Estonská startupová kultura v Česku

Zdroj: Depositphotos

Co definuje většinu estonských startupů? Hlavně velká míra sebevědomí a nutnost cílit na globální trh hned od počátku. Tahle víra v sebe samé je dost nakažlivá, nejspíš i proto, že za posledních 16 let mezi nimi vyrostlo sedm dolarových jednorožců. To je to hlavní, co se od nich můžeme naučit. Od založení pobočky Pipedrive v Praze spolupracujeme velice úzce, už na svoji první misi jsme si museli vypůjčit produkťáka, designérku a jednoho programátora z Estonska. A to nás velmi sblížilo.

Dnes už je situace mnohem vyrovnanější a mohu si dovolit říct, co si z naší firemní kultury bereme a co jí zase naopak dáváme. Za mě je to určitá hravost. Estonci jsou neskutečně precizní, ale místy to může vyznívat velmi konzervativně až zkostnatěle. Česká hravost a chuť objevovat nejen nové technologie to dobře vyvažuje. Navíc náš smysl pro humor Estonce neskutečně baví – každý zná Švejka a z každé služební cesty se dětem veze Krteček.

Začínající startup je etalonem efektivity a inovací

Začínající startup je etalonem efektivity a inovací hned z několika důvodů. Pracují v něm nadšení lidé, kteří vědí, co mají dělat. Buď startup sami založili, nebo měli motivaci se k němu přidat. Mají tedy jasně daný cíl. Dalším důvodem je rychlost rozhodování. Malý tým má všechny informace a všechny role, a je proto schopen dělat všechna rozhodnutí, případně má kompetentního člověka hned po ruce. Rozhodnutí lze tedy dělat rychle, efektivně a nedochází ke zbytečným prodlením.

Některé startupy sice outsourcují, ale základní úkoly vyřeší lidé v týmu. A pokud je náhodou nemají, rychle je najmou, aby mohli dodat produkt na trh co nejrychleji. Jakákoliv firma, která nemá výše jmenované body vyřešené, těžko bude dlouhodobě správně fungovat.

Jak zůstat efektivní navzdory růstu?

Ale startup nestartup – ve chvíli, kdy máte stovky zaměstnanců, udržení efektivity začíná být komplikovanější. Vznikají informační šumy, přehazování práce mezi lidmi, projekty s komplexními závislostmi a další problémy. Produktivita jednotlivce i týmů rapidně klesá. Z mého pohledu je dobré si zachovat co nejplošší organizační kulturu a vytvářet soběstačné a multifunkční týmy. Například je nesmyslné držet vývojáře frontendu a backendu v oddělených týmech, jak to bývá stále běžné, a to nejen v korporátech.

Pro příklad – v Pipedrive máme 850 lidí, z toho přes 500 v různých rolích spojených s produktem a vývojem. Typicky mají naše týmy kolem 20 až 30 lidí, což je oproti klasickým firmám nadprůměr. Nazýváme je kmeny (tribes) a kombinujeme v nich vývojářské role společně s produktovými manažery a designéry. Kmen je poté soběstačný – taková firma ve firmě. Tým o 30 lidech by však sám o sobě efektivní nebyl, proto se dále dělí na menší, dynamicky se měnící samořiditelné týmy, které pracují na jednotlivých misích. Členové kmene pak na sebe berou postupem času různé role.

Kromě misí, jejichž cílem je přidávat byznysovou a uživatelskou hodnotu, je součástí každého kmene samostatný podpůrný tým, takzvaný launchpad. Ten se stará o údržbu a řeší provozní problémy. Právě v launchpadu tráví vývojáři čas mezi misemi a rekrutují se zde na mise nadcházející. Platí, že lidem necháváme co nejširší možnost volby. Každý si proto může zvolit, zda bude v launchpadu a na jakou misi se přihlásí, případně v jaké roli. Není důvod dělat z nejlepších programátorů špatné manažery.

Udržujte jasný cíl a motivaci. Výsledek? Dvojnásobná efektivita!

U vývojářů se snažíme především udržet maximální soustředění na jeden úkol. Během výzkumu mezi programátory se ukázalo, že jim po každém vyrušení trvá průměrně 23 minut, než se dokážou vrátit k původnímu úkolu tam, kde skončili při vyrušení. Při práci na misi proto nemají vývojáři v rámci možností žádné jiné úkoly a soustředí se pouze na splnění cílů mise. Sedí v oddělené kanceláři s celým týmem a jejich prostor a soustředění nikdo nenarušuje. Po zavedení tohoto systému se efektivita zvedla až dvojnásobně.

Mise po dokončení vyhodnocujeme pomocí OKRs (Objectives and Key Results, což je metoda pro nastavení obecných cílů a klíčových měřitelných ukazatelů a jejich dosahování) v rámci celé firmy i jednotlivých kmenů. Dopředu si řekneme, jaký uživatelský problém chceme vyřešit, a nastavíme si metriky, podle čeho budeme měřit úspěšnost. Například tři měsíce po spuštění nové platformy, kde si mohou uživatelé z komunity předávat zkušenosti, budeme mít tisíc aktivních uživatelů a poměrné množství příspěvků a komentářů. Čili musí to být konkrétní, měřitelná čísla, nikoli dojmy.

Jak předejít izolaci týmu?

Pokud pro některou misi není dostatek lidí, spustíme interní nábor mezi svými pobočkami, což zase podporuje sdílení zkušeností a mísení kultur. Na začátku každé mise pak děláme kickoff – společný teambuilding, který je pokaždé jiný co do aktivit, lokality i složení týmu. Jde nám hlavně o načerpání nových nápadů a inspirace. Misi tak mohu přirovnat k letu do vesmíru se startem, samotnou misí a přistáním.

V Pipedrive firemní kulturu mimo jiné udržují cechy, kde si lidé stejného zaměření vyměňují zkušenosti napříč týmy. Nejsou to však jenom vývojáři, kteří mají na starosti frontend či architekturu, ale i HR a další. Zabývají se tedy nejen technologiemi, ale i náborem, zaučováním a všeobecným upevňováním i firemní kultury.

Máme se tedy od Estonců co učit: nově vznikající startupy by si především měly udržet malé, motivované týmy s jasným cílem. A mít co nejplošší organizační strukturu. Vývojářům a dalším lidem dát klid na práci, zároveň ale podporovat vzájemnou výměnu zkušeností. A hlavně: lidé, kteří chtějí pracovat ve startupu, většinou sami vědí, na čem chtějí pracovat a jak mohou být užiteční. Dejte jim proto svobodu a výsledky se dostaví. A co by si měl vzít svět od nás? Nezapomínat na hravost, chuť neustále něco objevovat a občas brát věci s humorem a nadhledem.