Terčem pozornosti letošního roku je bezpochyby avizované zvýšení amerických krátkodobých sazeb. Federální rezervní systém sice prozatím zůstává pouze u slov, i tak už je ale možné naleznout trhy, kde nervozita stoupá zrychlujícím se tempem. Přesně takovým místem jsou rozvojové ekonomiky.
Od krizového roku 2008 se rozvojové trhy těšily neustálému přílivu zahraničního kapitálu. Jeho hlavním motorem byla americká úroková politika. Sazby na úrovni technické nuly nedávaly investorům jinou příležitost, než přesouvat své zdroje do vzdálených a investičně velmi málo probádaných oblastí. Dle dat Banky pro mezinárodní vypořádání se během šesti let, až do září 2014, objem půjček do nefinančních oblastí nejznámějších rozvojových trhů téměř ztrojnásobil, a to až na 4,3 bilionů dolarů.
Vítr dující do pomyslných investičních plachet těchto regionů se však pomalu začíná obracet. Zvrat je podporován neúprosně se blížící dobou, kdy investiční publikum očekává zvýšení sazeb, tak i trvale posilujícím dolarem. Právě tento trend je trnem v oku většiny společností rozvojových trhů, které si během posledních let připsaly na svůj účet dluh denominovaný právě v měně největší ekonomiky světa (viz. graf č.1).
První vlna odlivu finančních zdrojů už začala. Sebraná data Banky pro mezinárodní vypořádání ukázala, že během posledního čtvrtletí roku 2014 klesl objem nesplacených investičních úvěrů rozvojovým zemím o zhruba 80 miliard dolarů, což je největší výběr během posledních pěti let (viz. graf č.2).
Pokud bychom se zaměřil na jednotlivé země, prvenství v odlivu zahraničních zdrojů drží Čína, která za 4Q 2014 zaznamenala únik asi 51 miliard dolarů. Na druhém místě je pak Rusko zmítané rusko-ukrajinskou krizí a uvalenými sankcemi. Z něj za poslední tři měsíce minulého roku odešlo 19 miliard dolarů. Měřeno podílem na hrubém domácí produktu rozvojových zemí, jejichž HDP za 2014 dosáhlo alespoň 100 milionů dolarů, se s největším odlivem potýkala Malajsie, Angola a poté Ukrajina (viz. graf č.3).
Je tohle náznak možné krize rozvojových zemí? Ne nezbytně. Vidina normalizace americké úrokové politiky funguje pro investory jako signál pro návrat zpět do méně rizikovějších oblastí. Jak moc bude tento odliv intenzivní, záleží na uvážení Fedu. Při razantním zvýšení se dá čekat, že odtok kapitálu z rozvojových trhů bude poměrně prudký, v opačném případě by situace nemusela být nikterak vážná. Ve hře jsou však další faktory, jako je síla amerického dolaru a schopnost dlužníků splácet své zahraniční dluhy. V neposlední řadě hraje roli i psychika samotných investorů a schopnost regulátorů odhadnout a případně eliminovat možnou „nákazu“ odlivu kapitálů z dalších zemí.
MMF: Růst ve vyspělých ekonomikách sílí, v rozvíjející se zpomalí
