Zesílení spolupráce mezi Evropskou unií a Severoatlantickou aliancí je podle názoru EU také způsobem, jak v současné době posílit vazby Evropy přes Atlantik. Po dnešním jednání ministrů obrany zemí EU to novinářům řekla šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová s tím, že spolupráce s NATO je pro unii absolutní prioritou. Připomněla také, že EU se nyní rozhodla přistoupit k intenzivnější práci na vlastních schopnostech v obraně a bezpečnosti.
„V posledních 24 hodinách jsme s ministry zahraničí a obrany vedli intenzivní diskuse o obranném balíku, který dokončíme včas pro prosincový summit EU,“ prohlásila Mogheriniová. Prezidenti a premiéři unijních zemí tak mají mít v prosinci na stole podklady pro to, aby rozhodli o podobě další práce v této oblasti v příštím roce.
Rozhodnutí posílit vlastní obranné schopnosti unie přijímá v době, kdy zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem přinutilo evropské politiky k úvahám o míře, do jaké budou Spojené státy případně odhodlány plnit své závazky vůči evropským spojencům. EU přitom nemá pochyb o výhodnosti udržení co nejtěsnějších vzájemných strategických vztahů.
Nynější plány jsou součástí unijní globální strategie, kterou tým okolo Mogheriniové zpracovává už delší dobu, se svými návrhy přišly také Francie a Německo. Mogheriniová i zástupci členských zemí zdůrazňují, že se nejedná o vznik „evropské armády“, ačkoli tento termín se v posledních měsících opakovaně objevuje.
Francouzský ministr obrany Jean-Yves Le Drian označil nynější rozhodnutí za „krok ke strategické autonomii“ Evropské unie, jeho německá kolegyně Ursula von den Leyen zase – stejně jako někteří další ministři – poznamenala, že má sympatie k Trumpovým požadavkům na vyšší evropské vojenské výdaje.
Unie by v rámci nového přístupu měla mít trvalé schopnosti operačního plánování nebojových misí jako jsou třeba nejrůznější výcvikové aktivity v Iráku či v Libyi. Shoda panuje také v tom, že je třeba nově promyslet využití už deset let na papíře existujících unijních „battlegroups“, tedy bojových skupin. Mogheriniová poznamenala, že by mohly být nasazeny například jako předvoj misí OSN nebo by mohly být součástí operací při obnově země spolu s civilní částí evropské mise. Financovány by tyto skupiny měly být z unijního rozpočtu, přičemž se zároveňnuvažuje o způsobech, jak členským zemím umožnit lépe investovat do vlastních obranných schopností.
