Ekonomický růst v eurozóně i v Evropské unii v první polovině roku 2018 mírně ubral plyn. Zpomalení odráželo jednorázové faktory, k obratu ve vývoji indikátorů důvěry zatím nedošlo, jelikož fundamentální faktory zůstávají stále příznivé. Ekonomiky eurozóny mohou využívat uvolněné finanční podmínky, jež snižují náklady financování pro veřejné finance i soukromý sektor. Nízká nezaměstnanost, růst reálných mezd a platů i snižující se zadlužení domácností jsou příslibem pro budoucí spotřebu domácností.
V 1. čtvrtletí 2018 růst reálného hrubého domácího produktu mírně zpomalil, když meziročně dosáhl 3,4 %. Rovněž v mezičtvrtletním porovnání (po očištění o sezónní a kalendářní vlivy) nepatrně zvolnil na 0,5 %. Navzdory drobnému zvolnění růstové dynamiky by příznivá ekonomická situace měla přetrvávat i ve druhé polovině roku 2018 a v roce 2019. Hospodářský výkon by měl být i nadále tažen spotřebou domácností odrážející mzdovou dynamiku při extrémně nízké míře nezaměstnanosti, zvyšující se míře participace a velmi vysokém počtu volných pracovních míst. Investice by měly být stimulovány nejen pomocí prostředků Evropských strukturálních a investičních fondů, potřebou inovovat technologické vybavení při nerovnováhách na trhu práce, ale i snižující se relativní cenou kapitálu vůči ceně práce při stále nízkých reálných úrokových sazbách. Rostoucí nejistoty vně české ekonomiky by se naopak měly negativně projevit na saldu zahraničního obchodu. Predikci reálného růstu HDP proto mírně snižujeme na 3,2 % pro rok 2018 a na 3,1 % pro rok 2019.
„Když loni vznikal návrh rozpočtu na letošní rok, odhadovalo ministerstvo financí, že HDP v roce 2018 vzroste o 2,5 procenta. Poté se odhady neustále zlepšovaly. Z tohoto pohledu není zhoršení výhledu v nové prognóze nijak riskantní. Na druhou stranu jde o vůbec první korekci směrem dolů od ledna 2017, kdy se v predikcích ministerstva rok 2018 poprvé objevil. To znamená, že česká ekonomika má s největší pravděpodobností svůj vrchol v tomto hospodářském cyklu už za sebou. Vláda by proto měla být nyní maximálně zdrženlivá při navyšování mandatorních výdajů, aby se nemusela v horších časech příliš zadlužovat a zbylo jí i na podporu ekonomiky prostřednictvím investic,“ říká předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová. „Zároveň je z nových dat patrné, že se bude dál vyhrocovat napětí a nerovnováha na trhu práce. Tlak zaměstnanců na mzdy se zvyšuje a pro české firmy bude stále komplikovanější cenově konkurovat,“ uvádí Zamrazilová.
Od počátku roku 2017 se meziroční růst spotřebitelských cen až na výjimky pohybuje v horní polovině tolerančního pásma 2% inflačního cíle České národní banky. Lze očekávat, že vzhledem k proinflačním efektům zvyšování mezd, kladné produkční mezery a nárůstu korunových cen ropy se v této oblasti bude pohybovat i nadále přibližně do poloviny roku 2019. Predikci průměrné míry inflace mírně zvyšujeme na 2,2 % pro rok 2018 a na 2,3 % pro rok následující.
Trh práce se v průběhu roku 2017 dostal do stavu plné zaměstnanosti a nyní již vykazuje symptomy přehřívání. Růst zaměstnanosti od konce roku 2014 setrvale přesahuje hranici 1 % a sezónně očištěná harmonizovaná míra nezaměstnanosti činila v květnu pouhé 2,3 %. Očekáváme, že v letech 2018 a 2019 bude celoroční míra nezaměstnanosti 2,3 %, neboť prostor pro další pokles nezaměstnanosti je již značně omezený.
Běžný účet platební bilance se od roku 2014 pohybuje ve velmi mírném přebytku. Kladné saldo bilance zboží se však postupně snižuje v důsledku vyšší tuzemské poptávky po dovozech ovlivněné růstem spotřeby i investic. V blízké budoucnosti se k ní pravděpodobně přidá i vliv nárůstu cen ropy a nejistot ve světovém obchodě. S ohledem na uvedené skutečnosti se domníváme, že běžný účet platební bilance se vrátí do mírného deficitu, a to ve výši -0,3 % HDP v roce 2018 a -0,2 % HDP v roce následujícím.
Dynamický růst české ekonomiky se kladně promítá i do hospodaření sektoru vládních institucí, které v roce 2017 dosáhlo rekordního přebytku ve výši 1,6 % HDP (strukturální přebytek činil 1,1 % HDP). Navzdory rychlejšímu růstu výdajů na konečnou spotřebu vlády, především náhrad zaměstnancům, zůstává aktuální predikce přebytku sektoru vládních institucí pro rok 2018 zachována na úrovni 1,5 % HDP. Nárůst spotřeby vládních institucí by měl být kompenzován vyššími daňovými příjmy včetně příspěvků na sociální zabezpečení.
Rizika predikce považujeme za vychýlená směrem dolů. Hlavním negativním rizikem je vyhrocování vzájemných obchodních vztahů mezi Spojenými státy americkými na straně jedné a Čínou a Evropskou unií na straně druhé. Ačkoliv Česká republika obchoduje převážně s ostatními státy Evropské unie, vzhledem ke značnému zapojení české ekonomiky do mezinárodních řetězců může být dopad zvyšování dovozních cel významný. V této souvislosti nelze opomenout ani dopady případného odložení investičních rozhodnutí z důvodu vysoké nejistoty či možný přesun výroby do jiných zemí. Prostřednictvím zahraničního obchodu bude mít na českou ekonomiku vliv také podoba budoucího uspořádání vztahů mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií v oblasti volného pohybu zboží a služeb. Dále by českou ekonomiku mohla ovlivnit případná eskalace problémů italského bankovního sektoru. Pokud jde o vnitřní rizika, to nejvýznamnější představuje nedostatek zaměstnanců s vhodnou kvalifikací, který firmy vnímají jako hlavní bariéru pro zvyšování své produkce. Nerovnováhy na trhu práce vytvářejí v krátkodobém horizontu silný tlak na růst mezd, který má za následek zvyšování jednotkových nákladů práce. V případě investic pak bude klíčové, zda se podaří obnovit investiční cyklus spojený s programovým obdobím Evropské unie pro roky 2014–2020. V neposlední řadě nezanedbatelné riziko představuje také pokračování rychlého růstu úvěrů na bydlení a cen nemovitostí.
