Nad očekávání nižší výsledek kvartálního vývoje amerického indexu výdajů na osobní spotřebu podpořil korekci dolarových zisků nad 1,0800 za euro. Z měn regionu je v zisku koruna a zlotý. Domácí měna se dostala pod 25,30 za euro.

Když jsou ceny rasistické a sexistické: Menšiny a ženy platí více

I když se v posledních stoletích a desetiletích mnoho nepopiratelně změnilo k lepšímu, vyspělou civilizaci stále straší duch nerovnosti. I když v kapitalismu by měl každý dostat tolik, kolik si zaslouží, známým neduhem moderních společností je to, že některé skupiny obyvatel zde systematicky dosahují nižších výdělků. A nejen to – být bílým mužem se vyplatí i v řadě jiných oblastí.

Menšiny a ženy v moderních kapitalistických společnostech nejen vydělávají méně, ale také musí za leccos více zaplatit. Jedním z důkazů toho budiž výzkum ekonomů Iana Ayrese a Petera Siegelmana, který publikoval odborný ekonomický časopis The American Economic Review.

Výzkumníci vyslali do prodejny aut několik dobrovolníků s ne zrovna jednoduchým úkolem – pořídit si nový automobil, avšak vyjednat si, pokud možno, co nejvýhodnější podmínky. Dobrovolníci byli ve skutečnosti studenti z univerzity a byli vybráni záměrně tak, aby byli podobného věku (28-32 let), měli obdobné vzdělání (3 až 4 roky vysokoškolského vzdělání) a byli stejně atraktivní. K prodejci automobilů přijeli téměř stejným pronajatým automobilem, byli podobně oblečení a uvedli stejné bydliště. Jediné rozdíly mezi dobrovolníky byly ty, že někteří z nich byli běloši a jiní černoši, a to jak muži, tak i ženy.

Pink tax: Ženy berou méně a platí více

Autoři se tímto snažili zjistit, zda se částky, za které prodejci automobily svým zákazníkům prodávají, systematicky liší v závislosti na barvě pleti a genderové příslušnosti kupujícího. A ukázalo se, že ano; a ne nijak nevýznamně. Účastníci experimentu samozřejmě dostali podrobné pokyny, o jaký konkrétní model auta se mají zajímat a jakým způsobem mají vyjednávat o jeho ceně. Ayres a Siegelman přesto zjistili, že cenové nabídky, které od prodejců dobrovolníci obdrželi, se výrazně rozcházely.

Rozdíly přitom nebyly náhodné; jak autoři předpokládali, lišily se systematicky na základě pohlaví a barvy pleti. Nikoho nepřekvapí, že nejvýhodnější konečnou nabídku dostali bílí muži. Běloškám byla nabídnuta cena v průměru o 246 dolarů vyšší. Ještě mnohem více pak chtěli prodejci po kupujících tmavé pleti: po ženách průměrně o 773 dolarů více a po mužích dokonce o 2026 dolarů více (v porovnání s bílými muži). Rozdíly přitom nevznikaly nejen v procesu vyjednávání, značně se lišily i počáteční nabídky.

 

Možností, jak vysvětlit tyto rozdíly, je mnoho. Ayres a Siegelman uvažovali nad čistou rasovou nenávistí a genderovými předsudky. Při dalším pátrání však zjistili, že rasa a pohlaví prodejce nehraje, co se týče cenové nabídky, žádnou roli. Svá zjištění tak autoři vysvětlují tím, že prodejci zkrátka předpokládají, že pro ženy a menšiny je nějakým způsobem obtížnější sebevědomě vyjednávat o nižší ceně a případně vycouvat z méně výhodné nabídky.

Tyto předpoklady mohou být – a patrně jsou – dílem genderových a rasových předsudků. Z psychologických výzkumů je však známo, že určitá očekávání – a to zejména ta negativní – často plní funkci sebenaplňujícího proroctví. Pokud jsou tedy určité skupiny obyvatel společností obecně považovány za „slabší“, pak mohou tyto stereotypy přispět k tomu, že jejich příslušníci začnou sami sebe automaticky za slabé považovat a skutečně poté jednají v souladu s obecným očekáváním.

Proč ekonomii vládnou muži? Je příliš sexistická

Newsletter