Rio 2016 bylo po čistě sportovní stránce nesmírně úspěšnými olympijskými hrami. Překonáno bylo téměř 100 světových a olympijských rekordů, a hry se (zatím) jeví v podstatě bez dopingových skandálů. Podruhé za dva roky Brazílie ukázala, že dokáže úspěšně hostit velkou mezinárodní sportovní akci, napsal server BBC News. Co si ale z her odnáší sama země kromě medailí?
Těžké je posoudit, kolik Brazilců se do her zapojilo anebo se cítilo být jejich součástí. Na akcích pořádaných pod širým nebem nebo ve fanouškovských zónách ve starém přístavu v Riu se scházely davy tisíců místních obyvatel – zvlášť o víkendech, anebo když se na velkoplošných plátnech vysílaly brazilské zápasy ve fotbale nebo volejbalu.
Ovšem v mnoha olympijských sportovních areálech roztroušených po Riu byla realita velmi odlišná. Mnoho stadionů vypadalo poloprázdných, a to i v případě, že olympijští oficiální činitelé hlásili, že jsou vyprodané. Tisíce prázdných sedaček zíraly do kamer v pozdějších fázích tenisového turnaje, atletických finálových závodů a dokonce i zápasů plážového volejbalu.
Olympijští činitelé poté připisovali mnoho z prázdných sedaček sponzorům, kteří nevyužili nebo nepředali dál plný počet svých přidělených vstupenek. Další důvod spočíval ve skutečnosti, že Brazilci nechodí na sporty, které je tradičně příliš nezajímají, jako je pozemní hokej, badminton nebo ragby.
Nejcennější olympijské medaile? Jsou téměř bez zlata
Ovšem ještě mnohem častěji sami místní připisovali vinu příliš drahým vstupenkám. Jejich ceny na nejoblíbenější zápasy či sporty šplhaly v přepočtu na 6700 korun, což je v Brazílii více než dvouměsíční minimální mzda. Zajít se osobně podívat na olympiádu tak jednoduše bylo mimo možnosti mnoha obyvatel Ria.
Ti, co se rozhodli a mohli si olympiádu dopřát, denně proudili ke sportovištím v podobě lidského moře zbarveného do brazilských barev – zelené a žluté – i když cestou do Olympijského parku museli přejít po improvizované rampě balancující na lešení kousek od kanálu plného nezpracovaných splašků. Čekali v dlouhých frontách pod pražícím sluncem, než je prohledá ochranka, anebo než si budou moci koupit kousek předražené mražené pizzy.
„Možná tyhle hry nebyly tak hladké a bezproblémové jako v Londýně nebo Pekingu,“ řekl listu Washington Post 24letý IT technik Vinicius Machado, když popíjel pivo u piknikového stolku v Olympijském parku. „Ale zvládli jsme to a ještě jsme si to užili. Udělali jsme to po svém a udělali jsme to dobře,“ dodal.
Olympiáda v Riu sázkaře táhne, rekord z her v Soči zřejmě padne
Ne všichni ovšem s jeho názorem souhlasí. Pro mnoho dalších lidí byla olympiáda nejen nepopulární, ale především příčinou vzteku a bezmoci. Rio je město značně nerovných možností, a ti méně šťastní museli často pod silným tlakem ustoupit ambiciózním olympijským projektům. Desítky tisíc rodin, především pak těch z chudinských čtvrtí, byly vystěhovány.
„Nemám čas sledovat olympiádu,“ řekl 25letý Jefferson Nascimento, který davu proudícímu na nádraží v Riu prodával džus a občerstvení. „Ale nemyslím si, že je to úspěch.“
Posledních několik let bylo pro Brazílii velmi těžkých, provázených ekonomickou recesí, pouličními protesty, stoupajícím násilím, chaosem a utahováním opasků. A mnozí proto pochybovali, zda stojí zato vložit značné množství financí do pořádání nákladné olympiády.
„Rio už předtím mělo problémy s penězi a olympiáda to ještě zhoršila,“ řekla listu Washington Post 16letá Paloma Resendeová. „Bylo fajn mít tu olympiádu, ale tohle nebyla správná doba. A po olympiádě se všechno ještě zhorší.“
Pohled pod pokličku aneb olympijské zlato a balík peněz
Město si rozhodně může připsat některá vítězství. Mnozí chválili novou linku metra, rychlé autobusové linky i nově přebudovanou oblast přístavu. A pak tu byla série špatných a bizarních věcí. Tuhle zbloudilá kulka, támhle kusy lidského těla na pláži. Zelená voda v bazénech, napadený autobus s novináři. Zprávy o oloupených sportovcích a trenérech – plus americký plavec Ryan Lochte, který musel přiznat, že si zprávu o ozbrojeném přepadení „tak trochu vymyslel“.
Před zahájením olympiády v Riu předpovídali někteří pozorovatelé celou sérii problémů, které by mohly vyústit v katastrofální výsledek her – od děsivé kvality vody v zátoce Guanabara pro jachtařské disciplíny přes virus zika až po infrastrukturu, která byla dokončena na poslední chvíli.
A i když se tyto apokalyptické scénáře nenaplnily, stoprocentní spokojenost také nepanovala. Trenéři a soutěžící si stěžovali na kusy igelitu a dalších odpadků, které jim komplikovaly závody. Belgický trenér Will van Bladen prohlásil, že jednu z jeho svěřenkyň připravila o šanci na vítězství úplavice, kterou chytla ze značného množství splašků v zátoce.
