Která země je nejatraktivnější pro investice do obnovitelných zdrojů?

Podle říjnového žebříčku atraktivnosti zemí pro investice do obnovitelných zdrojů, který pravidelně sestavuje poradenská společnost EY, zůstává světovou jedničkou i nadále Čína. Ta již v květnu letošního roku v čele indexu čítajícího 40 zemí vystřídala Spojené státy, kde situaci nepříznivě ovlivňují kroky prezidentské administrativy, která omezuje opatření v oblasti boje proti klimatickým změnám. Kromě toho je rozvoj fotovoltaického průmyslu v USA zpomalen sporem ohledně dovozních cen solárních panelů.

Druhé místo v indexu si udržela Indie, která si stanovila ambiciózní cíl dosáhnout do roku 2022 kapacity solárních elektráren 100 GW (v České Republice je v současné době 2,1 GW solárních elektráren). Je otázkou, zda se Indii skutečně podaří svého cíle dosáhnout poté, co došlo ke zrušení dohod o odkupu větrné energie. Analytici EY poukazují i na to, že v nedávných energetických aukcích se nabízené tarify razantně propadly.

Výrazný posun směrem nahoru naopak zaznamenaly některé blízkovýchodní a severoafrické státy. Na jejich atraktivnosti se pozitivně projevilo množství projektů a politických opatření podporujících obnovitelné zdroje v tomto regionu. Například v Egyptě schválila Mezinárodní finanční korporace IFC solární projekty s kapacitou 500 MW v celkové hodnotě 635 milionů amerických dolarů (13,9 miliard korun). Saúdská Arábie oslovila zájemce o výstavbu tamější první větrné elektrárny s kapacitou 400 MW. Nově se do žebříčku dostalo Alžírsko na 38. místě, a to díky výběrovému řízení na výstavbu 4 GW sluneční elektrárny.

„Nejnovější index jasně ukazuje, jak přemýšlejí a co reálně v oblasti využití zelené energie podnikají světové velmoci,“ říká Blahoslav Němeček, Associate Partner společnosti EY pro energetiku. „Je stále zřejmější, že se éra tradičních energetických modelů blíží ke konci, a tak jednotlivé země soupeří o co nejlepší pozici v odvětví čistých energií. Ve většině zemí dominují solární a větrné elektrárny jako v tuto chvíli nejlevnější technologie pro výrobu elektřiny.“

Česká republika zatím není atraktivní destinací pro investory do obnovitelných zdrojů

Do TOP 40 zemí indexu se ani tentokrát Česká republika neprobojovala. Naposledy se tam umístila v roce 2014. „V České republice bohužel obnovitelné zdroje, a především fotovoltaika, evokují v lidech spíše negativní reakci spojenou s náklady na jejich podporu z doby jejich boomu v letech 2009 a 2010. I přes tuto zkušenost nemá cenu zavírat oči před technologickým pokrokem a celkově novými trendy podpořenými digitalizací všeho kolem nás. Už nějakou dobu neplatí, že obnovitelné zdroje potřebují ke své existenci masivní podporu,“ vysvětluje Němeček.

Ze sousedních zemích se nejlépe umístilo Německo, a to na čtvrtém místě. Francie se posunula o dvě místa výše na šestou příčku, což lze přičíst nejen nově ohlášeným tendrům a akvizicím, ale také výrazné politické podpoře OZE po nástupu prezidenta Macrona.

Dramatický vývoj obnovitelných zdrojů

U příležitosti jubilejního 50. žebříčku RECAI se aktuální studie EY ohlíží za uplynulými 15 lety a zamýšlí se nad klíčovými mezníky vývoje obnovitelných zdrojů. Hodnotí i prognózy, podle nichž by se měl v celosvětovém měřítku podíl větrné a sluneční energie do roku 2040 zvýšit na jednu třetinu (34 %) celkové energetické produkce.[1]

„Za posledních 15 let se obnovitelné zdroje energie posunuly od drahé a málo rozšířené technologie k největšímu zdroji nově instalovaných kapacit. Zatímco dříve představovaly malou část energetického mixu, dnes sahá vliv obnovitelných zdrojů daleko za rámec tradiční energetiky a ovlivňuje trendy ve stavebnictví, dopravě a dalších energeticky náročných průmyslech“, říká Blahoslav Němeček.

„K tomu, abychom u nás stočili kormidlo žádoucím směrem, není potřeba vymýšlet složité mechanismy a obrovské dotace. Pro začátek by stačilo, kdyby stát prostřednictvím regulace připojování lokálních zdrojů v místě spotřeby a související byrokracií přestal klást odpor přirozenému trendu a dovolil lidem a podnikatelům, aby si na své náklady svobodně řešili alespoň část svých energetických potřeb ekologicky šetrným způsobem. Technologicky je to rozhodně zvládnutelné a celá infrastruktura se bude muset postupně přebudovat tak, jako tak,” dodává Němeček.

Zpráva dále analyzuje, jak tři klíčové disruptivní trendy současnosti – digitalizace, decentralizace a dekarbonizace (snižování emisí oxidů uhlíku) – přetvářejí maloobchodní energetický trh a jak se na něm nová konkurence prosazuje na úkor stávajících dodavatelů.

Kompletní aktuální žebříček RECAI a další analýzy a informace o maloobchodním energetickém sektoru, „mini“ sítích nebo o obnovitelných zdrojích ve Spojených státech amerických je na ey.com/recai.