Údaj o meziročním růstu spotřebitelských cen v lednu o 9,9 % byl sice víceméně očekáván, ale není příznivý, stejně jako meziměsíční přírůstek oproti prosinci o 4,4 %. Přitom termín ukončení sběru dat je takový, že vlastně nekryje celý měsíc, ale prakticky jen jeho první tři týdny, část lednového růstu se tedy promítne až do únorových údajů. Je třeba také počítat s tím, že přímé dopady růstu cen energií dnešním údajem nekončí a že budou rozloženy v čase a projeví se později, např. zvyšováním cen tepla některými dodavateli až v závěru topné sezóny.
V inflaci se nyní kombinují primární dopady růstu cen energií přímo na domácnosti se sekundárními efekty růstu cen výrobců a dodavatelů na spotřebitelský trh. Sekundární dopady budou pokračovat – bude třeba sledovat například ceny potravin, které rostou nejen u nás, ale i jinde. Očekávaná perioda vysokých meziročních přírůstků inflace se protahuje a může trvat až do pololetí, než údaje začnou pozvolna klesat. Toto je ovšem jen základní scénář, za nímž stojí předpoklad, že se v globální ekonomice podaří eliminovat problémy v kooperačních a dodavatelských vztazích a že dojde ke srovnání převisu celkové poptávky nad nabídkou a ke stabilizaci cen energie. Pokud jde o domácí faktory inflace, od druhého pololetí by se měly začít projevovat účinky úrokové politiky ČNB v loňském roce na snížení jejich tlaku na cenový růst.
Uvidíme, jak situaci a výhled vyhodnotí bankovní rada ČNB na dalších měnových zasedáních, nelze ale vyloučit, že nemusí dojít jen k jemnému dolaďování sazeb. Roli v tom bude nejspíše hrát úvaha, do jaké míry stávající vysoké indexy růstu cen dále posilují riziko mzdově inflační spirály a obecněji růstu inflačních očekávání.
