Nezaměstnanost mladých, respektive lidí ve věku od 15 do 24 let dosahuje rekordních výšin. Od roku 1998 až do propuknutí finanční krize narůstal celosvětově počet mladých nezaměstnaných osob o 100 tisíc ročně. S příchodem roku 2008 a plným propuknutím krize stoupl za jediný rok počet mladých nezaměstnaných téměř o 4,5 milionu! Číslo dále narůstá a referenční skupina lidí ve věku od 15 do 24 let si tak vysloužila přezdívku „ztracená generace“.
Kdo za to může? Můžou si za to mladí lidé sami? Může snad za to vláda? Odbory? Evropská unie nebo snad špatná výchova rodičů? Tím vším se zabýval první díl. Teďka je na místě zajímat se o další otázky. Jaký vliv bude mít tento stav na budoucí vývoj naší mladé generace? Které země jsou na tom nejhůře?
Ztracená generace I. – Roklen24.cz http://t.co/RSill03js8 prostřednictvím @roklen24 #unemployment #YoungFreeAndSingle pic.twitter.com/R5t2CinTtu
— Roklen24 (@roklen24) 15. Srpen 2015
Vysoká nezaměstnanost mladých, která je v současné době, může v budoucnu představovat větší problém, než si v současnosti dokážeme představit. Proč? Nelze popřít fakt vlivu nezaměstnanosti na sebe samotnou. Čím je větší počet nezaměstnaných mladých a čím je doba jejich nezaměstnanosti delší, tím je problém větší. S růstem doby bez zaměstnání lidé často podléhají frustraci a ztrácejí motivaci k tomu, aby si dále hledali práci. V očích zaměstnavatele jsou pak tito lidé nezaměstnatelní. Nikdo nechce přijmout zaměstnance, který dlouhou dobu nepracoval, přednost dá raději vždy lidem, kteří jsou nezaměstnaní krátkou dobu, protože neztratili pracovní návyky.
Studie Abrahama a Shimera (2001) se zabývala pravděpodobností nalezení zaměstnání s prodlužující se dobou nezaměstnanosti na americkém trhu práce. Dospěla k závěrům, že pravděpodobnost nalezení práce s délkou doby nezaměstnanosti klesá velmi rychle a po dvanáctém týdnu dosahuje jen 20 %.
U nezaměstnanosti a zvláště pak u dlouhodobé nezaměstnanosti, a to nejen mladých lidí, nelze podceňovat také sociálně-politické riziko. Není od věci zabrousit do historie a připomenout si obdobné situace. Vysoká nezaměstnanost často vede k sociálním nepokojům a dává prostor extremistickým režimům. Nelze opomenout 30. léta v Německu, kdy nezaměstnanost dosahovala 30 %, čehož mistrně využili nacisté a dostali se tak k moci. Říkáme si, že dnešní doba je přeci jiná, že by se něco takového už nestalo, ale vzpomeňme si na Řecko, Tsiprase a na to s jakými projevy šel do voleb. Tsipras nakonec vycouval, ustoupil požadavkům věřitelů, ale co když jeho vláda nevydrží? Kdo přijde po něm? Ale to už jsou otázky z jiné kapitoly. Zpátky k tématu.
Jak jsou na tom mladí lidé v českém prostředí? Dle dat z Českého statistického úřadu je na tom jednoznačně nejhůře skupina lidí, která má jen základní vzdělání. S růstem vzdělání pravděpodobnost nezaměstnanosti výrazně klesá. Nicméně na trhu práce dochází k tzv. skryté podzaměstnanosti – pracovníci často vykonávají práci, kde platové ohodnocení neodpovídá jejich kvalifikaci.
