Komentář Wallera z Fedu podpořil růst amerických výnosů a dolar. Kurz zpevnil pod 1,0800 za euro. Rostoucí evropské i americké výnosy negativem pro měny regionu. Koruna ve ztrátě nad 25,30 za euro.

Analýza výnosů a rizik? Zvládnou to i šimpanzi

Americký ekonom Gary Becker obdržel v roce 1992 Nobelovu ekonomii za to, že dokázal, že principy ekonomického chování platí takřka v každé oblasti lidského života. A nedávný výzkum z Yaleovy univerzity naznačuje, že jsou univerzální dokonce natolik, že ekonomické chování vykazují i naši nejbližší zvířecí příbuzní.

Alexandra Rosati, odborná asistentka z Yaleovy univerzity zaměřující se mimo jiné na evoluci, se rozhodla zjistit, jakým způsobem šimpanzi nakládají se svou potravou. Výsledky studie, publikované v odborném časopise PLOS One, jsou ohromující; stejně jako lidé, i šimpanzi v lecčems následují onen známý teoretický model člověka ekonomického, kterého si Becker tak oblíbil.

Studie ukazuje, že chování šimpanzů vykazuje charakteristiky, které jsou považovány za základní rysy ekonomického chování, jež můžeme sledovat u lidí. Jsou schopni oddálit své uspokojení, aby v budoucnu získali „úrok“, avšak na druhou stranu jsou schopni i zhodnotit riziko takové volby. A dokonce dokáží upravit vzorce svého chování na základě předchozích úspěchů či neúspěchů.

Pro nejlépe vypovídající výsledky byly experimenty prováděny s nejcennějším „statkem“, kterým je pro opice přirozeně potrava. Výzkumníci provedli dva testy se 37 šimpanzi, kteří se narodili v divočině Afriky. Jednalo se přitom o dva druhy šimpanzů – šimpanze učenlivého a šimpanze bonobo.

Velký zvrat: Na akciové trhy se řítí dvoubilionová tsunami

První experiment testoval, jak dlouho byli jednotliví šimpanzi ochotni čekat na velkou odměnu, když menší odměnu již měli před sebou. Ve druhém byly opice postaveny před volbu mezi „bezpečnou“ odměnu – misku arašíd – anebo jinou odměnu, která však byla v misce skryta. Dva druhy šimpanzů reagovaly jinak, avšak obě skupiny prokázaly jistý druh ekonomického myšlení. Podle autorky výzkumu lze přitom najít souvislost s jejich přirozeným prostředím.

Šimpanz bonobo je zvyklý žít v prostředí, kde má dostatek potravy; živí se totiž převážně rostlinnou stravou. Proto byl tento druh více klidný a nebyl příliš ochotný riskovat menší odměnu pro větší či bezpečnější odměnu pro „zajíce v pytli“. A pokud bonobo přece jen riskovali a hazard se jim nevyvedl, rychle se vrátili ke své bezpečné strategii.

Na druhé straně šimpanz učenlivý, jehož stravu částečně tvoří i maso, které si získává lovem, netrpí takovou „averzí k riziku“. Na větší odměnu byli ochotni čekat mnohem déle, i když mohli přijít o obojí, a rovněž častěji volili tajnou odměnu, která mohla být lepší, ale i horší než ta bezpečná.

Bill Gross: Klíčovým číslem roku je výnos dluhopisů 2,6 %

Podle autorky výzkumu jsou šimpanzi učenliví ochotnější akceptovat riziko, jelikož jej sami často musí podstupovat ve svém přirozeném prostředí. Na rozdíl od bonobo, kteří mají hojnou stravu k dispozici stále, šimpanzi učenliví žijí v prostředí, kde se vzácnost potravy mění na základě ročního období. Často jsou nuceni za kvalitní potravou cestovat, anebo se vydávat na vysilující lov menších opic s nejistými výsledky.

Studie tak prokazuje, že lidé nejsou jediní, kdo dokáže zvážit rizika a výnosy. „Myslím, že studie dokazuje, že i primáti jsou obdařeni kognitivními schopnostmi, které jim umožňují provádět v mysli analýzu přínosů a nákladů. A zdá se, že rizika hodnotí podobným způsobem jako lidé,“ dodala Rosati.

Zruinoval Bank of England: Osm hříchů George Sorose

Newsletter