Ministerstvo průmyslu a obchodu od začátku vyjednávání zastává pozici, že dvojí kvalita potravin a dalšího zboží je nepřípustná a diskriminační. Znění dohodnuté mezi členskými státy a posléze i mezi Radou a Evropským parlamentem vnímá jako citlivý kompromis. Vůbec poprvé se tak výslovně stanovuje, že dvojí kvalita je nekalou obchodní praktikou.
„Chtěli jsme přísnější text, a to zejména pro oblast potravin, kde je problém dvojí kvality nejmarkantnější. Nakonec jsme podpořili přijetí úpravy alespoň v dohodnuté podobě, protože i ta přispěje ke zlepšení potírání dvojí kvality zboží na vnitřním trhu. Během vyjednávání bylo zřejmé, že pokud by se text tohoto ustanovení zpřísnil, celá řada členských států by návrh nové směrnice nepodpořila a my bychom tak neměli vůbec nic,“ uvedla ministryně Marta Nováková. U dvojí kvality se také podařilo dosáhnout doplnění revizní klauzule, v níž se má EK výslovně zaměřit na dvojí kvalitu. MPO věří, že se do té doby podaří nalézt další důkazy na základě jednotného testování, které EK řeší, jež budou následně dostatečně přesvědčivé i pro ty země, které v současné době přísnější úpravu nepodporují. „Pokud by úprava nebyla vůbec přijata, neexistovala by žádná regulace a tedy v praxi ani žádné kontroly, protože bez právního základu je kontrola jen velmi těžko zrealizovatelná,“ doplnila ministryně.
ČR již několik let aktivně poukazuje a upozorňuje na nepřijatelnost dvojí kvality zejména potravinářských výrobků. Stávající situaci, kdy se na trhu EU vyskytují výrobky, které, ačkoli jsou stejné obchodní značky a mají srovnatelný obal, se v různých zemích EU liší svým složením, považuje za neakceptovatelnou. Proto ČR oceňuje a vítá návrh EK, kterým je explicitně stanoveno, že pokud jsou na trh v jedné zemi uváděny výrobky vydávané za totožné s výrobky uváděnými na trh v několika jiných členských státech, přičemž mají značně odlišné složení nebo vlastnosti, představuje toto klamavou praktiku.
„Dlouhodobě klademe důraz na to, aby v EU nebyly dvě kategorie občanů. Stávající situaci, kdy se na trhu EU vyskytují výrobky, které, ačkoli jsou stejné obchodní značky a mají srovnatelný obal, se v různých zemích liší svým složením, považujeme za nepřípustnou,“ dodala ministryně.
Na toto téma však reagovala česká europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD): „Není to úplný zákaz dvojí kvality bez výjimek, jak jsem navrhovala. Naopak, každé podezření na dvojí kvalitu musí složitě posuzovat dozorový orgán, sbírat důkazy, vyjádření výrobců… To v praxi nemůže fungovat. Ještě horší je, že zákon připouští odůvodněné a objektivní faktory, díky kterým výrobci mohou potraviny a další zboží i nadále přizpůsobovat místním chutím, cenovým preferencím a kdo ví čemu ještě, protože si prolobbovali, že tyto faktory nebudou v textu všechny vyjmenovány. Takže dovoleno je prakticky cokoliv.“
Směrnice neřeší jen dvojí kvalitu potravin, posiluje práva spotřebitelů i v dalších oblastech. Výslovně zakotvuje možnost členských států regulovat přísněji oproti evropskému právu některé aspekty podomního prodeje a prodeje na organizovaných akcích, přináší zakotvení transparentnosti na online tržištích, jakož i zahrnutí digitálních služeb poskytovaných spotřebitelům výměnou za jejich osobní údaje do působnosti směrnice o právech spotřebitelů. Dále jde o zjednodušení informačních povinností pro obchodníky, kdy se jim snižuje administrativní zátěž, ale zároveň však nedochází ke snížení ochrany spotřebitelů. V konečném důsledku se jedná o přínos pro spotřebitele pohybující se ve světě moderních technologií, kteří nechtějí být zahlcováni nepotřebnými informacemi (např. o číslu faxu obchodníka).