U uchazečů o práci, kteří dosáhli jen základního vzdělání, je rok po jeho ukončení pravděpodobnost 78 %, že budou nezaměstnaní. Se středním vzděláním pravděpodobnost výrazně klesá – u mužů dosahuje 32 % a u žen 43 %. Pokud si uchazeč dodělá ještě navíc maturitu, tak se jeho pravděpodobnost, že bude nezaměstnaný rok po škole, dále sníží a to na 21 % u mužů a 25 % u žen. Nejlépe jsou na tom ženy s vysokoškolským vzděláním. Každá žena, která svoje jméno ozdobí titulem, sníží svou pravděpodobnost na to být rok po škole nezaměstnaná na pouhých 15 %. Rozdíl v pravděpodobnosti být nezaměstnaný s titulem nebo maturitou u mužů není tolik markantní. Muži s diplomem mají jen o 2 % nižší pravděpodobnost, respektive 19% pravděpodobnost nezaměstnanosti, než muži s maturitou.
Řecko je v letošním roce skloňované ve všech pádech a teď tomu nebude jinak. V případě nezaměstnanosti mladých totiž Řekové vévodí žebříčku zemí OECD. V roce 2013 dosahovala nezaměstnanost mladých v Řecku alarmních 58,3 %, což přineslo Řekům smutné prvenství. V dalším roce, respektive v roce 2014 je o dané prvenství připravilo Španělsko, kde hodnota nezaměstnaných ve věkové skupině 15 – 24 dosáhla 53,2 %. Řekům se podařilo alespoň trochu snížit špatný stav a to na konečný 52,4 %. Španělsko je typickou ukázkovou zemí, ve které i navzdory zlepšující se hospodářské situaci přetrvávají vážné problémy na trhu práce, což je způsobeno tím, že Španělsko je charakteristické velmi silnou pozicí odborových organizací a ochranářskou politikou, která činní trh práce velmi rigidním. V rámci zemí OECD samozřejmě Řecko a Španělsko nejsou jediné dvě země s vysokou nezaměstnaností mladých. Třetí nejhorší je Jihoafrická republika, následována Itálií a Portugalskem. Na šestém místě s nezaměstnaností mladých na úrovni 29,7 % v roce 2014 skončili naši slovenští sousedé.
Kdo je naopak nejlepší? Ze kterých zemí bychom si měli vzít příklad? Nejlépe je na tom Japonsko a to nejen v roce 2014, kdy nezaměstnanost mladých dosáhla v Japonsku 6,3 %, ale i dlouhodobě. Navzdory celosvětové finanční krizi byla průměrná nezaměstnanost mladých v letech 2007 – 2014 7,7 %, což Japonsku přisuzuje dlouhodobé prvenství v rámci zemí OECD. Dané číslo se nachází hluboko pod průměrem zemí OECD, který za období 2007 – 2014 dosáhl 15,2 %. Z evropských zemí je na tom dlouhodobě dobře Norsko, Německo a taky Švýcarsko, kde se dlouhodobý průměr drží pod 9 %.
Česko měřeno procentuální nezaměstnaností mladých je mírně nad průměrem zemí OECD a dosáhlo v roce 2014 15% nezaměstnanosti. V rámci všech zemí OECD je obecně mírně vyšší nezaměstnanost mužů v dané věkové skupině než žen. V Česku se muži můžou plácat ješitně po ramenou, protože je v Česku je daný stav opačný – mírně převažuje nezaměstnanost žen.
Zdaleka největší nebezpečí v rámci referenčních skupin mladých lidí představuje skupina NEET (z anglického „not in employment, education or training), která je tvořena mladými lidmi, kteří nejsou zaměstnání, nestudují a ani se neúčastní žádného vzdělávání nebo odborné přípravy. Na trhu práce představují nejohroženější skupinu a čelí největšímu riziku budoucího sociálního vyloučení.
Situace ve skupince NEET se v rámci EU výrazně liší, nicméně obecně lze říci, že většina členských států zaznamenala od nástupu finanční krize nárůst počtu osob v této kategorii, až na výjimky jako je Lucembursko, Německo či Rakousko. Mezi odpadlíky řadíme opět Řecko, ale taky Bulharsko, Itálii, Španělsko, Kypr a Chorvatsko, kde počet lidí ve skupince NEET přesahuje 20 %. V ČR zatím podíl dané kategorie nikdy nepřekročil 10 %.
