Britští voliči odmítli setrvání v Evropské unii. Italové mohou v listopadovém referendu odmítnout reformy ústavy. Němci, Francouzi, Rakušané, Belgičané a další odmítají Transatlantické obchodní a investiční partnerství, neboli TTIP.
Francouzský prezident François Hollande minulý týden prohlásil, že již nevidí možnost dohody ohledně TTIP, která by umožnila ratifikaci smlouvy před odchodem Baracka Obamy z Bílého domu v lednu příštího roku. A protože oba jeho možní nástupci, Hillary Clintonová i Donald Trump, TTIP nepodporují, pak pravděpodobnost, že selže, je vysoká, píše Wolfgang Münchau, komentátor deníku Financial Times.
Jedním ze zřejmých důvodů je načasování do předvolební sezóny. V klidnější chvíli by to bylo jedno, ale Německo a Francii příští rok čekají volby a TTIP se zde stalo prioritou volebních kampaní jako žádná obchodní smlouva před ní.
Angela Merkelová sice stále podstatu dohody obhajuje, její náměstek a šéf sociálních demokratů Sigmar Gabriel se však přidal k odpůrcům a z nepopularity TTIP udělal jeden z pilířů programu své strany. Zelení a Levice, obě opoziční strany, jsou také proti partnerství, což zanechává postoj Merkelové v tomto směru bez parlamentní většiny.
Vzhledem k těmto politickým překážkám se mi jeví jako nemožné, aby unijní vyjednávači přijali byť jen drobný kompromis v kontroverzních bodech TTIP. Těmi jsou například přístup na evropské zemědělské trhy a navrhované investorské tribunály – nástroje pro urovnávání sporů, které by existovaly mimo veškeré právní rámce a bez jakéhokoli dozoru. Popravdě nejsou Evropané na dohodu politicky připraveni, a není jasné, zda Američané jsou. USA by musely zpřístupnit trhy s veřejnými zakázkami zájemcům z EU a také uvolnit vízovou politiku.
TTIP není běžnou dohodou o volném obchodu, z velké části v ní jde o investice a o omezení regulace. V tom se podobá jednotnému evropskému trhu, není však zdaleka tak přehledná. Také představuje narušení národní svrchovanosti v otázkách hospodářské politiky. Není náhodou, že zatímco voliči ve Spojeném království se vzbouřili proti jednotnému evropskému trhu, ti na pevnině odmítají trh transatlantický.
Zastánci TTIP se dopouštějí stejné chyby, jakou udělali před červnovým referendem v Británii zastánci setrvání v EU. Zveličují ekonomické důsledky svého cíle a pro případ neúspěchu prorokují zkázu. Rostoucí rakouský odpor k TTIP a podobné dohodě mezi EU a Kanadou vyvolal rozhořčenou reakci Elmara Broka, předsedy zahraničního výboru Evropského parlamentu a člena křesťanských demokratů Angely Merkelové. Brok označil rakouského kancléře Christiana Kerna za nezodpovědného a řekl, že jeho kroky nepatří do sféry „seriózní politiky“. Dohoda o transatlantické zóně volného obchodu by podle něj Německu a Rakousku přinesla ekonomické výhody.
Možná má pravdu, ale těžil by z toho průměrný volič? Copak se příznivci TTIP vůbec nepoučili z neúspěchu britské kampaně za setrvání země v EU? Makroekonomické údaje už v politické debatě nemají takovou váhu jako kdysi. Vzhledem k tomu, že reálné průměrné příjmy v mnoha státech Evropy stagnují, voliči celkem logicky dospěli k názoru, že zmiňované ekonomické výhody přinášejí prospěch jiným.
Odpůrci TTIP samozřejmě také přehánějí, pokud rovnou nelžou, podobně jako to dělali stoupenci brexitu. Ve Francii je TTIP mnohými vnímáno jako synonymum násilného vstupu geneticky modifikovaných organismů do potravinového řetězce. Marine Le Penová, šéfka Národní fronty, nazývá TTIP „ultraliberálním, protidemokratickým, protipodnikatelským, antisociálním válečným strojem“ a čelný představitel levice Jean-Luc Mélenchon chce nadcházející prezidentské volby proměnit v referendum o TTIP.
Přesvědčivější už je argumentace Christiana Kerna, který tvrdí, že TTIP by posílila vliv nadnárodních společností na úkor zvolených státníků. Když vezmeme v potaz neochotu některých takových společností odvádět daně, nemůže nás překvapit, pokud jim voliči odepřou možnost dále své slabě daněné příjmy navýšit.
V kontinentální Evropě se TTIP stalo jedním z nejvíce politicky zabarvených témat naší doby. Skutečnost, kterou Spojené státy zřejmě plně nechápou. Mnoho Evropanů vnímá TTIP jako zásah do jejich způsobu života a politici na tuto vnímanou hrozbu reagují.
Vzhledem k rozpoložení evropského voličstva by pro zdejší politiky bylo extrémně nerozumné vsadit na opatření dále liberalizující světový obchod a finance. Riskovali by tím zažehnutí širší vzpoury proti globálnímu liberálnímu ekonomickému řádu.
