Holub nechybuje. Rétorika přiostřuje i v ECB

Aleš Michl chybuje. Popsali jsme to již v pondělním reportu. Naše slova později potvrdil člen bankovní rady ČNB Tomáš Holub. Ukázalo se, že Holub zůstává pevným zastáncem „ortodoxní“ měnové politiky, která je v současném vysoce proinflačním prostředí potřeba. A rétorika přiostřuje i v ECB.

V rozhovoru pro Hospodářské noviny padla otázka, jak léčit příčinu zrychlující inflace. Tomáš Holub na ni odpověděl: „Z hlediska uklidnění trhu by nepochybně pomohlo, kdyby nový guvernér dal prohlášení typu: Udělám cokoli, aby se růst cen zbrzdil. Tedy že bez ohledu na své dosavadní kroky a prohlášení podpoří použití všech nástrojů centrální banky, bude-li to situace vyžadovat.“

Aleš Michl se zatím takto nevyjádřil. Naopak, ihned po jmenování na post guvernéra oznámil svůj opětovný hlas pro stabilitu sazeb. Obchodníci ho následně vytrestali oslabením koruny. To Holub přirovnal ke žluté kartě udělené trhem jakožto jakýmsi nestranným rozhodčím. Michl jako kapitán tak byl pokutován ještě předtím, než vůbec nastoupil na hřiště.

Od Michlova jmenování koruna zpevnila. Výrazný podíl na tom však měla intervence ze strany centrální banky. Na začátku týdne se kurz držel na úrovni 24,70 za euro. Včera díky pozitivnímu sentimentu u měn regionu zpevnil krátce až o zhruba deset haléřů. Na poli tržních sazeb se přitom nic zásadního nemění. Horizont tří měsíců ukazuje zacenění o necelých 80 bodů vyšších sazeb a jejich následnou stabilitu. Snížení úroků je pak vidět u devítiměsíčního horizontu.

Sám Aleš Michl nemusí korunové obchodníky až tak děsit. Větší vliv může mít nejistota ohledně budoucího složení bankovní rady, v níž by nakonec převážila většina „michlovců“ jdoucích mimo strategii, o které mluvil Tomáš Holub. A to je dát jasně najevo, že centrální banka udělá vše, aby udržela inflační očekávání ukotvená. Pokud se tak nestane, riziko oslabení kurzu nezmizí. Do hry by se pak dostala i otázka kredibility centrální banky.

S ohledem na rétoriku ostatních centrálních bank nás v posledních dnech zaujala ECB. Z jejích řad, a to dokonce i ze skupiny zarytých holubic, je slyšet odhodlání k rychlému ukončení nákupů aktiv a k prvnímu zvýšení sazeb po více než deseti letech. Shoda evidentně panuje na červencovém termínu. Postup by přitom měl být pozvolný, tedy navyšování po 25 bodech.

Základem v silně proinflačním prostředí je neklást si automatická omezení, jako to nedávno chybně udělal guvernér Fedu Powell při odmítnutí možnosti zvýšit sazby o 75 bodů. V případě ECB byl rétorickým průkopníkem možnosti razantnějšího postupu prezident nizozemské centrální banky a člen Rady guvernérů Klaas Knot. Ten v úterý uvedl, že zvýšení evropských sazeb o 25 bodů je reálné, nelze přitom vyloučit ani úpravu o 50 bodů, pokud se prokáže sílící zakořeněnost inflace. Tím se Knotovi podařilo nejenže posunout tržní sazby vzhůru, ale rovněž i podpořit euro, které se dle vyjádření některých členů ECB může stát při intenzivním oslabování hrozbou cenové stability.

Trhy aktuálně zaceňují zvýšení sazeb ECB o zhruba jeden procentní bod do konce letošního roku. Výhodou s ohledem na potenciální utažení podmínek financování jsou vyšší tržní sazby. ECB přitom doposud nepoukázala na zvýšenou hrozbu fragmentace, například s ohledem na italské výnosy. Předpokládáme však, že tuto oblast bude velmi pečlivě sledovat. Případné zásahy by pak centrální banka provedla prostřednictvím reinvestic prostředků z pandemického programu nákupů aktiv nebo zcela novým nástrojem, který byl již v minulosti zmíněn (psali jsme zde).

Euro po úterním zpevnění velkou část zisků odevzdalo a posunulo se zpět pod hranici 1,0500 EURUSD. Aktuální období je velmi chudé na klíčová data, což otevírá prostor pro technické obchodování. U něj, jak včera upozornil kolega Jansa, existuje scénář zpevnění eura. Ze včerejšího pohybu je však patrné, že převážil tržní sentiment nesoucí se v duchu výprodeje rizikových aktiv.

Hlavní vlna eurových ztrát přišla po otevření Wall Street. Tam jsme byli svědky jednoho z největších letošních výprodejů, během kterého například index Dow Jones zaznamenal největší denní pokles od června 2020. Klesly rovněž i americké nominální výnosy podél celé výnosové křivky, přičemž hlavní podíl na tomto pohybu měl pokles reálných tržních sazeb. Fed sice avizuje intenzivní zvyšování úroků, včerejší pokles reálných tržních sazeb byl však navázán spíše na negativní sentiment ohledně výhledu růstu americké ekonomiky. Ten je možné v posledních dnech spojit například s reporty některých firem z retailového sektoru, které byly nuceny zhoršit svůj výhled zisků z titulu vysokých nákladů projevujících se v ziskových maržích.

Výsledkem bylo oslabení procyklických měn i eura. Měny regionu si sice udržely své středeční zisky, avšak v odpoledních hodinách bylo vidět, že se negativní tržní sentiment začíná projevovat i na koruně, zlotém a forintu. V rámci dalších dní vidíme z fundamentálního hlediska rizika na straně silnějšího dolaru proti euru. To by mohlo mít negativní dopady i na měny regionu, včetně koruny, u které by ale potenciální ztráty mohl brzdit úrokový diferenciál. Nesměly by se však opětovně rozjet spekulace o změnách v bankovní radě. Předpokládáme, že ty by se na koruně spolu s negativní tržní náladou podepsaly výrazným oslabením nad hranici 25,00 za euro. A to by zřejmě vrátilo do hry možnost další intervence.