Postrach důchodový systém: Hroutící se Ponziho schéma?


08:16 • 9. března 2017

Tagy: socialismus, úspory, Dluh, vláda, důchody

V prostředí demografických změn, kterých jsme v posledních desetiletích ve vyspělých zemích svědky, se současné systémy sociálního zabezpečení zdají být časovanou bombou, jejíž výbuch je stále blíž a blíž. Proč v nich řada politiků napříč názorovým spektrem, ale i ekonomů napříč jednotlivými školami, vidí hroutící se Ponziho schéma?

Označení Ponziho schéma je odvozeno od autora legendární „investiční“ operace Charlese Ponziho. Tato podvodná činnost spočívá v tom, že investoři v očekávání výnosů svěří peníze fondu, avšak provozovatel prostředky neinvestuje, ale pouze z nich vyplácí „výnosy“ stávajícím investorům. Pokud dále vstupují noví a noví investoři, navenek fond funguje uspokojivě. Avšak jakmile přestanou vstupovat, brzy ve fondu žádné peníze nezbudou a Ponziho schéma se zhroutí.

Pět extrémních způsobů, jak řešit populační krizi

Systém sociálního zabezpečení, přesněji důchodový systém, založený na průběžném financování, který je ve většině vyspělých zemí jeho základem, srovnává s Ponziho schématem například americký republikánský politik Rick Perry, otec moderní makroekonomie Paul Samuelson nebo další nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman.

„Sociální zabezpečení vypadá z hlediska příjemců tak, jakoby se jednalo o běžný penzijní plán: to, kolik dostanete, závisí na tom, kolik jste vložili,“ napsal Krugman již v roce 1996, „takže to nevypadá jako redistribuční schéma. Avšak v praxi se ukázalo, že je silně redistribuční, a to proto, že vykazuje znaky Ponziho hry v tom smyslu, že nyní každá generace dostává více, než do systému vložila. Avšak díky demografickým změnám Ponziho hra brzy skončí a typický příjemce bude dostávat jen tolik, kolik vložil (a dnešní mladí mohou dostat méně, než vloží).“

Důchodový systém založený na průběžném financování, nebo také PAYG (z anglického pay as you go), funguje na principu, že dnešní lidé v produktivním věku platí na důchody dnešních seniorů. Až dnešní lidé v produktivním věku odejdou do důchodu, bude je svými odvody živit zase nastupující mladá generace.

PAYG, stejně jako Ponziho schéma, je tedy systém bytostně závislý na přísunu nových účastníků. Pokud se jejich počet zvyšuje, pak funguje bez problému. Ovšem pokud počet nových účastníků začne klesat, stávajícím účastníkům nebude z čeho vyplatit výnosy a – Ponziho hra se zhroutí.

Řešení japonské sexuální krize? Nechat ženy pracovat

Nízký populační růst a současně prodlužující se délka života, což jsou změny, které v současné době způsobují stárnutí populace vyspělých zemí, se tak pro PAYG patrně stanou smrtelnou kombinací. Navzdory dobře míněným reformním snahám vlád je tedy zřejmé, že lidé by se do budoucna měli spoléhat stále méně na stát a stále více na své vlastní úspory.

RSS

Je studentkou Národohospodářské fakulty VŠE v Praze a spolupracovnicí Roklen24. Má ráda knihy, němčinu a filozofii Friedricha Nietzscheho. Zajímá se o behaviorální ekonomii.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.