Japonská centrální banka ukončila režim záporných sazeb a cílení výnosové křivky. Kurz jenu oslabil k 150,00 USDJPY. Dolar se obchoduje v zisku pod 1,0870 za euro. Koruna oslabila nad 25,20 za euro.

Proč s námi neinvestovat

Často se potkávám s lidmi, kteří se na nás obrátili se zájmem o investování ve Vltava Fund. Ve většině případů už o nás toho dost vědí. Čtou naše dopisy akcionářům, znají naše výsledky a třeba nás i viděli na některé z přednášek či konferencí. V zásadě se dá říct, že jsou investování s námi nakloněni ještě před tím, než se potkáme, a naše setkání jim má sloužit spíše jako potvrzení jejich názoru. Při debatě o našich investicích a naší investiční filozofii mám dojem, že spíše jen podvědomě čekají na argumenty, které je utvrdí v tom, že dělají dobře, když se s námi chystají investovat.

Když se potom nad setkáním v klidu večer zamyslím, nejsem s jeho průběhem mnohdy úplně spokojen. Člověk by neměl hledat potvrzení správnosti svých názorů tím, že vyhledává názory jiných, které jsou stejné, ale tím, že se snaží vyhledávat názory opačné a teprve potom zváží, zda jeho původní názor zůstane nezměněn. O důvodech, proč s námi investovat, se můžu bavit celé hodiny a dělám to velmi rád, část debaty by ale vždy měla být věnována důvodům, proč s námi neinvestovat. Ty existují u každé investice a ani náš fond není výjimkou. Zde jsou ty hlavní z nich. Rozdělil jsem je na důvody akademické, praktické a lidské.

Akademické důvody

Rád říkávám, že investování není přírodní věda. Není to nic takového, jako je třeba fyzika, kdy pokus v laboratoři za stejných podmínek dopadne vždy stejně. V investování žádné přírodní zákony neplatí. Z tohoto důvodu je jen velmi málo toho, pokud vůbec něco, co by se dalo v investování označit za objektivně správné. Investování ale také není druhý extrém, tedy chaos a úplná nahodilost. Leží někde uprostřed. Nemůžeme sice používat všeobecně platné zákony, ale existují určité zákonitosti, o které se opřít lze. Ty vycházejí z existence motivů formujících tok kapitálu a jsou podloženy historickými daty. Jejich aplikace však bude vždy souviset s velkou dávkou subjektivity investora.

V mých knihách, univerzitních přednáškách, těchto dopisech i v dalších vystoupeních a publikacích lze vidět, že máme jasně formulovanou a promyšlenou investiční filozofii (nebo si to alespoň myslíme). To ale ještě neznamená, že je správná. V podstatě ji není možné ani jednoznačně potvrdit, ani jednoznačně vyvrátit. Investování je a zůstane otázkou pravděpodobností. Z akademického hlediska by se určitě našla spousta lidí, kteří by měli k naší filozofii výhrady. V některých bodech totiž stojíme v názorové menšině. (Viz například naše pojetí rizika a minulý dopis akcionářům nazvaný Bezrizikové akcie). Být v menšině nám nedělá žádný problém, pokud se domníváme, že naše úvahy jsou racionálně podložené. Samo o sobě to ale o správnosti našeho postupu neříká nic.

Naše investiční filozofie je podložená téměř čtvrt stoletím praxe, sbíráním zkušeností, neustálým studiem a nekonečnými úvahami, postupně se stále vyvíjí a pevně si za ní stojíme. Uvědomujeme si však velmi dobře, že se můžeme mýlit, a to nejen v jednotlivostech, ale i v celé koncepci. Tuto možnost vyloučit nelze a měli byste to dobře zvážit jako možný důvod, proč s námi neinvestovat.

