Bývaly doby, kdy města na celém světě prahla po tom, aby mohla pořádat olympijské hry. Jejich pořádání bylo spojené se slávou a prestiží. Ovšem to už nějakou dobu neplatí, napsal zpravodajský server CNN.
Řím se stal zatím posledním městem v řadě těch, která stáhla kandidaturu na pořádání olympiády kvůli obavám z vysokých nákladů; po úterním rozhodnutí je jasné, že letní olympijské hry v roce 2024 v Římě nebudou. Ve hře zůstává už jen Budapešť, Paříž a Los Angeles.
Italská metropole ovšem není jediná. Obavy z rozpočtu v posledních letech přiměly i další města, aby své sny o pořádání olympiády daly k ledu. O letní olympiádu v roce 2024 se původně ucházel i německý Hamburk.
Své uchazečství o zimní olympijské hry v roce 2022 stáhla také švédská metropole Stockholm a polský Krakov, a hry byly nakonec přiděleny čínské metropoli Pekingu, který se tak po letních hrách v roce 2008 dočká zimní reprízy.
Město hostící olympijské hry musí naplánovat, postavit a zaplatit mohutné projekty uzpůsobující infrastrukturu potřebám her. Samostatnou položkou jsou náklady na bezpečnost, které mohou dosáhnout miliard dolarů. Je třeba vybudovat tisíce hotelových pokojů, aby měli kde bydlet sportovci i turisté.
Valná většina toho všeho se hradí z peněz daňových poplatníků, přičemž ekonomické výhody jsou jen mizivé. Volení představitelé zemí a měst sice argumentují tím, že prodej vstupenek, práce ve stavebnictví a zvýšení turistického ruchu náklady vyváží. Ovšem údaje ekonomů dokládají, že skutečná návratnost pořadatelství olympijských her není zdaleka tak růžová.
Asi nejlepším příkladem dlouhodobých nákladů na olympiádu je kanadský Montreal, který v roce 1976 hostil letní olympijské hry. Před jejich konáním prohlásil tehdejší starosta města: „Olympiáda nemůže prodělat peníze, stejně jako muž nemůže mít dítě.“ Pletl se.
Špatné hospodaření a značné přetažení rozpočtu město zatížilo dluhem ve výši 1,5 miliardy dolarů, který se podařilo splatit až v roce 2006. A i když Montreal může být extrémním příkladem, zjistili ekonomové, že spirálovitě narůstající náklady převyšující původní odhady a rozpočet, nejsou výjimkou – ale normou.
Podle odborné studie z roku 2013 příprava olympijských her vede ve 100 procentech případů k překročení nákladů. To přitom neplatí pro žádný jiný druh srovnatelných megaprojektů. Ty podle zjištění ekonomů někdy rozpočet dodrží, někdy překročí – ale u olympiády je přetažení nákladů naprostou jistotou.
Ozvěny montrealské zkušenosti značně odradily potenciální uchazeče o olympijské hry pro rok 1984. O ty nakonec projevilo zájem jediné město – Los Angeles. A díky tomu mohlo diktovat podmínky Mezinárodnímu olympijskému výboru.
Los Angeles prosadilo nový model, který se značně opíral o soukromé financování. K pořádání her navíc využilo už existující stadiony, čímž škrtlo jednu z největších nákladových položek spojených s pořádáním olympijských her. A výsledkem byl zisk.
Ovšem dny minimálních veřejných investic do her a jejich financování ze soukromých zdrojů jsou už nyní minulostí. Čína na pořadatelství letních olympijských her v Pekingu rozhodně nešetřila, jen aby se přes světem předvedla v co nejlepším světle. Rusko na zimní olympijské hry v Soči v roce 2014 údajně vynaložilo neuvěřitelných 50 miliard dolarů.
