vychovávaných v jiném státě. Výběr kategorií sociálních dávek vhodných pro případné indexování tak není závislý zcela jen na logice rozdílných životních nákladů, ale je zřetelně ovlivněn i tím, co společnost v tom kterém státě považuje za dostatečně relevantní důvod pro přerozdělení v rámci zachování své soudržnosti a co již nikoliv. Nelze se proto příliš divit, že státy budou nacházet logiku odůvodňující indexaci spíše v situacích, které omezí „turistiku za sociálními dávkami“ z jiných států unie, než v situacích, kdy by tato logika narušovala dlouhodobý smír uvnitř jejich sociálních systémů.

Zajímavě pak vyznívá i zamyšlení nad tím, jak by indexování vypadalo při případném zavedení v České republice. Logika rozdílných životních nákladů by velela, aby sleva na dani na dítě byla přiměřeně navýšena („indexována“) například v případě vyslání potomka na studium střední školy do Velké Británie, do Francie či do Švédska. Zvýšené náklady na zahraniční studia by takovéto navýšení jistě opodstatňovaly. Pomyslné „jablko indexačního sváru“ tak má potenciál otevřít řadu nových otázek, které možná Tusk s Cameronem v době jeho stvoření ani nepředpokládali.

Tip: To nejlepší z Roklenu – Zaregistrujte si zasílání RoklenLetteru zde

RSS

Je analytikem Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) se zaměřením na vnitřní trh EU, právo EU a vztahy EU a anglofonních zemí. V letech 2005 až 2009 pracoval coby koncipient v pražské pobočce přední mezinárodní advokátní kanceláře, kde poskytoval poradenství v oboru českého práva a práva EU významným českým i zahraničním klientům ze soukromého a veřejného sektoru. Ve své právní praxi od roku 2009 se věnuje zejména otázkám práva EU a mezinárodního práva veřejného. Působí rovněž coby interní doktorand oboru International Relations and European Studies organizovaného Ústavem mezinárodních vztahů a Metropolitní univerzitou Praha. Studuje též doktorské studium na katedře evropského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde také v roce 2005 absolvoval summa cum laude magisterské studium v oboru Právo a právní věda. V rámci programu Socrates-Erasmus absolvoval studium ve Švédsku na Jönköping International Business School. V roce 2011 absolvoval na Metropolitní univerzitě Praha s vyznamenáním také své druhé magisterské studium v oboru Anglofonní studia.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.