Kdybych mohl do kamene vytesat desky a rozdat je děkanům ekonomických fakult, aby je snesli mezi svůj vyvolený lid, pak bych zvolil – jako je tomu v naší židovsko-křesťanské kultuře tradicí – deset pravidel.
Neobjevovat Ameriku
Používat v prvé řadě aktuální a respektované mezinárodní učebnice. Hledat vlastní příklady a témata je poučné a často i zábavné; nicméně by neměly zamlžit hlavní cíl, totiž sdílet vzdělání, které rozvíjí a neustále testuje komunita desítek tisíc odborníků po celém světě. Řečeno s nadsázkou, vydání vlastních skript v češtině by mělo být – s výjimkou úzkých témat souvisejících s ryze národní legislativou – obsahem trestního zákoníku.
Konfrontovat vyučující se zahraničím
Pozoruji dva extrémy. Na jedné straně se školy často vyhýbají konfrontaci s vnějšími standardy, zejména co se týče vlastního výzkumu a jeho ohlasu v zahraničí. Pokud rozlišují své vyučující dle kvality, jde o velmi hrubé rozlišení, asi jako kdybychom místo známek 1 až 3 dávali jen jedničku. Na straně druhé školy chápou, že je nutné rozlišovat, ale bojí se toho, co zjistí. Myslím, že by se školy neměly v první řadě bát akceptovat globálně přijímané standardy. Až v druhém kroku by si pak rozmyslely, co si se svými zdroji a svými možnostmi mohou dovolit. Nebýt první totiž není ostuda. I v kolektivních sportech má smysl hrát v krajské divizi, když to přináší radost okolí; nemá smysl všechny zdroje koncentrovat na Ligu mistrů. Je ale nutné si upřímně přiznat, že krajskou divizi hrajeme.
Nedělat ústupky při výuce základů
Univerzity a i ostatní vysoké školy dnes plně nesou plody systematické degradace matematické přípravy na nižších stupních výuky. Což platí zejména pro naše obory, které bytostně závisejí na znalosti matematiky. Berme to ale jako příležitost, jak jinak oslovit studenty, kteří mnohem více srostli s digitálním světem než s tužkou a papírem.
Přizpůsobit míru abstrakce
Potřeby v jednotlivých oblastech tzv. „ekonomických oborů“ se obrovsky liší. Koneckonců z toho, jak Nařízení vlády definuje oblast vzdělávání „05: Ekonomické obory“, je jasné, že někomu se v definici smíchaly nejen jablka a hrušky, ale i cihly, malta, máslo a kalkulačky. Proto je potřeba nebát se připravovat a vyučovat prakticky tutéž látku na zcela odlišné míře abstrakce. Tak se to dělá na západních univerzitách s matematikou a musí se to dělat i s ekonomií.
Učit práci s daty a respekt k tvrdým datům
Naštěstí módní trend zpracování dat tomuto imperativu nahrává. Ale i tak by si studenti měli uvědomit, že dobře připravená a vyčištěná data znamenají hotovou polovinu práce a že bez nich se toho většinou mnoho neuvaří.
Neustále konfrontovat teorii s daty a data s teorií
Ještě nedávno bylo zvykem, že se data krčila někde v rohu místnosti. Teď se naopak v přítmí krčí teorie. Najít rovnováhu mezi oběma je alfa a omega každého programu. Nezbývá, než se plně podepsat pod to, jak to v této souvislosti napsal Jaroslav Borovička z prestižní New York University, více zde.
Dát praktikům prostor, aby oživili výuku, ale více si od toho neslibovat
Praktici jsou obrovským oživením a motivací. Často ale neumějí vysvětlit základy, tj. nemají zkušenost, jak překlenout rozdíl mezi úplnou neznalostí a detailní kontextovou znalostí. Mnohdy neumí zobecnit, protože jsou ponořeni jen do detailu. Dobře dávkovaný a moderovaný praktik může být ale kořením kurzu.
Detailně promýšlet studentská hodnocení
Často nastává neblahá rovnováha. Studenti vyplňují hodnocení neinformativně či nekonzistentně, protože očekávají, že hodnocení nemá efekt; vedení programů pozoruje neinformativní hodnocení a tak se jím neřídí. Školy si musí vybudovat reputaci, aby ukázaly, že skutečně relevantní zpětnou vazbu zohledňují. Například na IES FSV UK probíhá studentské hodnocení už téměř 20 let, dokonce z prvotní iniciativy studentů. Nyní je sice systematizované fakultou, ale studenti navíc posílají vlastní anonymizovaný report. Na tento report veřejně odpovídáme a v něm konkrétně řešíme problémy výuky či její zlepšení.
Zahrnout zajímavé odborné stáže do programů
Čeští studenti jsou ohledně investic do svého lidského kapitálu rizikově averzní, což zřejmě souvisí s tím, jak vypadá naše ekonomika s poměrně nízkou přidanou hodnotou. To pozorujeme u stáží – studenti často hledají „bezpečné přístavy“, u nichž ale přínos a dlouhodobá perspektiva nejsou to hlavní. Proto by školy měly být i v oblasti stáží co nejvíce proaktivní – měly by se zaměřit na velmi specifické a pro jejich studenty zajímavé nabídky. Podobně jako to děláme my v programu mentoringu, kde jsou absolventi mentory vybraných studentů.
Přiznat si, co příliš dobře neznáme
Dobrý ekonom – a koneckonců každý seriózní expert – je podle mne ten, kdo přesně ví, co ještě může spolehlivě říct či odhadnout. Čím méně prostoru budou mít tlučhubové a čím více zabere věcná analýza, tím bude na světě pro studenty (a koneckonců pro nás všechny) lépe.