Praktické důvody

Warren Buffett v jedné ze svých starších výročních zpráv definoval investici jako „…převod nynější kupní síly někomu jinému s rozumným očekáváním získání větší kupní síly v budoucnu. Zkrátka investování znamená, že si odřekneme spotřebu nyní, abychom později získali možnost spotřebovat více.“

S penězi lze opravdu naložit jen dvojím způsobem. Buď je použít na spotřebu, nebo je investovat. Ten, kdo investuje, zřejmě opravdu očekává, že mu to přinese větší spotřebu v budoucnosti, nebo že alespoň udrží reálnou hodnotu svých peněz pro jejich předání generaci svých potomků. Větší spotřeba v budoucnosti však ještě automaticky neznamená větší užitek. Vezměme si následující příklad. Investor má v ruce úspory, které mu stačí na vysněnou dlouhou cestu kolem světa. Má dvě volby. Buď jet hned, nebo peníze investovat a za 10 let mít možnost jet na tuto cestu dvakrát díky výnosům z investic. Dokážu si dobře představit, že spousta lidí by dala přednost první variantě. Když pojedou hned, budou cestovat mladší, lépe si to užijí a budou mít o deset let déle na co vzpomínat. Celá cesta také může být hezčí. Ti, co před 15 lety navštívili Sýrii, Egypt nebo Tibet, dnes vidí, že cestovat do těchto míst dnes by bylo nemožné, nebezpečné nebo už jednoduše nejsou tím, čím bývaly dřív.

Kromě konceptu časové hodnoty peněz existuje i koncept časové hodnoty užitku. V mnoha případech pocítí lidé větší užitek z menší spotřeby dříve než z větší spotřeby později. Pozoruji to i na sobě. Když přede mne položíte čokoládu, anebo mi slíbíte dvě čokolády za 5 let, tak ani na vteřinu nezaváhám… Lidé žijí a uvažují různě a před tím, než se pustí do investování, rozhodně neuškodí, když se těmto úvahám budou věnovat. Nikde není řečeno, že každý člověk musí být investorem. Při investování, stejně jako při každé jiné činnosti, se musíme něčeho vzdát pro to, abychom něco jiného získali, a je jasné, že mnoho lidí nic takového nebude chtít dělat. Platí to ovšem i obráceně. Když člověk neinvestuje, také se něčeho musí vzdát. Každý si jednoduše musí zvážit, který směr je pro něho lepší. Je to jedna z věci, ve které se obtížně hledá pomoc a každý se musí rozhodnout sám.

V Buffettově definici je implicitně obsažena ještě jedna velmi důležitá věc – investování je dlouhodobá záležitost. Nejde v něm o příští měsíc nebo rok, ale spíše o dekádu nebo dvě. Takové uvažování je řadě lidí cizí a investiční horizont je pro ně příliš vzdálený. Pokud uvažujete velmi krátkodobě, řekněme v horizontu tří let, potom náš fond asi pro vás není ideálním investičním nástrojem. (Otázkou je, jestli se při tříletém horizontu dá ještě vůbec mluvit o investování.) Náš investiční horizont je 5 let a více a totéž doporučujeme i našim investorům.

Lidské důvody

I když připustíme, že naše investiční filozofie je správná, stále to ještě nezaručí dobrý investiční výsledek. Nejsme dokonalé stroje bez emocí. Jsme jen obyčejní lidé se všemi lidskými nedostatky. Jako všichni ostatní investoři děláme i my chyby a je v podstatě jisté, že je budeme dělat i v budoucnosti. Je možné, že naše investiční výsledky potom nebudou dobré. To nikdy vyloučit nelze. Dokonce, a mnohým to bude znít jako paradox, i v případě, že chyby dělat nebudeme, nelze zaručit, že naše výsledky budou dobré. Náhoda někdy dokáže (především v kratším období) vyprodukovat téměř jakékoliv výsledky.

Nechci, aby to vyznělo, že investování je nějaká loterie postavená na vodě. To určitě není. Když se vrátíme k tomu, že investování je otázkou pravděpodobností, tak bych řekl, že je pravděpodobné, že naše výsledky budou z dlouhodobého hlediska dobré, ale že je také pravděpodobné, že budou existovat období, kdy budou naše výsledky podprůměrné. Tak to v investování chodí a ani největší investiční legendy se tomu nevyhnuly.

Z praxe vím, že pro mnoho lidí tvoří tyto vyhlídky nepřekonatelnou překážku pro investování. Kolísání cen nebo jejich přechodné větší poklesy jim přináší velké emocionální vypětí a stres. Na druhé straně, spoustě lidí to žádné větší problémy nedělá a nesou to všechno relativně lehce. Asi je zbytečné, abych říkal, do které skupiny řadím sám sebe. Nechci nikomu radit, jak se má k investování stavět, ale každý by si měl určitě dopředu zvážit, kam asi patří nebo kam by chtěl patřit.

