Česko spadlo v žebříčku ekonomické svobodě o tři příčky. Ve světě ekonomická svoboda mírně roste

Česká republika se umístila na 25. místě ze 162 zemí a teritorií zahrnutých do výroční zprávy Economic Freedom of the World 2020, kterou dnes publikuje Liberální institut ve spolupráci s kanadským Fraser Institutem. Loni se Česko umístilo na 22. místě, což zatím bylo jeho nejlepší umístění.

„Ačkoliv si Česko v relativním srovnání o tři příčky pohoršilo, v absolutní míře ekonomické svobody si mírně polepšilo, a to dokonce na nejvyšší skóre od roku 1990. V Nizozemsku, Rumunsku a na Kypru však udělali v rámci ekonomické svobody ještě větší pokrok, a tak Českou republiku pro letošek předběhli,“ komentuje letošní výsledky Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu.

Hongkong a Singapur jsou opět na čele indexu. Nový Zéland, Švýcarsko, Spojené státy, Austrálie, Mauricius, Gruzie, Kanada a Irsko uzavírají nejlepší desítku.

Hongkong je na čele žebříku nepřetržitě od roku 1990. Letošní výroční zpráva, která pracuje s daty za rok 2018 (poslední dostupná data) však varuje, že nedávné události pravděpodobně budou znamenat pokles hongkongského skóre, jakmile budou dostupná data za roky 2019 a 2020.

„Zásahy do vlády práva, základu ekonomické svobody, ze strany Komunistické strany Číny negativně ovlivní ekonomickou svobodu v Hongkongu,“ řekl Fred McMahon, ředitel výzkumu ekonomické svobody ve Fraser Institutu. Think-tanky zapojené do mezinárodní sítě Economic Freedom Network včetně Liberálního institutu na začátku léta sepsaly otevřený dopis obyvatelům Hongkongu, kde se proti těmto zásahům ostře vymezily.

Zprávu vypracovali výzkumníci James Gwartney, Robert Lawson, Ryan Murphy a Joshua Hall z univerzit ve Spojených státech. Předmětem měření je ekonomická svoboda (šíře osobní volby, možnost vstoupit na trh, bezpečnost soukromě vlastněného majetku, vláda práva atp.), zkoumaná na základě politiky a institucí ve 162 zemích a teritoriích.

Desítka nejhůře umístěných zemí čítá Středoafrickou republiku, Demokratickou republiku Kongo, Alžírsko, Írán, Angolu, Libyi, Súdán a Venezuelu. Despotické země jako Severní Korea a Kuba nemohou být v důsledku nedostupnosti dat zařazeny do žebříčku.

Další zajímavé příčky jsou např. Japonsko (20.), Německo (21.), Itálie (51.), Rusko (89.). Českého čtenáře jistě zaujme také rozdíl mezi Tchaj-wanem (16.) a Čínskou lidovou republikou (124.). Rakousko je na 26. místě, Slovensko na 38., Maďarsko na 53. a Polsko na 77.

Dle výzkumu v předních peer-reviewed akademických žurnálech si lidé žijící v zemích s vyšší úrovní ekonomické svobody mohou užívat větší prosperitu, více politických a občanských svobod a delší životy. Např. země v první čtvrtině žebříčku ekonomické svobody mají průměrný HDP na hlavu 44 198 dolarů ročně, zatímco země ve spodní čtvrtině pouze 5754 dolarů.

V první čtvrtině je průměrný příjem nejchudších deseti procent obyvatel 12 293, zatímco v nejhorší čtvrtině je pouze 1558 dolarů. Jak je vidět, příjem nejchudších obyvatelé v ekonomicky svobodných zemích mají více než dvakrát větší příjem než průměrný obyvatel ekonomicky nesvobodných zemí.

„Kde mohou lidé sledovat vlastní štěstí a činit svoje vlastní rozhodnutí, vedou šťastnější a zdravější životy ve větší prosperitě, řekl McMahon.

Skóre České republiky v klíčových komponentech ekonomické svobody (od 1 do 10, přičemž větší hodnota znamená více ekonomické svobody):

„Pokud se na žebříček ekonomické svobody díváme celostním pohledem, můžeme mít z umístění České republiky v letošním roce radost. Když se však detailněji zaměříme na jednotlivé české výsledky, vidíme mírné zhoršení u dvou komponentů: velikost vlády a zdravé peníze. Tento trend může být varující zvláště vzhledem k tomu, že v následujících letech 2019 a 2020 (připomínáme, že data v žebříčku jsou za rok 2018) mj. v reakci na pandemii přistoupila česká vláda ke krokům, které nejen obrovsky navyšují vládní výdaje, a to v mnoha ohledech ne zrovna produktivním směrem, jak Liberální institut varoval při vyhlášení Dne daňové svobody 2020 a také vydáním studie Česká vládní korona-opatření, ale také proto, že schválené změny zákona o ČNB rozšiřují její pravomoci směrem k nákupům dlouhodobých cenných papírů a představují tak potenciální riziko většího propojování fiskální a monetární politiky, které by ideálně měly zůstat nezávislé,“ komentoval výsledky hlavní ekonom Liberálního institutu Jiří Nohejl.