Když Barack Obama podepsal dohodu o zrušení (většiny) protiíránských sankcí a získal podporu Senátu, vyvolalo to mezi byznysmeny vlnu nadšení; „Vítejte v zemi velikosti západní Evropy s populací Turecka a největšími zásobami zemního plynu na světě,“ slyšelo na 400 podnikatelů na curyšském briefingu o Íránu. Nadšení ale střídá procitnutí, ba spíše kocovina.
80 milionů není všechno
Trh větší než Velká Británie nebo Německo s 80 miliony obyvatel může sloužit také jako vstupní brána do složitého regionu Blízkého východu. Nadto, levný zemní plyn poskytuje potenciál pro úspory při výrobě a exportu. Není se pak čemu divit, když rakouský premiér na svou návštěvu přizval 240 podnikatelů, píše The Economist. Proč by ale po červencovém podepsání dohody spadl íránský akciový trh?
Investoři, dle magazínu The Economist, mají velký problém s dluhy přetíženými rozvahami tamních podniků, stejně tak s jejich nepohnutelnými zásobami. Navíc, ceny trhu s nemovitostmi i stavebnictví jsou velmi strnulé. Poptávka je taktéž velmi utlumená a likvidita nízká.
I to jsou důsledky téměř 30 let izolace a obchodních sankcí – renovace si vyžádají 15 miliard dolarů na železnicích, 200 miliard pro energetický sektor a 30 miliard pro rehabilitaci turismu. Jenže propad komoditních cen rozhodně radosti a investičních prostředků domácím hráčům nepřidal.
„Korupce je stále na neuvěřitelné úrovni“
Ostrá slova o míře korupce v Íránu pronesl dle časopisu The Economist jeden z organizátorů sjezdu podnikatelů v Zurychu. Íránské tržní prostředí je protkáno korupcí, protekcí a podlamováno křehkým a nepředvídatelným právním rámcem. Státní firmy, tvářící se jako soukromé, připomínají, že na konkurenční trh západního střihu si ještě počkáme.
Třebaže prezident Hasan Rouhání slíbil privatizaci státních monopolů; některé z nich jsou stále na černých sankčních listinách, ježto mají blízko k Revolučním gardám.
The Economist připomíná, že pro všechnu slávu nad znovuotevřením íránského trhu, některé americké finanční sankce nad ním stále visí. Třebaže do Íránu přijíždí západní ministři se svými delegacemi, není zatím jasné, kdy budou podobně pohodlně „přijíždět“ zahraniční bankovní příkazy.
Světlé zítřky se západním kapitálem
Ze zmražených účtů by se v brzké době mělo uvolnit přes 50 miliard dolarů (některé odhady hovoří až o 120 miliardách). Repatriace emigrantů by mohla přinést aktiva za dalších 20 miliard.
Tyto prostředky by měly zpočátku vypomoci s renesancí Íránu a o zbytek investičních příležitostí už bojují západní společnosti. Na tamní automobilový trh, jemuž před 30 lety dominoval francouzský Peugeot, si brousí zuby německý Mercedes a Volkswagen. O pitný režim a rozvoj diabetu se chce postarat koncern Coca-Cola již příští rok. Natěšeni jsou i američtí zemědělci – již v současnosti největší íránský dodavatel obilí.
Jisté je, že v následujících měsících budeme sledovat souboj o ekonomickou kolonizaci Íránu 21. století. Trh, který slibuje zajímavou příležitost, je zatím značně poničen předchozí izolací – otázkou je, jak moc se budou domácí autority bránit legislativním nájezdům západních společností (čtěme lobbingu), a jak moc je dokáží Američané, a Evropané, obměkčit silným dolarem.
Tip: To nejlepší z Roklenu – Zaregistrujte si zasílání RoklenLetteru zde
