Jedna osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) vykazuje šestnáctinásobně menší počet případů pracovní neschopnosti vůči jednomu zaměstnanci. Ještě před sedmi lety to přitom byl pouhý šestinásobek. Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR) předkládá analýzu, ze které vyplývá, že zatímco u zaměstnanců roste tendence zvyšovat počet pracovních neschopností, u živnostníků od roku 2009 naopak klesl jejich počet na třetinu. Trvale klesá i počet živnostníků, kteří si nemocenské pojištění platí.
AMSP ČR porovnala poslední dostupná data, týkající se počtu případů pracovní neschopnosti zaměstnanců a OSVČ a tyto údaje vyhodnotila v sedmiletém horizontu.
Ze srovnávací analýzy vyplývá, že jeden zaměstnanec vykazuje za poslední vyhodnocené období (2015) vůči jedné OSVČ šestnáctinásobně více případů pracovní neschopnosti. Pokud ale srovnáme posledních sedm sledovaných let, potom je zřejmé, že ještě v roce 2009 jeden zaměstnanec vykázal vůči jedné OSVČ pouze necelý šestinásobek případů pracovní neschopnosti. Současně klesá i počet živnostníků, kteří si státní nemocenské pojištění platí, zatímco v roce 2006 si jej hradilo 15 % z nich, v posledním vyhodnoceném období to bylo již jen 9 % OSVČ.
Počet pracovních neschopností u OSVČ průběžně klesá, v roce 2009 bylo na jednu OSVČ vykázáno 0,06 pracovních neschopností, v roce 2015 bylo na jednu OSVČ již jen 0,02 pracovních neschopností. Počet pracovních neschopností u zaměstnanců naopak průběžně roste, v roce 2009 bylo na jednoho zaměstnance vykázáno 0,33 pracovních neschopností, v roce 2015 bylo na jednoho zaměstnance 0,38 pracovních neschopností.
Průměrné trvání jednoho případu pracovní neschopnosti u zaměstnance za poslední sledované období bylo 41,5 dní. Průměrné trvání jednoho případu pracovní neschopnosti u OSVČ za poslední sledované období bylo vyšší, a to 101,9 dní.
Karel Havlíček, předseda AMSP ČR l tomu dodává: „Není týdne, aby někdo nenapadnul živnostníky, s ohledem na to, jakým způsobem využívají sociální systém na úkor ostatních. Jednoduchým porovnáním jsme prokázali, že tomu tak není. Z analýzy je zřejmé, že podnikatelé počet pracovních neschopností systematicky snižují, zatímco zaměstnanci jejich počet zvyšují. Nepřísluší mi komentovat, jestli je vykázaná nemocnost u zaměstnanců skutečná, ale zcela jednoznačně lze tvrdit, že osoby samostatně výdělečně činné sociální systém nezatěžují v takové míře jako zaměstnanci.“