Investování není činnost, kde lze něco získat zadarmo. Vždy je potřeba vynaložit určité úsilí. To platí i pro investory, kteří investují pasivně například prostřednictvím fondů. Při naší činnosti se nesnažíme náš fond někomu prodávat nebo do něho investory lákat. Snažíme se spíše vysvětlovat, co a jak děláme, jak uvažujeme a co lze od nás čekat. V případech, že se to někomu nelíbí, jsme rádi, že jsme k tomu došli předem a že můžeme jít dál každý svou cestou. V případech, že se to někomu líbí, jsme také rádi a třeba se to časem promění v investici do fondu. Myslíme si, že existuje celá řada dobrých důvodů, proč s námi investovat, a také to potvrzujeme vlastními penězi investovanými ve fondu. Objektivně vzato však existují i důvody proti a na ty je potřeba taky upozornit.

Změny v portfoliu

Prodali jsme naši malou pozici v Coca-Cola se ziskem 11 %. Akcie Coca-Cola jsme nějaký čas používali spíše jako přechodné parkoviště pro přebytečnou hotovost. Teď jsme se ji rozhodli použít na něco jiného.

Konkrétně na nákup akcií společnosti poskytující speciální úvěrové služby. Toto je nejčerstvější přírůstek do našeho portfolia. Společnost byla založena počátkem 70. let a má za sebou a pravděpodobně i před sebou velký růst. Zisk na akcii v roce 2014 byl nejvyšší v její historii. V roce 2015 padl nový rekord a letos pravděpodobně padne další. Zisk na akcii bude v roce 2016 podle našeho očekávání o 25 % vyšší než v roce 2014 a přitom akcie během posledního roku klesla ze svého maxima asi o 40 %. Velmi nadprůměrně rychle rostoucí společnost byla k mání za velmi podprůměrné násobky zisků. To byl signál pro náš nákup. Koupili jsme a mysleli jsme si, že teď se jen posadíme do křesla a budeme sledovat, jak akcie dlouhodobě roste. Pouhé dva týdny po našem nákupu jsme však měli na akciích zisk skoro 45 %. Tím jsme byli postaveni před dilema. Akcie jsme nekupovali proto, abychom vydělali jen 40 %. Očekáváme mnohem větší zisk, samozřejmě ale v delším horizontu. Vyšší cena akcie však znamená nižší výnos do budoucna a proto jsme se nakonec rozhodli tohoto rychlého skoku ceny využít a část pozice prodat. Čert vem ty vysoké ceny!

Od krachu trhů v závěru roku 2008 uběhlo už sedm let. V roce 2009 byly ceny většiny akcií tak nízké, že se tomu dnes nechce ani věřit. Pesimismus a strach v hlavách investorů vrcholil a přitom ze zpětného pohledu je dnes jasné, že díky nízkým cenám s sebou tenkrát investování do akcií neslo minimální riziko. Dobře se investovalo i v letech 2010-2012, kdy již bylo zřejmé, že zotavování ekonomik a trhů nabralo trvalejšího charakteru. Další dva roky jsme potom žili v zajetí už dost vysokých cen. V takovém prostředí se investuje špatně, protože dobrých příležitostí je málo a čas se nekonečně vleče. Rok 2015 možná znamenal v tomto vývoji zlom. Pohled na hlavní americké a evropské indexy sice naznačuje, že šlo v zásadě o rok stagnace cen, když se ale ponoříme pod hladinu indexů, spatříme velké pohyby jednotlivých akcií. Většina akcií je dnes níže než před rokem a mnohé z nich velmi výrazně.

O dalším vývoji celých trhů nedokážeme s rozumnou pravděpodobností říct prakticky nic, ale věříme, že dokážeme poznat dobrou investiční příležitost. Těch se v poslední době objevuje více než během předchozích dvou let a když budeme mít štěstí, dočkáme se ještě nižších cen a atraktivnějších příležitostí. Pak půjde jen o to, vybrat z nich ty nejlepší.

Za sebe i za své partnery bych vám chtěl poděkovat za přízeň a podporu, kterou nám vyjadřujete slovně i novými vklady. Velmi si toho vážíme.

Text je dopisem akcionářům Daniela Gladiše a Vltava Fund.

Newsletter