Setrvale vysoké úrovně nevýkonných (nesplácených) úvěrů (NPL) narušují stabilitu bankovního systému některých zemí EU a ukazují na potřebu dlouhodobých a komplexních řešení k jejich předcházení. Uvedl to Václav Brož, Libor Holub a Lukáš Pfeifer pro čnBlog.
V této souvislosti představila Evropská rada pro systémová rizika (ESRB) v lednu 2019 zprávu, která rozebírá příčiny vzniku vysokého podílu NPL v bilancích bank, jejich dlouhodobého přetrvávání a akcentuje dosud nepříliš zdůrazňovanou roli některých makroobezřetnostních nástrojů při jejich prevenci. Dokument tak má obecnou relevanci i v ekonomikách, ve kterých se podíl NPL dlouhodoběji pohybuje na nízkých úrovních a neindikuje akutní rizika pro finanční stabilitu . Naopak nenabízí řešení založená na makroobezřetnostních nástrojích zemím, které se dlouhodobě s vysokými podíly NPL potýkají (Graf 1).
Cyklus a šoky do cen aktiv bývají příčinou vysoké úrovně NPL
Za hlavní příčiny nárůstu NPL na systémově významnou úroveň z hlediska rizik pro finanční stabilitu považuje zpráva obecně hospodářský a finanční cyklus a šoky do cen aktiv. Ačkoli jsou v rostoucí fázi cyklu objemy NPL typicky na nízké úrovni, největší rizika, která určují budoucí zranitelnost finančního systému, vznikají právě v těchto časech. Konkurenční tlaky mezi poskytovateli úvěrů a optimizmus ohledně vyhlídek ekonomiky mohou vést k růstu rizikového apetitu, uvolnění úvěrových standardů a k vyššímu zadlužování domácností a nefinančních podniků, což v konečném důsledku může zrychlit tempo úvěrového růstu, které nemusí být po delší dobu doprovázeno růstem NPL (Graf 1).
Jakmile dojde k obratu cyklu, sníží se schopnost dlužníků splácet (vlivem poklesu objemu produkce, zisků firem, růstu nezaměstnanosti ap.), což se projeví rostoucím objemem NPL (Graf 2). Tento nárůst může být větší v případě, pokud byl předcházející úvěrový růst doprovázen bublinami na trzích aktiv (např. trh komerčních či rezidenčních nemovitostí), přičemž bankovní sektor má vůči těmto sektorům významné expozice. Rostoucí objem NPL se nepříznivě promítá do ziskovosti bank, případně i do jejich kapitálové vybavenosti. Dosáhne-li systémově významné úrovně, vyvolává poruchy finančního systému včetně omezení schopnosti poskytovat úvěry reálné ekonomice.
K prevenci NPL doporučuje ESRB využít nástroje makroobezřetnostní politiky
V době růstové fáze cyklu s nízkou materializací úvěrových rizik může plnit důležitou roli při omezování vzniku systémově významné úrovně NPL (Graf 2) včasné použití některých nástrojů makroobezřetnostní politiky. Dle zprávy patří k těmto nástrojům zejména i) proticyklická kapitálová rezerva (CCyB), ii) kapitálová rezerva ke krytí systémových rizik (KSR), iii) nástroje zaměřené na žadatele o hypoteční úvěr, tj. úvěrové ukazatele stanovující limity na poměr LTV, DTI, DSTI a iv) případně opatření na základě čl. 458 CRR, která umožňují stanovit např. vyšší rizikové váhy úvěrových portfolií či omezit koncentraci expozic.
CCyB, vytvářená v návaznosti na robustní úvěrový růst napříč všemi segmenty úvěrového trhu, činí banky odolnějšími v případě budoucího zvýšení NPL. Využití této rezervy v době propadu ekonomiky a růstu NPL zajistí bankám větší manévrovací prostor pro vypořádání se s dopady na zisk a kapitál (Graf 2). Obdobný účinek může mít KSR, případně její sektorový ekvivalent, která by měla být v budoucnu využitelná i pro reakci na systémová rizika vznikající v jednotlivých sektorech ekonomiky (domácnosti, nefinanční podniky).
Potenciál snížit budoucí zranitelnost finančního systému mají také nástroje zaměřené na žadatele o hypoteční úvěr. Zatímco limity na LTV mimo jiné vytváří podmínky pro minimalizování ztrát finančních institucí v případě selhání úvěru, limity na DTI/DSTI omezí zadluženost obecně rizikovějších klientů. Tyto nástroje je dle zprávy ESRB vhodné využívat již od brzké fáze expanze finančního cyklu tak, aby došlo k omezení poskytování obecně rizikovějších úvěrů (Graf 2). To přispívá ke snížení měr selhání úvěrů v případě obratu cyklu a k vyhlazení jeho dopadu na ekonomiku je využito i uvážlivé uvolnění nástrojů makroobezřetnostní politiky.
Jako další možný nástroj k omezení systémových rizik na národní úrovni uvádí zpráva čl. 458 CRR. Ten je od roku 2018 používán ve Francii k omezení expozic systémově významných bank vůči velkým firmám s vysokou zadlužeností a rovněž Belgií, Finskem a Švédskem v oblasti rizikových vah úvěrů zajištěných rezidenčními nemovitostmi poskytovaných bankami využívající metody založené na vlastních modelech (IRB).
Nástroje doporučované ESRB jsou ČNB aktivně využívány
Celkově lze shrnout, že závěry zprávy ESRB potvrzují nezbytnost včasného využívání makroobezřetnostních nástrojů v růstové fázi finančního cyklu. ČNB si je této skutečnosti vědoma a většinu výše uvedených makroobezřetnostních nástrojů aktivně využívá. Omezují konkrétní systémová rizika a současně snižují potenciál vzniku systémově významné vysoké úrovně NPL a rizik s ní spojených v nepříznivé fázi finančního a hospodářského cyklu.
